12

Srpen

0

Eichler: Západ je, když je život snažší

Masarykova demokratická akademie

Po vítězství pravice jsme se měli vydat „Spolu na Západ“. Pro leckoho to mohla být osvěžující představa. Společná výprava po třiceti letech, během kterých šlo především o jednotlivce a osobní úspěch. Samozřejmě to byl klam.

Pravice nikdy nechtěla opustit politiku zásluh ani dávat rovnější postavení slabším. Problém je ale i s tím „Západem“. Německo bude mít od 1. října minimální mzdu v přepočtu tři sta korun za hodinu. U nás je to sotva třetina a vláda jasně říká, ať žádné mimořádné zvyšování minimální mzdy letos nečekáme. To stejné Německo má jízdenku na většinu veřejné dopravy za dvě stě dvacet korun na měsíc a uvažuje, jak letní pokus zavést natrvalo. Česká vláda od dubna zdražila jízdné studentům a seniorům (snížila slevu ze 75 na 50 procent). Některé kraje se navíc chystají snižovat počty spojů. Západ také znamená manželství pro všechny, zatímco česká pravice ve vládě hlídá, aby se v jejích materiálech zbytečně nepsalo o právech žen. Nezajímá ji naopak, že na Západě můžete běžný nákup leckdy pořídit levněji než v supermarketu za rohem.

Západ vládní většiny totiž není dnešní Německo, Norsko nebo Španělsko. Jde mnohem více o představu lepšího života zdejší pravice z poloviny devadesátých let. Tehdy vládla. Okrajovala stát, který údajně zbytečně překážel nadšeným podnikatelům. Právě zadupala do země nenáviděný státní socialismus. Zahraničním vzorem jí byla nejvýše Británie Thatcherové a Majora.

Proto i dnešní pravice volá po státu, který občanovi s problémy bude pomáhat až jako poslední. Trvá na nízkých mzdách, protože nemá jinou představu, jak udržet konkurenceschopnost našeho hospodářství. Opakuje pokusy rozprodávat veřejné podniky, protože účetní výkazy klade nad závazek usnadňovat lidem život.

Politika, která na svém počátku dala části společnosti prostor ke zbohatnutí, se vyčerpala nejpozději letos. Když obavy z budoucnosti dostihly ty lidi, kteří až doposud viditelnou podporu státu nepotřebovali a neočekávali. Politická pravice dnes klopýtá za proměnou společenských potřeb.

Odmítá se bavit o solidaritě, kdyby to znamenalo, že lidé s vyššími příjmy a většími majetky by měli platit větší daně. Raději by vsadila na dobrovolnost a charitu. Debatu o klimatické změně nahrazuje premiér Fiala v hořícím Českém Švýcarsku výzvou, abychom se v lese chovali opatrněji. Další příjmy chtějí různí politici pravice přivést třeba do zdravotnictví tak, že si pacienti připlatí ze svého.

Nic z toho ovšem nezlepší dostupnost veřejných služeb. Nepomůže s dopady klimatických změn. Ani nerozvine veřejný stát tak, aby byl připravený pomáhat občanům tváří v tvář probíhajícím i ještě neočekávaným krizím.

Je tedy prostor pro jiné politické síly, aby svůj Západ popsaly také. Nebylo by od věci vidět Západ třeba jako svět, kde stát člověku pomáhá, aby byl jeho život snazší. Kde síla společnosti souvisí s růzností jejích členů. A kde je politika natolik silná, že zvládá řešit i úkoly, na které se nemohla připravit předem.

Komentář Patrika Eichlera vyšel ve středu 10. srpna 2022 v deníku Právo.