12

Červen

0

Jelínek: Vstanou noví Vokřálové? Sotva

Masarykova demokratická akademie

Kdo s čím zachází, s tím také schází. Vstoupit do hnutí, které nahoře připomíná firmu a dole je pytlem blech, vyžaduje jistou dávku sebezapření. Anebo ambicí — a přesvědčení, že jinde je nepůjde naplnit lépe.

Bývalý brněnský primátor Petr Vokřál není první a jistě ani poslední, kdo se v Babišově politickém hnutí spálil. Andriana Krnáčová udělala v Praze podobnou zkušenost. Tomáš Mazura v Ostravě drží už jen proto, že vede radnici a je dosud obklopen loajálním týmem. Komunální kvas proměnil povahu Babišova politického podniku v Kroměříži, Liberci, České Lípě, Opavě a na řadě dalších míst.

S ním souviselo odvolávání, vylučování, rušení buněk babišovců. Na celostátní úrovni jsou ty tam osobnosti, jež druhdy dodávaly ANO na váze — Martin Stropnický, Jiří Zlatuška, Robert Pelikán, vlastně i Věra Jourová. Do pozadí se zvolna stahuje i člen s legitimací číslo 2 Richard Brabec.

Kluky a holky z plakátu vystřídali šíbři. Někde jen obyčejně intrikují, jak to známe i z „tradičních“ stran, jinde se pouštějí i do větších akcí. Patrně od Andreje Babiš odkoukali, že je nutné využít každou příležitost ke zbohatnutí a posílení vlivu. Brněnská chobotnice okolo Jiřího Švachuly, žijící z ovlivňování veřejných zakázek za desítky milionů, je špičkou ledovce.

My, co sledujeme události zpovzdálí, můžeme jen hádat, jestli Petr Vokřál s tímto nebezpečným organismem bojoval, nebo jen nešikovně koexistoval. A chtěl rušit odnože ANO ve třech brněnských městských částech kvůli velrybaření a navázání na loutkovodiče zvenčí, či si jen mínil posílit vlastní pozici vůči všemožným Faltýnkům?

Chvíli se zdálo, že se mu to v rámci jižní Moravy daří. Ale pak si potvrdil, že pouštět se do odvážných horolezeckých expedicí s Babišem nelze. Spoleh nulový, zastání žádné. A tak to zabalil.

Je to o to kurióznější, že Vokřál byl místopředsedou ANO, tedy členem nejužšího vedení. Spolu s relativně neškodnou dvojicí Brabec-Vondráček, papalášskými manýry proslulou hejtmankou Pokornou-Jermanovou a protřelým Jaroslavem Faltýnkem. A Babišem, samozřejmě.

Tím, který drží většinu pomyslných akcií a všechno si rád dělá po svém — pokud to jde. Leč v regionech na všechno dohlížet nestačí, takže na chaos pak jen překvapivě zírá, přestože sám je ztělesněním nevyrovnanosti a mikromanagementu.

Pro jedince Vokřálova střihu je typické, že se chtějí realizovat a prokázat své vůdčí schopnosti. Zároveň ale nemají trpělivost na mravenčí politickou práci, vysedávání na schůzích, uzavírání kompromisů.

Pamětníci vyprávějí, že jeho přihláška do ANO byla ve velkém balíku, který jednou přinesl Jaroslav Faltýnek. Přijat byl bez osobní přítomnosti. Když se pak ocitl ve vedoucí pozici, myslel si, že stačí dělat věci po svém. Nekoukal napravo nalevo, čímž si vyráběl hlasité i tiché nepřátele.

Co je platné, že Brno pozvedl, zejména ve srovnání se svými předchůdci. Po volbách 2018 se ukázalo, že si nepěstoval dostatečně pevný koaliční potenciál a primátorský řetěz mu vyfoukla ODS. Krátce se o něm spekulovalo jako o možném ministrovi, například dopravy, ale pak se Babiš rozhodl, že si jej schová do krajského klání. Nedávno ale usoudil, že větší naději najít spojence má i na regionální úrovni stávající hejtman Šimek.

Vokřál v té chvíli ztratil důvod dál v ANO setrvávat. Měnit českou politiku či ANO nikdy v úmyslu neměl. Když pohasla jeho soukromá šance, pověsil politické řemeslo na hřebík.

Jako lakmusový papírek Vokřál předvedl, že fungovat v rámci ANO se dlouhodobě nedá. Názory členů se leckdy různí a ani osobní chemie mezi nimi dvakrát nefunguje. Zároveň doložil, že na zápas s chobotnicí se necítí, patrně to nebude žádná legrace. A nemá ani sílu zajistit, aby bylo ANO hnutí protikorupční a liberální, jak se tvářilo v počátcích.

Nahoře je ANO převodovou pákou Babiše a v komunálu těch, kteří mají ostřejší lokty a bezskrupulózní metody. Idealisté se tam už nehrnou, to by museli být hluší a slepí.

Dokud se ale voliči domnívají, že z toho něco mají, pomáhají růstu preferencí ANO. Až se u nich dostaví deziluze jako u Brňáků Vokřála či Zlatušky, bude stát tuzemská politika na pokraji velkého třesku, jehož následky nelze ani v nejmenším předvídat.

Komentář původně vyšel 12. června 2020 na webu Deníku Referendum.

Ochrana osobních údajů