23

Září

0

Eichler: Co nahradí polistopadový kartel

Masarykova demokratická akademie

Soudy jsou snad ještě spravedlivé, musejí se ale bránit před tlakem polistopadového kartelu novinářů a aktivistů. Polistopadový kartel ničí životy lidí. Těmito větami napadl Andrej Babiš v sobotním Právu svého starého nepřítele. Předtím si i v těchto novinách zaplatil inzerát, že novinářům nemají čtenáři věřit, jen jemu.

Věty o existenci polistopadového kartelu dobře známe. Expremiéru Babišovi by je jistě podepsali i lidé z vedení Pirátské strany anebo aktivisté z Milionu chvilek pro demokracii. Opoziční smlouva ČSSD a ODS, díky které nakonec vznikla vláda Miloše Zemana, podle nich nebyla nic jiného.

Andrej Babiš ovšem vstoupil do politiky přesně v okamžiku, kdy se politický systém ustavený v devadesátých letech zhroutil. Došlo k tomu po zásahu policie na Úřadu vlády začátkem léta 2013. Následoval pád vlády Petra Nečase. Voličská podpora ODS se tehdy propadla k pěti procentům. Díky tomu mohlo Babišovo ANO ve volbách v říjnu 2013 získat druhé místo a nakonec i vstoupit do vlády.

Ve stejné chvíli u nás skončilo dvacetileté soupeření levice a pravice. Tématem přestalo být, zda chceme veřejné služby rozvíjet anebo rozprodávat. Pozornost se zaměřila na minulé i aktuální korupční kauzy. Ujalo se, že devadesátá léta i politiku vzniklou v té době je třeba odmítnout.

Není náhoda, že z dnešních sněmovních stran jen KDU-ČSL a ODS vznikly před rokem 2004. A že ty ostatní od Pirátů a Starostů po ANO a SPD právě na odmítnutí devadesátých let a zkorumpované politiky vystavěly svou podporu.

Zhroucení ODS a vzestup ANO rozbily v jednom okamžiku politickou i veřejnou debatu, jak jsme na ni byli zvyklí přinejmenším od rozdělení Československa. Návrat ke starému uspořádání je zjevně nemožný. Novou společenskou dohodu zatím nikdo viditelný nehledá. Je čím dál zřejmější, že žijeme v mezidobí a čekáme, až někdo obrysy nových pravidel života naší společnosti načrtne.

Devadesátá léta se nevrátí, v Evropě není mír, Moravou se prohánějí zatím převážně slabá tornáda, vedra kvůli klimatickému rozvratu zažívají země snad všude okolo nás. Stávající ekonomický systém není připravený reagovat. Za koronaviru i po ruském útoku na Ukrajinu vidíme firmy přicházející s nataženou rukou žádat o podporu veřejný rozpočet.

Potřebujeme sesbírat a prodiskutovat rozdílné představy o státu a cestách, jak je zastupovat ve veřejné debatě a převádět do politických rozhodnutí. Základní otázky jsou známé. Co má umět náš společný stát? Kdo má rozhodovat o pravidlech? Jakou ústavní sílu mají mít politické strany? Za jaké úkoly má odpovídat Evropská unie? Neměla by nově převzít odpovědnost alespoň za energetickou, bezpečnostní a sociální politiku?

Alespoň na položení těchto otázek by pro začátek mohla být shoda. Každý politický tábor ale musí přemýšlet za sebe a odpovědi chystat bez opisování. Stejný úkol platí i pro občanské aktivisty, církve anebo odbory. Krizová doba je nejlepším okamžikem k prosazení velkých společenských změn.

Komentář Patrika Eichlera původně vyšel v úterý 20. září 2022 v deníku Právo.