Eichler: Člověk nemá být nejvýkonnější pracovník

Kamarád pracoval v západním Německu. Proměnu kultury práce popisoval na narozeninových oslavách. V sedmdesátých letech slavilo celé oddělení i s vedoucím týden na pracovišti. V osmdesátých letech se na pracovišti slavilo jen v pátek. V devadesátých jen v pátek odpoledne a bez šéfa. A dnes si každý slaví někdy v podvečer po práci mezi kamarády z různých prostředí.

Volání po radikálních společenských změnách se pomalu stává běžnou součástí naší veřejné debaty. Proměna narozeninových oslav ve velké firmě někde u Stuttgartu právě takovou změnu ukazuje. Zmenšily se pracovní kolektivy, posílil tlak na efektivitu placené práce, neformální aktivity dostaly prostor až za firemní vrátnicí. Kde firmy rovnou nekrachovaly, ale jen propouštěly a optimalizovaly, zažívali jsme od devadesátých let to samé i u nás.

Čím dál častěji zaznívají úvahy o zavedení čtyřdenního pracovního týdne, všeobecného základního příjmu anebo času na placené rekvalifikace v měnícím se světě. Mezi řádky těchto návrhů můžeme snadno číst, že dnešní pojetí práce je pro člověka příliš náročné. Že si lidé chtějí alespoň část svého času vydobýt pro odpočinek anebo rozvoj. Že jistota, že i bez placeného zaměstnání zvládnu nějaký čas žít plnohodnotný život, je důležitější než objem zaplacených přesčasů.

Dalekosáhlost problému si možná uvědomil i pirátský ministr zahraničních věcí Jan Lipavský. Docela nedávno napsal v dopise svým zaměstnancům, že mají dbát na sladění pracovního a osobního života a že každá práce má své zdravé hranice. Dopis napsal po několika úmrtích našich velvyslanců v zahraničí. Velký tlak vede k nezdravému přepínání sil, dávejte si na to pozor, psal ministr diplomatům.

Abyste se cítili pod tlakem, nemusíte být zrovna na špičce naší zahraniční služby. Tlak vytváří nejistota v práci včetně nefungujícího pracovního kolektivu, dlouhodobý život od výplaty k výplatě při rostoucích cenách, osobní problémy okrádající člověka o čas na odpočinek.

Dnes v debatách hraje prim umělá inteligence. Řešíme, koho může připravit o práci a kdy a co ti lidé půjdou dělat. Je přitom zásadní, zda za novými technologiemi jako společnost vidíme spíše obavy z nezaměstnanosti anebo jistotu volného času.

Naši diplomaté se prý mohou těšit na lepší psychologickou podporu. Podoba práce ale nakonec musí být věcí společenské dohody. V zákonné podobě může jít o čtyřdenní pracovní týden při zachování mezd. Bude ovšem potřeba najít nejen prostředky na modernizaci výroby a služeb, ale i nové lidi. Zákonně lze upravit právo na nezastižitelnost po pracovní době a třeba nařídit doručování e-mailů jen, když člověku běží pracovní doba. Kromě půlhodinové přestávky na oběd můžeme do pracovní doby započítat třeba i část doby potřebné na dojíždění.

Zda jsou zde firmy pro lidi anebo lidé pro firmy je debata, kterou je třeba průběžně opakovat. Pólem debaty musí být zájem člověka na větším prostoru pro vlastní život mimo práci. Zda ho chtějí lidem doručit a jak, podle toho posuzujme zdejší politické strany.

Komentář Patrika Eichlera původně vyšel 25. dubna 2023 v deníku Právo.