Doba je neveselá, truchlivá. Mnozí tvrdneme doma bez peněz, bez práce, bez pravidelného kontaktu s přáteli. A tak nám aspoň politici a média společnými silami předložili příběh hodný Iana Fleminga. Zde je stručná anotace.
Druhý nejvyšší ústavní činitel, jenž se dosud okázale nezajímal o zahraniční politiku, se nadchne pro myšlenku cesty na Tchaj-wan, tedy do země, kterou Česká republika oficiálně neuznává a kterou Čína stále pokládá jen za svoji zpupnou provincii. Při kuřáckém dýchánku s prezidentem obdrží dopis, v němž čínská ambasáda důrazně, ba výhružně apeluje, aby seděl doma na zadku.
Uvnitř tvrdého politika se to tluče, poněvadž ale rád provokuje, na Tchaj-wan se dál chystá. Zanedlouho umírá. Pro mnohé záhadně — byť měl ve zvyku jídlo nahrazovat cigaretami a kávou.
Na pitevní zprávu, v níž prý stojí jako příčina úmrtí infarkt, se ale čekalo dlouho předlouho a pozůstalí se mezitím dostali do ostrého konfliktu s patoložkou.
Proč? Kdo tají, co politika zabilo? Nebyla to hrůza z obsahu dopisu? Nenapustil kdosi papír jedem?
Do Prahy přicestoval záhadný Rus, jenž se uchýlil pod střechu zastupitelského úřadu. S sebou přivezl ricin, který na rozdíl od ricinového oleje spouštějícího průjmy, nelítostně zabíjí.
Spadeno má na dva pražské starosty a jednoho primátora. Nechovají se uctivě k osvoboditelům, odstraňují minulé pomníky a budují nové, opěvující zrádce, a provokativně pojmenovávají náměstí přilehlá k ambasádě po zavražděných opozičních politicích. Policie je ve střehu, konšelé pod ochranou, ale nikdo nikoho nezatýká ani nevyhošťuje. Že by hromadné spiknutí?
Také nástupce druhého nejvyššího ústavního činitele je statečný. Opět zvažuje cestu na Tchaj-wan. Nenechal si ji vymluvit ani prezidentem. Balí se, aby ukázal, že s ním žádný čínský čičmunda cvičit nebude. Má podporu senátorů napříč politickým spektrem.
Doporučuji připsat kapitolu čtvrtou, v níž by se jak politické špičky Číny a Ruska, tak jejich prachsprostí agenti domlouvali, jak naložit s neposlušným státem ve středu Evropy. Vymazat jej z povrchu planety laserem, nebo použít biologické zbraně? Jako výstraha je už cvičena letka infikovaných netopýrů…
Ať se na mne nikdo nezlobí, tato parodie na bondovku je brak a škvár. Nejsme natolik významnou zemí, aby mocnosti vraždily naše prostořeké politiky. V Rusku a Číně vládnou autoritářské režimy, které nemají ve zvyku diskutovat, nýbrž ukazovat svaly, kárat a trestat. Proti starostovi Prahy 6 tak je v Moskvě vedeno trestní stíhání a do Pekingu nesmějí ani pražští umělci. Probíhá hra nervů.
Vše je zbytečné, ale pochopitelné. Rusko by rádo mělo pod kontrolou výklad novodobých dějin. Ty se paralelně někdo u nás snaží trochu přepsat — zkrátka průběh zápasu je zpětně popisován pod dojmem výsledného skóre.
Čína zase sní sen o územní celistvosti. Odlišné názory se nepřipouštějí. Situaci komplikuje skutečnost, že ansámbl Pražského hradu či aspoň okruh jeho přátel s Ruskem i Čínou čile obchoduje. Odtud nastražené uši a podaná ruka. Pátou kolonu doplňují popletení národovci a extremisté všeho druhu.
Nezávidím Černínskému paláci úkol koordinovat českou zahraniční politiku. Vždyť jsou to tu samí šíbři a punkeři. Dělejte pak s tímto materiálem jemnou diplomacii…
Avšak marná sláva, nejhorší je mít hlavu zahrabanou v písku. V Moskvě by měli slyšet, že o osudu pomníků, které jsme si zafinancovali a uplácali, rozhodneme sami. Osvoboditelům patří náležitá úcta, stejně jako okupantům odsouzení.
Do Pekingu by pak mělo být vzkázáno, že jakkoliv ctíme jeho globální roli, nenecháme se zastrašovat. A když je pro šéfa Senátu důležitější políček nevycválaným soudruhům než zájmy českých firem, ať na Tchaj-wan odletí. Praktický význam to mít nebude, ale doma snad aspoň splaskne nepovedená bondovská bublina.
Komentář původně vyšel 21. května 2020 na webu Deníku Referendum.
0
