17

Prosinec

0

Eichler: Železnice je síť. Potrhaná síť

Masarykova demokratická akademie

Když něco funguje jako síť, je to ve veřejných službách hodnota sama o  sobě. Platí to pro vodovody i poštu, pro nemocnice i železnici. Rozbití sítě služeb je základem pro privatizaci a zhoršení dostupnosti služeb v  budoucnu. Platí to i pro nedělní potrhání sítě veřejné železniční dopravy u nás.

Trať Trutnov – Svoboda nad Úpou zůstala bez drážní dopravy jen pár měsíců. V září 1997 zde ukončily provoz České dráhy pro údajnou ztrátovost (a aby ušetřily ujeté kilometry) a v prosinci zde začal jezdit soukromý Viamont. Trať, po které před rokem 1990 jezdily pro rekreanty i mezinárodní rychlíky, po nástupu soukromníka obsluhoval dieselový motoráček snad ze šedesátých let, snad starší. Jízdenky, dříve prodávané v pokladnách, nahradily jízdenky vytrhávané průvodčím ve vlaku z papírového bločku.

Stav, když po trati jezdil jen soukromník, vydržel dlouho. Od loňska už to ale opět není pravda. Na zadání Královéhradeckého kraje se mezi spoje soukromníka o víkendech vklínilo několik málo spěšných vlaků Hradec Králové – Trutnov – Svoboda nad Úpou provozovaných opět Českými drahami. Kromě jiného proto, aby bylo možné jet vlakem do Krkonoš na výlet anebo na lyže přímo a  cestující nemusel v Trutnově přestupovat na motorák.

Královéhradecký kraj tak v praxi řekl dvě věci – po jedné trati mohou jezdit vlaky více dopravců, a to i v regionální dopravě. A síť je hodnota, protože kdo nemusí přestupovat a může jet na jednu jízdenku, ten třeba nepojede autem a nebude blokovat věčně přeplněná parkoviště v horských střediscích.

Symbolická změna je obrovská. Kdo ovšem přijede od Prahy rychlíkem, stejně zase musí přestupovat do motoráku směr Kalná Voda – Mladé Buky – Svoboda nad Úpou. A kupovat si na jednu cestu dvě jízdenky.

„Liberalizace železniční dopravy“
Ze Zlínského kraje jsme mohli včera vidět fotky, na kterých pro cestující přijíždí soukromý dopravce vlakem s logem spolkových drah, nápisy nenastupovat v němčině a nefunkčním odbavovacím systémem. Že jde o  selhání soukromníka a veřejné kontroly, pro které není v jednadvacátém století důvod, není třeba zdůrazňovat. Podobně jako před lety na Trutnovsku můžeme ovšem i zde očekávat, že se dopravce rozkouká, převzaté vagóny postupně přemaluje a software s názvy obsluhovaných zastávek nahraje, kam ho měl nahrát už před týdnem.

Větší problém nejenom na Zlínsku, ale i Liberecku anebo Ústeckoorlicku představuje, že po zrušení železničních pokladen Českých drah (což je pochopitelné tam, kde už nebudou jezdit jejich vlaky), provoz pokladen nepřevzal ani nový soukromý dopravce, ani kraj, resp. příslušný krajský organizátor dopravy. Alespoň tam, kde cestující, například při dojíždění do školy nebo za prací, cestují jen do/z regionálního centra, by tím odpadla řada problémů. A lze se důvodně domnívat, že přinejmenším během pracovních dní je takových cestujících většina.

Různí dopravci, různé tarify a různé jízdenky na jedné cestě znamenají větší nárok na cestujícího, který potřebuje veřejnou službu využívat a který – spíše než vydávat na obsluhu služby více energie – ji využívat přestane. Ať už to bude znamenat, že přesedne na autobus, auto anebo zůstane doma.

Když došlo na uzavření železniční trati z Trutnova do Svobody nad Úpou, dokázali kvůli tomu místní zablokovat přilehlou hlavní silnici. Když se o likvidaci tratí mluvilo, dokázaly železniční odbory na pět dní v únoru 1997 dopravu zcela zastavit a kvůli budoucnosti veřejné železniční sítě otřást i vládou.

V neděli dosáhla svého zatím největšího úspěchu neoliberální politika skrytá pod souslovím „liberalizace železniční dopravy“. Jejím cílem od počátku je zajistit zisky z provozování veřejných služeb soukromníkům a oslabit sílu veřejných Českých drah. To se postupně daří při střídání politických garnitur odprava doleva a  zpět.

Jak moc uvařená je dnes žába veřejných zájmů, vidíme na tom, že největší polistopadová změna na železnici prochází mimo pozornost politiky i odborů i bez zaznamenatelných protestů veřejnosti tam, kde dopadá přímo.

Komentář původně vyšel 16. prosince 2019 na webu Deníku Referendum.

Ochrana osobních údajů