Máme za sebou největší stávku od revoluce v roce 1989?
Těžko říct, myslím, že například stávka železničních odborů proti Klausově vládě byla větší, stejně tak protesty proti Nečasově vládě v roce 2012. Je ale zajímavá velká míra účasti škol, protože do pondělní stávky se jich zapojily tři čtvrtiny, a to je velký úspěch, stejně jako zapojení minimálně desítek firem, včetně Škody Mladá Boleslav, která na dvě hodiny přerušila výrobu na podporu odborových požadavků. I to je věc, kterou jsme přinejmenším dlouhá léta neviděli. Byly tu sice podnikové stávky, ale takto velké vzepětí proti vládní politice zde přinejmenším od roku 2012 nebylo.
Je to tedy úspěch pro odboráře ve školství, nebo obecně pro Českomoravskou konfederaci odborových svazů (ČMKOS)?
Je to úspěch pro odboráře obecně, protože dosavadní protesty byly vesměs nepříliš vydařené. Určitě je to úspěch pro školské odbory, protože tři čtvrtiny zapojených škol a podpora ředitelů, řady rodičů, dokonce i některých zřizovatelů, je věc nebývalá. I proto, že jde o děti, to znamená, že se to bere vždy velmi citlivě podobně jako stávky ve zdravotnictví, aby se nikomu nic nestalo a aby protest proběhl v pořádku. Dokázat zmobilizovat takové množství lidí, když si vezmeme, že základních škol jsou zhruba čtyři tisíce, je opravdu velký úspěch.
Podle bleskového průzkumu agentury STEM pro Českou televizi stávku podpořily dvě třetiny občanů České republiky. Školy stávkovaly kvůli obavám z nedostatku peněz a z možné snížení kvality výuky, deset odborových svazů stávkovalo mimo jiné proti ozdravnému balíčku. V průvodu se u odborářů objevily transparenty s nápisy jako „dělník hubou v zemi ryje, Fiala si v žitě žije“. Myslíte si, že se odbory svezly na protestu škol?
Odbory se nemohly svézt na protestu, který organizovaly školské odbory.
Ale jestli jejich stávka nezastiňuje ten původní protest…
Myslím, že ne, protože debata o školské politice a podobě vzdělávání v posledních týdnech velmi běžela. Odborům šlo o to, aby mohly vystoupit proti vládě nějakým koordinovaným způsobem. Nyní byla příležitost udělat to v den, kdy se koná školská stávka. Výrobní odbory v čele s odborovým svazem KOVO a panem Ďurčem také hledaly příležitost vystoupit proti vládě se svými požadavky, které se týkají benefitů, cen energií, obnovení platby zdravotního pojištění na straně zaměstnance a některých dalších věcí. Vybraly si proto toto datum a ohlásily ho ostatně také už před několika týdny, takže to není tak, že by odbory postupovaly v konfliktu.
Nemohly ale výrobní odbory nějakým způsobem poškodit ty školské? Narážím na to, že Učitelská platforma se v pondělí odpoledne vymezila proti akci výrobních odborů, protože na Malostranském náměstí řečnili na pódiu lidé spjatí s dezinformační scénou.
Jenže to je jiný konflikt, který se odehrává v rámci odborového hnutí také již řadu let. Je to konflikt mezi velkou centrálou, tedy Českomoravskou konfederací odborových svazů, a zhruba třetinovou, možná čtvrtinovou Asociací samostatných odborů (ASO) reprezentovanou Bohumírem Dufkem. On je řekněme enfant terrible českého odborového hnutí, protože minimálně v poslední době se netají silně protievropskými, protiněmeckými a proti elitám zaměřenými výroky. Myslím si, že i vystoupení Daniela Sterzika na demonstraci bylo na pozvání ASO. Nemám tu informaci, ale názorová blízkost mi napovídá, že to bylo právě na pozvání ASO, nikoli na pozvání ČMKOS.
Co říkáte na reakci vlády?
Nemá v této chvíli potřebu vycházet odborům vstříc. Možným dobrým výsledkem stávky ve školství může být, že se těch několik miliard korun na platy nepedagogických pracovníků přeci jenom ještě podaří najít. Tam je ale dlouhodobý střet mezi koncepcí malého státu, malých veřejných služeb a pokud možno jejich privatizace, ať už outsourcingem nebo přímou privatizací, na jedné straně a koncepcí veřejného státu, který nezajišťuje jenom bezpečnost pro lidi, ale zároveň pomáhá člověku se rozvíjet. Řekněme, že to je takový ten moderní sociální stát 21. století, který pomáhá ve chvíli, kdy člověk jeho podporu potřebuje, zaručuje mu základní svobody a spravedlivé zacházení. Ve chvíli, kdy jste si jako vláda stanovili hlavní prioritu politiky konsolidaci veřejných rozpočtů a máte to hned na začátku vládního prohlášení, tak pak těžko můžete mít nějaké další výrazné priority. Mohli bychom se samozřejmě bavit o podobách vládní politiky a o tom, pro koho ve skutečnosti je, jenom myslím, že to pro nás dnes není hlavní téma.
Vláda také říká, že prioritou je pro ni školství a že ji moc mrzí, když protestují školské odbory, které naopak říkají, že je vláda neposlouchá. Kde je pravda?
Z mého pohledu je pravda na straně školských odborů. Ty říkají, že ve chvíli, kdy školy nebudou mít prostředky na to, aby zaplatily učitele, tak nemohou dělit třídy, mít kvalitní pedagogy, pracovat například v jazykových nebo technických laboratořích tak, jak by to bylo potřeba, a musí se zvyšovat počet dětí ve třídě. To znamená, že kvalita výuky, na kterou jsme se v mezičase dostali a na kterou jsou učitelé, rodiče a nakonec i žáci zvyklí, by se musela vracet o několik let zpátky, a to nechceme. Po mém soudu je jeden z velkých motivů stávky, její podpory i mezi rodiči a velké zapojení škol právě to, že se nechtějí vracet v kvalitě výuky o pět, deset let zpátky, ať už bychom to pak hypoteticky datovali jakkoliv. To, že součástí protestu byli právě nepedagogičtí pracovníci, to znamená klasičtí lidé ze školních jídelen, školníci, ale nakonec třeba i školní psychologové a další podpůrné profese, zase souvisí s tím, že například v případě kuchařek jde o lidi, kteří pracují za velmi nuzné mzdy, které v roce 2023 v České republice nejsou důstojné. To byla další součást protestu a viděli jsme to na vystoupení ministra Mikuláše Beka (STAN) už před několika týdny, kdy se začalo spekulovat, jestli by tedy tu podpůrnou část ve školství nemohli převzít přímo zřizovatelé, to znamená v případě středních škol kraje, v případě základních škol obce a města. Stát by ušetřil prostředky a ve svých rozpočtech by je musely najít obce a města, a pokud by je nenašly, tak to je ideální příležitost podpůrné služby privatizovat, jako jsme nechali zprivatizovat celou řadu lékařských laboratoří při nemocnicích, které jsou dnes v soukromých rukou, zatímco základní zdravotní péče je v rukou veřejného zdravotnictví.
Na druhou stranu vláda je ta, která si stanovila za hlavní prioritu konsolidaci veřejných financí, představila jakýsi úsporný balíček, stojí si za ním a chce dodržet rozpočet na příští rok, který si stanovila, v té míře, v jakém ho oznámila. Není na druhou stranu pochopitelné, že premiér Petr Fiala z ODS říká, že bude dál jednat s odbory, ale stojí si za tím, že nebude ustupovat?
Premiér nemůže říct asi nic jiného, protože by ukázal slabost před dalším jednáním. Navíc pokud by skutečně chtěl vést sociální dialog, tak ten neprobíhá tak, že se potkáte v jedné místnosti, ale že se dohodnete. Myslím, že na demonstraci to říkal pan Ďurčo. Oba dva jste nespokojeni, trvá vám to, je vám to nepříjemné, ale na konci debaty jste našli nějaký kompromis, který vám umožní fungovat. Nyní je otázka, jestli premiér, ministr práce a ministr školství budou ochotní kompromis najít. Může to být několik miliard na nepedagogické pracovníky nebo jiná úprava ve fungování škol, ale to už je úkol vlády, aby s tím návrhem přišla.
Zkusím odpovědět ještě trochu jiným způsobem. Žijeme ve společnosti, kde lehká nadpoloviční většina lidí stále očekává, že se jejich životní úroveň zhorší, což je nepříjemná situace. Je to v podstatě krizová situace a trvá dlouho. Není to tak, že to začalo letos v srpnu letos, ale nezačalo to ani válkou na Ukrajině. Je to situace, která se táhne od dob koronavirové pandemie. Řekněme dvě třetiny lidí ve společnosti si zároveň přejí radikální politickou změnu. Máme společnost, která je vyčerpaná, která cítí, že žije v krizové situaci a že doba je složitá. To ale přece neznamená, že chcete, aby se vaše děti měly hůř nebo aby váš život byl šedivý, pošmourný jako časně zimní počasí, které v tomto týdnu máme. Chcete, abyste měli nějaký výhled, nějaké světlo na konci tunelu, že se z té situace dostanete a že se o vás někdo zajímá. Máme velkou část lidí, kteří mají nejen pocit, že jejich problémy nikdo neřeší, ale že o jejich problémech nechce nikdo ani slyšet, a to nás vede k tomu, že se nám rozpadá společnost. Nemám nic proti vyrovnaným rozpočtům, když se na ně vybere na daních, ale vytknout si za cíl konsolidaci veřejných financí a říct, ano, ta čísla na konci roku musí vyjít šul nul, je příliš málo ambiciózní a příliš nebezpečný plán v situaci docela základní společenské krize, ve které žijeme.
V pondělní Vinohradské 12 jsme s Denisou Hejlovou, šéfkou Centra pro strategickou komunikaci na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, probírali, jak vláda komunikuje s občany. Byla velmi kritická. Zapomněl jsem se jí zeptat na jeden poměrně zajímavý výrok, na který se chci zeptat vás a týká se právě komunikace. Jak si vysvětlujete nedělní prohlášení ministra školství Mikuláše Beka ze STAN, že odbory si vzaly děti za svá rukojmí?
To se říká a souvisí to s tím, co jsem před chvílí zmínil, že v případě, kdy jde o děti a o zdraví, tak jsou protesty posuzovány opravdu velmi citlivě, sledovány, aby tam nikdo nedošel k úhoně. Pro mě to vystoupení pana Beka v neděli večer bylo zajímavé dvěma věcmi. Jednak takovým apelativním morálním kýčem hned v první větě, tuším, kdy říkal: Milí rodiče, já se vám omlouvám za učitele, kteří jdou neodpovědně stávkovat. Ale pak tam pro mě hned na začátku jeho vystoupení byly dvě velmi zajímavé věty a myslím si, že pan ministr Bek by měl podrobněji vysvětlit, jak je myslel. Když mluvil o tom, proč ke stávce dochází, tak říkal, že ve společnosti je konsenzus, že mají být nízké daně. Když to přeložím, tak to znamená: první problém je, že vybíráme málo peněz do státního rozpočtu, a druhý problém, kvůli kterému se koná stávka, je, že ekonomika svojí silou nestačí potřebám společnosti, ve které žijeme. To je velmi vážná a přesná charakteristika. Znamená to totiž, že máme v té či oné podobě nevýkonný průmysl a potřebujeme ho zásadně modernizovat. Když mi ministr vlády, byť si myslím, že by nepoužil slova, která použiji já, řekne, že vybíráme málo peněz na daních, to znamená, že máme slabý státní rozpočet, a zároveň máme nemoderní průmysl, se kterým musíme něco dělat, protože jeho výkon neodpovídá potřebám společnosti, tak to jsou právě věci do debaty. Jak chceme pracovat na lepší budoucnosti České republiky, české společnosti, když nás brzdí pilíř našeho exportu, a jak chceme měnit společnost, když na to nemáme finanční prostředky? Zajímaly by mě odpovědi pana ministra Beka na tyto otázky, protože tyto charakteristiky považuji za velmi trefné. Ale v kontextu pravicové vlády, kterou máme, bude velmi těžké na ně odpovědět adekvátním způsobem.
Současnou pravicovou vládu silně kritizuje opoziční hnutí ANO Andreje Babiše, který vyzývá vládu k odstoupení, podle něj škodí zemi. Protestů se jeho hnutí přímo nezúčastnilo, ale podpořil je Agrofert z Babišových svěřenských fondů. Nejsou protesty voda na mlýn opozici?
Těžko říct. Myslím, že Agrofert podpořil protesty, protože mu také vadí vysoké ceny energií, protože je to velká podnikatelská struktura, takže do nějaké míry bude hájit svůj čistě ekonomický zájem. Protesty jsou vyjádřením obav lidí z toho, že se situace ve společnosti zhorší. To jste mohli slyšet i na té demonstraci. Ceny energií stoupají, a když se podíváme do okolí, tak tam jsou nižší, ceny potravin jsou vysoké, ale když přijedete do Německa nebo Polska, tak tam jsou nižší. Na jednom z billboardů byl vtip: Pane premiére, za Nutellu se neschováte, vy máte odpovědnost řešit ty problémy. To je vyjádření lidí a politika na to musí hledat nějaké odpovědi. Nemůžete říci, že lidé protestují neoprávněně. Oni řekli, proč protestují, a teď jim někdo nabízí odpovědi. Jenže když to bude někdo, kdo třeba nepatří do rámce demokratické politiky, tak je to do velké míry problém ostatních stran, že nenabídly lepší odpovědi. Neznamená to, že premiér má říct: Měním polovinu vlády, zvyšuji daně a všechny požadavky, které máte, zítra zaplatím. To ne, ale musí vymyslet chytřejší odpovědi v rámci svého politického přístupu a politického programu. Nejde to ale provádět žádným bezúdržbovým módem, musí přijít s nápadem, jak českou společnost změnit. Zatím přišel se strategickým výborem vlády pro investice a výsledkem zasedání orgánu vzniklého mimo vládní struktury bylo, že je potřeba stavět vysokorychlostní železnice a dálnice. Požadavek ministra Martina Kupky (ODS) je, že je potřeba zdvojnásobit rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury, to znamená přidat 150 miliard korun, což je suma, kterou bychom za dva roky měli ušetřit stávajícím konsolidačním balíčkem. Takže ani konsolidace není ta, o které bychom si mohli myslet, že nám dává prostor pro nějakou politickou operaci, že například ušetříme 150 miliard a postavíme pět nových nemocnic nebo provedeme výraznou modernizaci škol a počet žáků ve třídách bude poloviční.
Vláda vysvětluje, že kdyby ustoupila ze svých plánů, tak Česku nepřichystá dobrou budoucnost. Protestům a stávkám nerozumí ministr financí Zbyněk Stanjura z ODS, Deníku N navíc řekl, že si odbory vybraly konfrontaci namísto jednání, protože jsou podle něj mnohem smířlivější, než se zapne kamera. Nemůže to tedy být i nějaké divadlo ze strany odborů nebo nějaká politická aspirace?
Myslím, že politická aspirace odborů skončila s neúspěšnou prezidentskou kandidaturou Josefa Středuly. Nepředpokládám, že by teď někdo měl nějaké politické aspirace, možná s výjimkou pana Dufka, který se na demonstraci vyjadřoval tak trochu politicky. Ale řekl bych dvě jiné věci. Po mém soudu ten, kdo není ochoten zvyšovat daně, není ochoten pracovat pro lepší budoucnost České republiky. Potřebujete prostředky na to, abyste se chystali na stárnutí společnosti, abyste investovali do lidí, protože nemáme větší potenciál, než jsou kvality lidí, kteří žijí v České republice. Potřebujeme se chystat na klimatickou krizi a jsou tady bezpečnostní hrozby, které vláda popisuje. Když se bavíme o sto třiceti procentech průměrné mzdy, tedy kýženém platu pedagogů na základních a středních školách, tak se bavíme o čísle, které je vztahováno k průměrné mzdě před dvěma lety. Když se bavíme o dvou procentech HDP na obranu, tak se bavíme o odhadu čísla na příští rok. To znamená, že je tam nepoměr. Pokud jste vybrali bezpečnostní složku jako důležitější než tu vzdělávací, pak musíte říct, že je důležitější, a proto s ní takto pracují, protože z kroků vlády to samozřejmě jde jednoznačně přečíst. Popis priorit je součást celého příběhu. Odbory po mém soudu žádné velké politické aspirace nemají. Kde by mohla mít aspiraci vláda, to je přijatá evropská směrnice o přiměřené minimálním mzdě. Kromě jiného se v ní píše, že vlády jednotlivých členských států Evropské unie mají podporovat kolektivní vyjednávání. V zásadě se tam říká, že tam, kde není kolektivními smlouvami pokryto 70 procent lidí, mají vlády podporovat kolektivní vyjednávání. Kolektivních smluv vyššího stupně, které poskytují skutečnou ochranu, protože stavějí naroveň zaměstnavatele a odbory v celých sektorech, je jenom několik. Jsou to stavbaři, skláři, papírníci, možná ještě dvě, tři sektorové kolektivní smlouvy. Do pořádného kolektivního vyjednávání v České republice ještě opravdu mnoho chybí a právě kolektivní vyjednávání má vláda na základě evropské směrnice za úkol podporovat.
Zlepší se to po pondělí, nebo stávka a to, že lidé byli v ulicích a děti nebyly ve třídách, vyšumí?
Nemyslím si, že to vyšumí. Pondělní demonstrací, která byla úspěšná mobilizací škol, účastí na demonstraci v Praze i zapojením podniků, odbory dokázaly, že mají pořád nějakou sílu, kterou při nějaké přípravě jsou schopné vyvést do ulic. Teď budou řešit své vnitřní problémy, které jsou často dlouhodobé, ale mělo by to podpořit jejich sílu při vyjednávání. Nemůžete čekat, že se situace zlepší hned. Když se demonstrovalo proti Nečasově vládě, tak od prvních nesmělých demonstrací před Úřadem vlády po velkou demonstraci na Václavském náměstí na jaře 2012 uplynuly dva roky. I teď, pokud odbory chtějí vyvolat nějakou velkou protivládní demonstraci, to tak dva roky potrvá. Dřív to nejde, pokud nepřijde opravdu velká společenská katastrofa.
Může Fiala dopadnout jako Nečas?
Petr Fiala nakonec může dopadnout jako Petr Nečas, ale mezi tím jsou několikery volby, jak evropské, tak krajské. Když bych měl spekulovat, což bych neměl dělat, ale pokud by ODS výrazně prohrála v krajských volbách, tak to vybudí nějakou opozici proti předsedovi vlády. Ale jak to dopadne, jestli by se chtěl té práce ujmout Martin Kuba (ODS), jestli by se měnila koaliční sestava, to je v této chvíli příliš mnoho neznámých.
Díl podcastu Vinohradská 12 z 28. listopadu 2023 si můžete poslechnout na stránkách Českého rozhlasu.
0
