V médiích

Téměř rok trvající a vpravdě ubíjející konkurs na anti-Zemana skončil neslavně. Miloš Zeman získal v druhém kole prezidentských voleb dva miliony osm set tisíc hlasů, jeho protikandidát Jiří Drahoš o sto padesát tisíc méně. Skromné naděje, že na Hradě po pěti letech zasedne někdo, kdo úřad chápe jako službu, nikoliv jako opevněnou baštu, ze které se střílí do lidí na okraji společnosti, vzaly znovu za své. Demokracie ve své přímé mutaci zase jednou dala všem těm, kteří se obvykle stavějí na její obranu, pěkně za vyučenou. Petr Pithart ostatně svého času všechny hlasitě varoval.

Jsou to už dva měsíce od chvíle, kdy se Česká republika začala mít líp. To je logická dedukce. Ve středu 6. prosince 2017 byl jmenován premiérem Andrej Babiš, předseda politického hnutí ANO, vítěz voleb a podle mnohých schopný manažer. Muž, který byl tři roky prvním místopředsedou a ministrem financí ve vládě, kterou podle jeho slov nikdo neřídil. Už dva měsíce ji řídí on sám, a protože je schopný manažer, musí to být přeci někde vidět.

První letošní osmičkové výročí k oslavám nevybízí. Spíš je drsnou připomínkou slabostí našich předků. V podání komunistů je 25. únor 1948 „vítězstvím pracujícího lidu nad buržoazií a reakcí“. Ve skutečnosti však jde o den, kdy jsme podruhé během deseti let přišli o svobodu, demokracii a vlastně i státní suverenitu. Jenže k podobným přelomům nedochází zčista jasna. Vede k nim dlouhá, více či méně nápadná cesta, kterou lze v řadě okamžiků ovlivnit.

Struktury nutí i byznysmeny dělat věci, které sami nechtějí. Minulou středu a toto úterý tak Andrej Babiš předstoupil před Sněmovnu, aby ji slovy Ústavy požádal o vyslovení důvěry. Důvěry, kterou sám nikdy neplánoval ani jen získávat.

Doplňovací senátní volby na Trutnovsku ukázaly, že sjednocená pravice může porazit populisty. Radovat se z úspěchů pravice ale levicový volič může jen tehdy, když se smíří s výběrem deště a okapu nebo bláta a louže.

Projev z vystoupení na 5. schůzi Poslanecké sněmovny PČR z 10. 1. 2018, která projednávala důvěru vládě.

Nástup Práva a spravedlnosti k moci ve volbách v roce 2015 umožnila slabost státu a zanedbávání jeho struktur. Bojem proti bývalým elitám zdůvodňuje Právo a spravedlnost své kroky dnes. Zásadním motivem argumentace je také rétorický antikomunismus.

Lubomír Zaorálek bilancuje čtyři roky ve funkci ministra zahraničí. Upozorňuje na oblasti a témata zahraniční politiky, na něž se při své práci soustředil a na které je podle něj do budoucna důležité navazovat.

Hnutí ANO má pro oblast zdravotnictví v programu směsku opatření, která vypadají na první pohled příznivě. Jak tomu bude ve skutečnosti?

Protože jsme svědky zcela nové politické situace, není zdaleka jasné, jak bude vypadat Babišova vláda, její program a subjekty, u kterých bude hledat podporu.

Cílem Andreje Babiše je převzít moc ve státě. Chce to udělat co nejrychleji. Má v tom podporu prezidenta republiky. Spekulovat, proč nevede klasická koaliční vyjednávání, není na místě.

Lubomír Zaorálek reaguje na kritiku návrhu na zvýšení minimální mzdy, který přednesl ve středu v Senátu. Hospodářství je podle něj v dobré kondici a zkušenosti neprokazují, že by zvyšování mezd vedlo k růstu nezaměstnanosti.