Poslední roky byly pro křesťanské demokraty úspěšné. Cenou za úspěch byl krok doprava
Křesťanští demokraté se v polistopadové politice doposud úspěšně vyhnuli všem nástrahám. Překonali i svou největší politickou krizi, jíž byla nepřítomnost v Poslanecké sněmovně v letech 2010 až 2013. V roce 2010 omladili vedení, semkli se, a protože mají svou stranu rádi, v roce 2013 ve sněmovních volbách uspěli. Po deseti letech však čelí opět velkým problémům. Měřeno volebními preferencemi, nevedou si dobře. Poslední Kantar KDU-ČSL totiž naměřil pouhá tři procenta voličů.
Když v roce 2009 zakládal někdejší předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek nový subjekt TOP 09, lidovce nařkl z toho, že si pletou stranu a kostel. Navíc prohlásil: „Část členské základny KDU-ČSL se dodnes nenaučila rozlišovat mezi pojmy politická strana, církev a sekta.“ Dost možná to byl příspěvek k dalšímu stranickému rozkladu KDU-ČSL, nicméně ukázal na spjatost KDU-ČSL s církevním prostředím. Zejména z něj strana vždy velmi čerpala. Na začátku 90. let si vyřešila svou identitu tím, že se sloučila s Křesťanskou demokratickou unií a díky Josefu Luxovi se členové a příznivci strany začali považovat za křesťanské demokraty. Označení lidovec byla v zásadě nadávka.
Se všemi Od podzimních voleb 2013 byli křesťanští demokraté zhruba polovinu doby v opozici, polovinu doby ve vládě. Prošli mezitím třemi důležitými epizodami. Na konci roku 2013 uzavřeli s hnutím ANO povolební dohodu, buď půjdou do vlády s ČSSD společně, nebo žádná z nich. Pavel Bělobrádek a Andrej Babiš se rovněž shodli na tom, že oba subjekty mají řadu společných programových priorit. Před volbami v roce 2017 zase KDU-ČSL utvořila několikaměsíční předvolební koalici s hnutím STAN, která se ale čtvrt roku před volbami rozpadla. Poslední epizodou je koalice Spolu, tedy spolupráce s ODS a TOP 09.
Za posledních deset let se tedy KDU-ČSL ocitla ve vládě s hnutím ANO, ČSSD, ODS, TOP 09, Piráty a hnutím STAN. Její politika je v tomto ohledu nejpestřejší ze všech politických stran. Schopnost uzavírat koalice jak s pravicí, tak s levicí stranu ovšem charakterizuje dlouhodobě.
Do určité míry jsou pro KDU-ČSL předvolební koalice nutností. Počet straníků klesá, obliba politických stran na veřejnosti rovněž, z politiky se vytrácí programové vize, a KDU-ČSL tak přichází o řadu jistot, z nichž mohla čerpat. Prostředí „kostela“ jí k parlamentní existenci nestačí. Ačkoliv v rámci Spolu dosáhla KDU-ČSL mimořádného zisku (23 mandátů) a je ve vládě, v níž ji zastupují tři ministři, musí provádět vnitřní reformy, kterými si získá další voliče. Nebude to pro ni jednoduché, protože je dnes příliš spjata s politickou pravicí, a ačkoliv si Marian Jurečka vybral ministerstvo práce a sociálních věcí, je limitován mnoha faktory. Od špatné komunikace přes nezvládaný nápor na úřadech práce až po snížení důchodů. K těm největším ovšem patří ten, že ministerstvo financí drží ODS. Se štědrostí premiéra a ministra financí je svázán úspěch KDU-ČSL. Tři procenta naměřená Kantarem mohou být výchylkou, ale také nemusí. Jak jsem uvedl výše, pro KDU-ČSL budou předvolební koalice nutností. Je pravděpodobné, že to bude nadále v rámci Spolu, což zaručí straně parlamentní existenci, ale oslabí ji to v její hlavní schopnosti vstupovat do levicových i pravicových vlád.
Nebýt vnímána jako ODS č. 2
Součástí připravovaných reforem je snaha stranu přejmenovat, jedním z návrhů je dříve poněkud pejorativní označení „Lidovci“. Na označení „křesťanští demokraté“ přitom dříve lpěl Josef Lux, ale situace se změnila. K pravicovým voličům se strana nedostane, a chce-li oslovovat sociálně cítící voliče, lidovost se možná hodí o něco více. Samotná změna názvu a rebranding ale stačit nebudou.
S přílivem nových členů dnes nikdo počítat nemůže, strana se rozhodla prostřednictvím tří ministerstev orientovat na sociální (rodinnou) politiku, zemědělství a venkov a životní prostředí. KDU-ČSL vsadila na důsledně konzervativní politiku, podílí se na pravicových reformách, které finančně dopadají zatím zejména na nízkopříjmovou a střední třídu. Ministr životního prostředí je ve funkci příliš krátce na to, abychom jej hodnotili, agentury ukazují nedůvěru vůči ministrovi práce a sociálních věcí a ministra zemědělství Nekulu neznají dvě třetiny respondentů. V záloze pro budoucí špatné časy má KDU-ČSL několik perspektivních tváří, včetně některých mladých lidovců či hejtmana Jana Grolicha. To však k posílení či udržení pozic stačit nebude.
Posledních deset let bylo pro stranu úspěšných, je součástí parlamentu i vlády. Cenou za úspěch byl krok doprava a provázání vlastní úspěšnosti s podporou Spolu, jejíž politika je ideově vyprofilovaná směrem k neoliberalismu. To KDU-ČSL silně limituje, a tak i plánovaná marketingová proměna nebude dostatečná. Dnes je zásadním úkolem pro KDU-ČSL nebýt vnímána jako ODS č. 2. Aby se tak nestalo, musí jít „lidovci“ více do politických sporů, ale jestli na to mají sílu, není v tuto chvíli zřejmé.
Komentář Pavla Šaradína původně vyšel 20. dubna 2023 na serveru Lidovky.cz.
0
