Zpátečnický národní konzervativismus je politická lež
Velmi dobře viditelným a aktivním politickým proudem je dnes konzervativismus. Nemám na mysli původní politickou ideologii, ale jakousi směsici tradicionalistických postojů, odmítání pokroku, boje proti některým lidským právům, setrvávání na stereotypech a staré dobré minulosti. V tomto směru můžeme jednoznačně říci, že se jedná o velký podvod na občanech. Tento konzervativismus, často se označující jako národní, slibuje občanům minulost, která už nejen že není, ale nemůže se ani vrátit. Byť některé hodnoty minulosti a jistoty mohou být pro nás velmi přitažlivé.
V dějinách se zvláště v době radikálních proměn objevuje snaha uchovat si starý dobrý svět a jeho stabilitu. Ale všechny nové okolnosti směřují proti němu. Nejde o to zahodit vše, nač jsme si zvykli, to by nemělo žádný význam. Jde nám o to se dohodnout, vždyť i guru konzervativismu Edmund Burke psal, že „společnost je vskutku smlouvou“. Nyní je důležité si přiznat, že jsme se ocitli uprostřed společenských bouří, nelhat lidem, připravovat je na změny a nabízet vizi, která těchto proměn dokáže využít.
V každodenním společenském a politickém ruchu můžeme samozřejmě přehlédnout, že jsme se už ocitli v čase radikální transformace. Navíc krizí, kterými jsme v posledních patnácti letech prošli a procházíme, je velmi mnoho a jsou opravdu hluboké. Vedle toho náš svět zrychlují technologie, které sice zjednodušují život, ale zároveň mění vztahy mezi lidmi, způsob komunikace i vnímání světa.
Ideologie proti liberalismu
V české společnosti většinou vlády nedisponují 50 procenty hlasů ve volbách, ale dokážou utvořit ve sněmovně většinu. Je to důsledek volebního systému, respektive i počtu propadlých hlasů. Současná vládní koalice získala 43 procent hlasů, ale jen mezi těmi, kteří k volbám přišli. Některé názory jsou tak ve sněmovně nadreprezentovány, jiné podreprezentovány. Nedokážeme přesně říci, jak je naše společnost rozvrstvena, nakolik je liberální, konzervativní, antiliberální, autoritářská, ekologická apod. Nicméně konzervativní hlas je opravdu silný, což ukazuje třeba působení Aliance pro rodinu na několika ministerstvech. Ale to je typ postojového konzervativismu, s nímž lze vést politický zápas.
Zpátečnický je ale především jiný typ tzv. konzervativismu, který se označuje jako národní konzervativismus. Není založen na racionálních argumentech a využívá, jak jsem již uvedl, lživý příslib návratu ke stabilitě minulosti. O jednoduchých řešeních psal ve svém eseji Robert Misik, hlavní sdělení ztělesnil do jeho názvu: Falešní přátelé obyčejných lidí. Co je tedy národní konzervativismus? Radim Fiala z SPD jej vidí takto: „(…) národní konzervativismus je pro nás reálná cesta, je to ideologie proti liberalismu a dalším ideologiím, které nás tlačí až příliš doleva. Jejím programem jsou věci, které neuznáváme, jako je Green Deal, elektromobilita, LGBT, 72 pohlaví, klimatismy, genderismy a další věci, a my se chceme teď věnovat právě národnímu konzervativismu.“
Víme tedy, co národní konzervativismus není, ale nevíme, co přesně je. Právě v tomto se skrývá ona lživost národních konzervativců, nikdy konkrétně neřeknou, co přesně chtějí a jak toho dosáhnou. Mimochodem, poznámka k boji SPD proti elektromobilitě. Konzervativní přítel Tomia Okamury a vlastenec Viktor Orbán nechá postavit čínskou továrnu na výrobu elektromobilů v Maďarsku, což pomůže ničit evropské firmy, včetně českého autoprůmyslu. A další věci budou následovat: čím více budeme protestovat proti tzv. zeleným technologiím, tím více dáme prostoru Číně a budeme muset jejich výrobky kupovat. A když už strana údajně myslící na „obyčejné lidi“ měla možnost pro ně skutečně něco udělat, hlasovala spolu s ODS a hnutím ANO pro zrušení superhrubé mzdy způsobem, který nízkopříjmovým nijak nepomohl.
Velký podvod
Jak je to s konzervativismem, nám neupřesní ani hnutí ANO, které v létě přemýšlelo, jakou cestou jít. Zejména po budapešťském setkání konzervativců, euroskeptiků a národovců se ANO přeprogramovalo na konzervativismus, který ovšem stínový premiér Karel Havlíček pojmenoval jako liberální. Ale to už je jiný příběh.
Ponechejme stranou kulturní témata jako „LGBT, 72 pohlaví a genderismy“, které nejsou pro ekonomiku a národní bohatství, a tím i kvalitu života rozhodujícími faktory. V pojetí SPD je to zástěrka, která má stranu ukázat ve světle „normality“. Se stejným způsobem myšlení se bohužel setkáváme u části členů ODS, STAN či hnutí ANO. Tento politický proud, který propojuje Radima Fialu s Jaroslavem Baštou, Jaroslava Foldynu, Zuzanu Majerovou s Ivanem Davidem a Václavem Klausem je skutečně velký podvod na české společnosti a spolehlivá cesta, která zabrání její další prosperitě.
Komentář Pavla Šaradína původně vyšel 23. listopadu 2023 v Lidových novinách.