Historik Martin Jelínek připomíná životní dílo sociálního demokrata Františka Soukupa, který letos slaví 150. výročí narození. Text přínášíme ve spolupráci s časopisem Listy.

Zatímco Sládkovci byli kdysi ostrakizováni a média si od nich držela odstup, SPD je dnes seriózní součástí debat v nablýskaných salonech. Okamurovi se podařilo zbourat zeď, která dělila demokratickou politiku od extremistické.

Lukáš Jelínek přibližuje laureáty letošních novinářských cen a připomíná psaní Jiřího Hanáka, nedávno zesnulého mistra komentátora.

Kdo s čím zachází, s tím také schází. Vstoupit do hnutí, které nahoře připomíná firmu a dole je pytlem blech, vyžaduje jistou dávku sebezapření. Anebo ambicí — a přesvědčení, že jinde je nepůjde naplnit lépe. Bývalý brněnský primátor Petr Vokřál není první a jistě ani poslední, kdo se v Babišově politickém hnutí spálil. Andriana Krnáčová udělala v Praze podobnou zkušenost. Tomáš Mazura v Ostravě drží už jen proto, že vede radnici a je dosud obklopen loajálním týmem. Komunální kvas proměnil povahu Babišova politického podniku v Kroměříži, Liberci, České Lípě, Opavě a na řadě dalších míst. S ním souviselo odvolávání, vylučování, rušení buněk babišovců. Na celostátní úrovni jsou ty tam osobnosti, jež druhdy dodávaly ANO na váze — Martin Stropnický, Jiří Zlatuška, Robert Pelikán, vlastně i Věra Jourová. Do pozadí se zvolna stahuje i člen s legitimací číslo 2 Richard Brabec. Kluky a holky z plakátu vystřídali šíbři. Někde jen obyčejně intrikují, jak to známe i z „tradičních“ stran, jinde se pouštějí i do větších akcí. Patrně od Andreje Babiš odkoukali, že je nutné využít každou příležitost ke zbohatnutí a posílení vlivu. Brněnská chobotnice okolo Jiřího Švachuly, žijící z ovlivňování veřejných zakázek za desítky milionů, je špičkou ledovce. My, co sledujeme události zpovzdálí, můžeme jen hádat, jestli Petr Vokřál s tímto nebezpečným organismem bojoval, nebo jen nešikovně koexistoval. A chtěl rušit odnože ANO …

Volba hvězdného tria Lipovská, Matocha, L.X. Veselý do rady České televize není dobrou zprávou. Ale o budoucnosti veřejnoprávních médií tím ještě zdaleka rozhodnuto není.

Výdaje na armádu mají kromě bezpečnostního i sociální a ekonomický aspekt. Pokud se ale má utrácet, je zcela nezbytné zodpovědět základní otázku: nemá mít společná evropská armáda přednost před NATO?

Způsob, jakým část českých médí a politické reprezentace líčí Rusko a Čínu jako mocnosti konspirující s cílem zabíjet naše politiky, je brak a škvár: nepovedená bondovka.

Tak jako vždy, když se mluví o řešení problému sucha, objeví se zástup falešných, dobře financovaných obchodníků s deštěm, kteří v zájmu lobby „Atom, beton“ prosazují stavbu přehrad, které by problém jen zhoršily.

Václava Klause seniora evidentně dráždí, že společnost s jeho ideovým dědictvím zachází jako se starou veteší. Najednou je nad Slunce jasnější, jak moc potřebujeme silný stát. V marné snaze zachránit svůj obraz světa už spílá i občanům.

Nad jmenováním Michala Haška volebním manažerem se pozastavují snad všichni: je to projev odevzdanosti sociální demokracie, která ví, že její pověst už těžko může být horší, anebo odvážný pokus vsadit na schopného organizátora?