Eichler: Zasloužíme si silnější politiku

Možná jste o tom také četli. Dva lidé se ve florentské galerii přilepili k obrazu Sandra Botticelliho. Obraz se jmenuje Jaro, má být oslavou lásky, míru a prosperity a je 650 let starý. K poškození obrazu nedošlo, byl totiž chráněný sklem. Ti lidé chtěli upozornit, že se naše civilizace hroutí, že jí bezprostředně hrozí sociální a ekologický kolaps. Takové hezké jaro, jaké je vidět na obraze, už podle nich nemusí přijít. V českém prostředí na přilepování k obrazům ještě nedošlo. Sotva párkrát jsme mohli zaznamenat, že se někdo pod stejnými hesly přilepil k vozovce a blokoval dopravu.

Lépe u nás známe sdružení Fridays for Future, Pátky pro budoucnost. Ve vybrané pátky pořádá demonstrace, na kterých účastníci vyzývají politiky, aby v rámci svých možností zasáhli proti klimatické změně. Účastní se především, ale nejenom středoškoláci a mladší lidé.

Když došlo na blokování dopravy, zněla kritika, že radikalita běžné lidi odradí. Když šlo o demonstrace středoškoláků, slýchali jsme, že mají chodit do školy a rozhodování nechat dospělým. Základ kritiky byl stejný, jako když odboráři pořádají protestní průvod nebo chystají stávku v dopravě. I tam zejména ze společenské pravice zní, že si nemají brát veřejnost nebo cestující jako rukojmí. Že průvody nebo stávky jen berou lidem klid na práci.

Kritici demonstrací přitom zapomínají přinejmenším na dvě věci. Jednak, že bez obdobného úsilí předchozích generací bychom dnes neměli ani demokratický stát, ani třeba všeobecné volební právo. Jednak, že je třeba rozlišovat směr výzvy, se kterou lidé do ulic přicházejí. Jestli jde o výzvu ke změně dnešního pořádku, anebo jeho svržení. Jestli jde o výzvu směřovanou politice, anebo výzvu k obcházení politiky.

I nejradikálnější část českých klimatických aktivistů ve svých veřejných vystoupeních vyzývá k činnosti vládu. Kromě energetické reformy žádá také reformu pozemkovou, jejíž osten je přímo mířený na velkopodnikatele Babiše. Fridays for Future se samy hlásí k tomu, že pomáhají podporovat spolupráci mezi politiky a vědci. Chtějí, aby v politických i veřejných debatách byly otázky klimatické a sociální krize vnímány závažněji, než tomu je dnes.

Klimatičtí aktivisté různými slovy říkají, že demonstrují, protože jim jde o vlastní budoucnost. Dávají najevo obavu, zda v budoucnosti vůbec budou moci důstojně žít. Sdílejí vědomí, že zisky z činnosti elektráren nebo firem nejvíce znečišťujících životní prostředí končí v rukách jednotlivců. Dopady klimatické krize ovšem zasahují a budou zasahovat celou společnost.

Otázka je, zda očekávání převratných společenských změn nemůžeme využít právě i k posílení politiky. Dlouhá léta je to totiž náš nástroj, jak zvládat společenské změny bez ohrožujících otřesů. Požadavek na změny určený politice totiž společnost neohrožuje. Společnost ohrožuje politika tak slabá, že nové požadavky na změnu podoby společnosti nedokáže projednat a učinit z nich podle svého světonázoru součást vlastního každodenního úsilí.

Komentář Patrika Eichlera původně vyšel v deníku Právo v pátek 29. června 2022.