12

Duben

0

Jelínek: Kdo nejde s námi, jde proti nám

Masarykova demokratická akademie

Protože se i po devatenácti letech v Praze považuji za Havířovana, rozpálila mě do běla zpráva o mých tamních spoluobčanech chovajících se jako hovada k fanouškům jiných hokejových týmů, než je ten náš. Bohužel ale nic lépe nevypovídá o náladách uhnízděných v postkomunistické Evropě.

Nedávno jsem zde napsal sloupek o Zuzaně Čaputové coby autentické aktivistce a političce, jakých je málo. Většina čtenářů mne za něj poplácala po rameni, jen pár mých slovenských přátel držících v tamní prezidentské volbě palce Maroši Šefčovičovi mi odpovědělo, ať si tu nezkušenou a povrchní celebritu klidně vezmeme do Česka. Smůla. My tu už originálního prezidenta máme – a každý nechť podle jeho divokých výroků a pohrdání Ústavou posoudí, zda je to nějaká výhra.

Pak mi zavolali z deníku Pravda, abych se zamyslel, zda Čaputová nemá našlápnuto skončit jako česká několikadenní ministryně spravedlnosti Taťána Malá. Odpověděl jsem, že asi nikoliv. Malé zlomily politický vaz obšlehnuté diplomové práce, nikoliv koncipientská praxe vykonávaná – slovy klasika – daleko od svých, daleko od domova, až v Dolním Kubíně. S praxí měla problém i Čaputová. Na jednom místě ji vykonávala, na jiném žila a realizovala jiné pracovní aktivity.

Být to dnes, protivila by se zákonu. Tenkrát mohla získávat odborné zkušenosti kdekoliv. Však mi také spousta lidí připomněla, že se Čaputová ničeho protiprávního nedopustila. Jako kdyby jediným kritériem u politika (političky) měly být paragrafy, a ne morálka.

Najednou bylo všechno jinak. Od podobné sorty lidí, kteří mi za dřívější text děkovali, jsem slyšel rady, abych se omluvil, styděl, nebo rovnou abych zalezl do zadních partií tu Šefčovičovi, tu rovnou Zemanovi…

Fandíme ostošest jako na hokeji. Chyby a přešlapy oblíbenců přehlížíme. V tom se neliší levičáci od pravičáků, liberálové od konzervativců, měšťáci od vesničanů, kavárníci od pivařů. Kruté umí být tábory Pravdy a Lásky i Lži a Nenávisti.

Stačilo, abych v komentáři pro Právo učinil srovnání, z nějž vyšla lépe Zuzana Čaputová než Miloš Zeman, a čtenářka z Ostravy mi napsala: „Vy šašku, který nesaháte Zemanovi ani po kolena, si dovolujete tak mluvit o demokraticky zvoleném prezidentu tohoto státu, tak to je vrchol, je vidět, že postrádáte morální zábrany a mozek vám mele naprázdno. Je vidět, že postrádáte schopnost poznat, jaký člověk skutečně je, a brzo uvidíte, co vám všem pokrytcům tato ženská ukáže.

S tou ženskou bych nechtěla přijít do konfliktu, ta je schopná všeho. Když se kontroluje, tak úsměv na plnou hubu, když se zapomene kontrolovat, tak člověk vidí, co je zač. Jenom se podívejte na její zlé oči a výraz v obličeji! Slováci si ještě užijí, ta je prodá i s chlupama EU a USA. Dokonce čtu, že její kampaň financoval Soros! Komu myslíte že poleze do zadku – lidem, kteří nechtějí imigranty a americké základny, nebo tomu, od koho bere prachy?

Jsem si jistá, že mi dáte zanedlouho za pravdu, že ta ženská je ztělesněním zla a ještě více udělá ze Slovenska lokaje USA a EU. Na rozdíl od našeho prezidenta, který to má v hlavě na rozdíl od vás v pořádku a jde mu o Českou republiku.“

Autorku jmenovat nebudu, nezaslouží si to. Pouze ve zhutnělé podobě přiblížila neurotický svět obětí dezinformací, fake news a konspiračních teorií. Mimochodem, narážky na filantropa a propagátora otevřené a vzdělané společnosti George Sorose už obsahovala antikampaň vůči Čaputové, zjevně inspirovaná maďarským nacionalistou Orbánem.

Se stejným typem argumentů, byť v kultivovanější podobě, se vytasil též Institut Václava Klause zastoupený Jiřím Weiglem: „Zuzana Čaputová má jedinou známou přednost a výhodu, kromě toho, že je žena – dosud nic nevykonala, nikdo ji nezná, a tak o ní nelze nic říci. Její zvolení je smutným vysvědčením zoufalosti slovenské politiky a stavu tamější demokracie – vyhrává anonym. Rozhoduje pohlaví, vlasy, šaty, prázdná slova a fráze – „slušnost, spojit národ a boj proti zlu“. Nejhorší je, že ani pořádně neznáme pozadí celého projektu Čaputová. Kdo za ním stojí, kdo ho platí, co za to chce?“

Kam na to ti klausovci chodí? Čí slovník je inspiruje? Nezavání to židobolševickým spiknutím se zednářským pozadím? To ne my, to oni! Vnější nepřítel vždy dokáže spojit. Dvojnásob pak, když z nás coby obětní beránek snese naše vlastní hříchy. Cožpak je tak těžké pohlédnout do zrcadla a přiznat si svoje vlastní slabosti a chyby? Musíme vždy vidět zlo jen v těch druhých?

Svět je drsný a život v zákopech mnohým kupodivu vyhovuje. Kvete nedůvěra a paranoia. Kdo nejde s námi, jde proti nám! Přímá volba nejvyšších ústavních činitelů tomuto přístupu jen napomáhá. Ti si pak mohou – jako Zeman – připadat nedotknutelní, urážet oponenty či dělat ostudu v cizině.

Jakkoliv i Čaputová je člověkem z masa a kostí, chybujícím a usnadňujícím si tu a tam život, třeba se jí opravdu podaří nastolit jiné pořádky. Osobní vzor je vždy nejlepší. Klidnější atmosféra a férová hra by prospěla nám všem.

 

Komentář původně vyšel 11. dubna 2019 na webu Deníku Referendum.

Ochrana osobních údajů