Kdo s čím zachází, s tím také schází. Vstoupit do hnutí, které nahoře připomíná firmu a dole je pytlem blech, vyžaduje jistou dávku sebezapření. Anebo ambicí — a přesvědčení, že jinde je nepůjde naplnit lépe. Bývalý brněnský primátor Petr Vokřál není první a jistě ani poslední, kdo se v Babišově politickém hnutí spálil. Andriana Krnáčová udělala v Praze podobnou zkušenost. Tomáš Mazura v Ostravě drží už jen proto, že vede radnici a je dosud obklopen loajálním týmem. Komunální kvas proměnil povahu Babišova politického podniku v Kroměříži, Liberci, České Lípě, Opavě a na řadě dalších míst. S ním souviselo odvolávání, vylučování, rušení buněk babišovců. Na celostátní úrovni jsou ty tam osobnosti, jež druhdy dodávaly ANO na váze — Martin Stropnický, Jiří Zlatuška, Robert Pelikán, vlastně i Věra Jourová. Do pozadí se zvolna stahuje i člen s legitimací číslo 2 Richard Brabec. Kluky a holky z plakátu vystřídali šíbři. Někde jen obyčejně intrikují, jak to známe i z „tradičních“ stran, jinde se pouštějí i do větších akcí. Patrně od Andreje Babiš odkoukali, že je nutné využít každou příležitost ke zbohatnutí a posílení vlivu. Brněnská chobotnice okolo Jiřího Švachuly, žijící z ovlivňování veřejných zakázek za desítky milionů, je špičkou ledovce. My, co sledujeme události zpovzdálí, můžeme jen hádat, jestli Petr Vokřál s tímto nebezpečným organismem bojoval, nebo jen nešikovně koexistoval. A chtěl rušit odnože ANO …
