Eichler: Obavy střední třídy mění politiku pravice

Marian Jurečka oprášil svou roli „sociálního svědomí vlády“. Před pár dny chtěl zavádět „válečnou daň“ pro dobře vydělávající velké firmy. Vláda by prý díky ní dala rychleji do pořádku veřejné finance. V sobotním Právu už mnohem radikálněji říká, „že v současné situaci je zapotřebí především hledat další zdroje pro státní rozpočet“. Dovede si představit i debatu o progresivním zdanění. Podle Jurečky by lépe vydělávající lidé „měli být připraveni na vyšší míru solidarity“. Vyšší daně už nemají sloužit ke snižování veřejného dluhu. Prostředky jsou potřeba na valorizaci penzí, anebo dofinancování sociálních služeb. Pro lidi jsou klíčové, říká Jurečka, kvůli inflaci se jim ale nedostává prostředků.

Lidovci mohou roli sociální svědomí pravice hrát tváří v tvář zjevným ekonomickým obtížím nejsnáze. Marian Jurečka je ministr práce a sociálních věcí a předseda strany. Silná vládní a stranická pozice mu umožňuje otevřít politické téma a nenechat se s ním hned zahnat do kouta. S debatou o daních přichází před obecními a senátními volbami. Díky tomu může být jeho hlas lépe slyšet. Červenec a srpen jsou zároveň měsíce, kdy vláda připravuje návrh státního rozpočtu na další rok. Do Sněmovny s ním půjde v září. Pokud tedy Jurečka chce pro svůj resort získat prostředky navíc a ví, že ty stávající na přerozdělení stačit nebudou, musel se ozvat nyní. Vládní kolegy ovšem nepotěšil.

ODS coby hlavní síla vlády má nezvyšování daní jako svou základní poučku. Její ekonomický expert, místopředseda Sněmovny Jan Skopeček už v reakci na Jurečku stihl po tisící zopakovat, že „problém nejsou nízké daně, ale extrémně vysoké výdaje“ a přidat, že progresivní daně jsou trest pro úspěšné. Předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová má zase progresivní zdanění za „slepou uličku“.

Letošní debata o rozpočtu je ale důležitější než tisící přehlídka politiků vyzbrojených ideologickými poučkami. Vládní pravice v ní může prolomit tabu nezvyšování daní. I kdyby šlo nakonec jen o novou daň pro dobře vydělávající banky a energetické firmy. Jde v ní o roli ministra financí. Ten nemá sám rozhodovat o vládní politice. Jeho úkolem se znovu může stát zajišťovat vládě příjmy pro věci, na kterých v koalici zavládne shoda.

V neposlední řadě pak během debaty o rozpočtu uvidíme, jak vážně jednotlivé strany pětikoalice berou obavy lidí z budoucnosti. V případě stávající vlády jde přitom především o lidi, kteří doposud větší obavy neměli. Zdražování potravin, energií i služeb i mezinárodně-politická nejistota ohrožující hospodářský růst jim poprvé po letech přidělávají vrásky. V rozpočtové debatě letos zdaleka nejde jen o příjmy a výdaje. Jde o ochotu ekonomickými nástroji předcházet obávám střední třídy z budoucnosti. A udržovat tak důvěru v demokratický stát.

Zvyšovat platy anebo dorovnávat prostředky na energie u svých organizací stát zvládne, když bude vláda chtít. Jak zvládne dát pocit jistoty veřejnosti jako celku, podle toho bude její vysvědčení vypadat za rok.

Komentář Patrika Eichlera původně vyšel v úterý 12. 7. 2022 v deníku Právo.