Jelínek: Miloš Zeman bohužel nezklamal

V první půlce projevu si vyřizoval osobní účty s oponenty. Ve druhé působil jako emisar Andreje Babiše.

Výzva, aby ČSSD nebyla „stranou podrazáků” by se lépe poslouchala od politika, který nezaložil konkurenční stranu, který neměl za pravicových kabinetů vliv na přeběhlíky Melčáka a Pohanku a který za vlád ČSSD neútočil na její premiéry. Bylo cítit, jak moc rád by na sklonku své politické dráhy zúčtoval s těmi, kteří měli vlastní názor, odlišný od jeho.

Ale marná sláva, Vladimír Špidla v roce 2002 vyhrál volby, jež předtím měl – po opoziční smlouvě s ODS – leckdo za prohrané. Bohuslav Sobotka zase dokázal nejlépe přetavit priority ČSSD do programového prohlášení vlády a čtyřletého koaličního vládnutí. Ovšem věcné analýzy již dnes Miloš Zeman schopný není.

O to víc připomíná lobbistu ANO. Zemanovo vystoupení bylo čitelné: Suchá je skýva opozice. A když nepomůžete Babišovi vy, pomůže mu KSČM s SPD – a sociální demokracie zůstane na ocet.

Zároveň však vystřihl pro sebe typickou „třetí cestu”. Když nemůže propagovat opoziční smlouvu (ČSSD není druhá nejsilnější partaj), přichází s nápadem: necpěte se do vlády, ale vyjednejte si programové ústupky, náměstky na ministerstvech, odborníky.
Co by to znamenalo? ČSSD by byla přivázána k ANO, nestala by se alternativou vůči němu, ale nebyla by ani vidět na veřejnosti – k té by promlouval Babiš a jeho ministři. O tom, že jde o řešení výhodné spíš pro Babiše než pro ČSSD, svědčí potlesk, v němž se víc zračila úcta za dávné zásluhy než souhlas s narýsovaným aranžmá. Slovenskému premiérovi Robertu Ficovi, který na svém příkladu nabídl podstatně srozumitelnější politickou cestu, se aplaudovalo mnohem hlasitěji.

Text vyšel původně v Deníku Referendum 18. 2. 2018.