Jelínek

Na otázku „kdo“ sjezd komunistů odpověděl. Otázky „co“ a „jak“ zůstávají. Dostane se v nové éře řada také na základní pilíře jejich dávného programu, anebo už jde pouze o mocenskou hru?

Postup Babišova hnutí ve Sněmovně na hony zavání arogancí. Skutečně chce ČSSD poté, co ve Sněmovně vidí chování ANO k opozici a právnímu státu obecně, strčit hlavu do Babišova chomoutu?

Kdeže loňské sněhy jsou. To bylo po prohraných volbách řečí, že ČSSD potřebuje nové tváře, které jí dodají čerstvou dynamiku. Nakonec skončilo všechno při starém. Vlastně možná ještě hůř.

Miloš Zeman se v minulém týdnu na Okamurovo hnutí Svoboda a přímá demokracie zamračil. Přes Mladou frontu Dnes mu vzkázal: „I když jsem až dosud vůči SPD udělal několik gest, tak musím říct, že mě to v poslední době přestává bavit.“

Vzájemná ochota spolu vyjednávat panuje jak v hnutí ANO, tak v sociální demokracii. U babišovců mají prý námitky jen tři poslanci, ale budou loajální. Tak to aspoň zaznělo po sobotní neformální schůzce poslaneckého klubu.

Na dosud převážně blankytně modrém nebi se objevily mráčky. A můžeme jen spekulovat, zda a kdy z nich zaprší. Nejprve premiér Andrej Babiš konstatoval, že si inaugurační projev prezidenta Miloše Zemana představoval trochu jinak.

První letošní osmičkové výročí k oslavám nevybízí. Spíš je drsnou připomínkou slabostí našich předků. V podání komunistů je 25. únor 1948 „vítězstvím pracujícího lidu nad buržoazií a reakcí“. Ve skutečnosti však jde o den, kdy jsme podruhé během deseti let přišli o svobodu, demokracii a vlastně i státní suverenitu. Jenže k podobným přelomům nedochází zčista jasna. Vede k nim dlouhá, více či méně nápadná cesta, kterou lze v řadě okamžiků ovlivnit.