Špidla: ČSSD se do vysoké politiky vrátí

Předseda ČSSD Michal Šmarda na sobotním sjezdu strany představil plán, který má vést k návratu sociálních demokratů do Poslanecké sněmovny. Podle Šmardova předchůdce v čele strany a bývalého předsedy vlády Vladimíra Špidly je plán realistický – a Špidla je navzdory současné krizi levice přesvědčený, že levicové vidění světa má své místo v každém politickém zápase. A pokud jde o vládu Petra Fialy, ta podle něj vědomě vytvořila situaci, která povede k odbourání a privatizaci veřejných služeb.

Podle některých expertů nás v příštích několika letech, a to nejen v Česku, čeká konflikt mezi demokracií a populismem. Pokud to tak bude, je podle vás v tomto konfliktu místo pro sociální demokracii?

Musíme očekávat, že budoucnost bude plná radikálních konfliktů. Je to dáno tím, že jsme v situaci hluboké přeměny společnosti: nastupuje umělá inteligence, narážíme na ekologické meze, v naší bezprostřední blízkosti je válka – reálná a velká válka. To vše jsou momenty, okolo kterých musí vzniknout nějaký politický zápas.

Faktem přitom je, že se v období dlouhodobých, hlubokých krizí a proměn společnosti vždy zrodí nějaká extremistická a populistická hnutí. Vždycky tomu tak bylo. Bylo tomu tak v čase průmyslové revoluce, která zcela rozmetala předchozí společenské uspořádání, a my jsme nyní znovu na prahu situace, která povede k něčemu podobnému; sociální demokracie v tom zápasu své místo měla a jsem přesvědčený, že jej bude mít i v zápasech budoucích.

Sociální demokracie má svoje místo ve všech politických zápasech. Koneckonců už ve svém názvu dokonale vyjadřuje obsah své politiky: je sociální, protože si je vědoma, že výzvy vyžadují spolupracující společnost, ovšem ta není možná v okamžiku, kdy je společnost sociálně roztříštěná. Je také demokratická, protože sociální demokracie v principu odmítá používat násilí v politickém zápase. Její místo je tudíž jasné.

Pro sociální demokracii je také typické, že je to politický směr, který se vždycky vyznačoval určitou hloubavostí, nikdy v dějinách jsme se nesnažili, a ani v budoucnu se o to nikdy nebudeme snažit, vytvářet iluzi, která působí tak, že lze lusknutím prstu vyřešit jakékoli problémy. Vždycky jsme si byli vědomi, že svět je komplikovaný a že brutalita a extrémy znemožňují spolupráci a tím pádem znemožňují zvládnout cokoli, co přichází.

ČSSD po předloňských sněmovních volbách vypadla ze sněmovny a my spolu mluvíme na sjezdu, kde její předseda Michal Šmarda představil plán, na jehož konci by měl být návrat do sněmovny po volbách v roce 2025. Základní otázka je jasná: je ten plán realistický?

Ano, je realistický.

Proč si to myslíte?

Michal Šmarda ve svém projevu použil obrat, že „jsme uklidili“. A opravdu: ČSSD jako struktura, jako finanční struktura a vše, co s tím organizačně a manažersky souvisí, se dala do pořádku. Čili dneska lze říct, že existuje sociální demokracie, která má reálnou základnu a tudíž může politicky fungovat. Pokud jde o postupné cíle, které Michal Šmarda vytyčil, ty jsou nasnadě, jsou jasné, pochopitelné a správné.

Navíc, když jsem viděl náladu na sjezdu, mohu říct, že sjezd tyto cíle akceptuje, že je zde skutečně vůle s tím něco dělat. Diskuse, tak jak proběhla, v sobě měla snahu něco najít. Takže to najde a půjde to.

Když to shrnu: je organizační základna, je vůle a jsou realisticky vytyčené cíle.

Zajímavý byl rovněž příspěvek místopředsedkyně Daniely Ostré, která na sjezdu řekla, že by ČSSD měla plnit dvojí roli: hovořila o tom, že by strana měla být obranou před extrémy, zároveň by se však měla viditelně odlišit od pravicové vlády na straně jedné a od populistické a extremistické sněmovní opozice na straně druhé. Má ČSSD v současné kondici sílu na to, aby to dokázala?

Ovšem že má, ta síla není nic statického. Není to nic, co je jednou dáno. Síla vzniká v zápase, jak praví rčení „železo železem se ostří“. Pokud tedy do těch zápasů půjdeme, tak jsme po mém soudu schopni zmobilizovat dostatečnou sílu, abychom dosáhli politického vlivu, který je skutečně schopen něco ovlivnit.

Daniela Ostrá zmínila ještě jinou důležitou věc: pokud se lidí zeptáme, co si představí pod pojmem ČSSD, reakce počínají Milošem Zemanem a končí některými sociálními problémy. Není tam ale žádný jednoznačný profil.

Pokud ale lidé měli reagovat na otázku, co si představují pod sociální demokracií, tedy pod pojmem konkrétního politického proudu, tak ty reakce najednou byly zcela jasné. Plyne z toho, že je pro ČSSD v tom jednoduchém smyslu důležité, aby se jako strana stala sociální demokracií. A já jsem přesvědčený, že to dokáže.

Když se na sjezdu bilancovaly komunální volby, tak Martin Netolický delegáty upozorňoval, že se ČSSD musí připravit na kompromisy, že bude muset před různými příštími volbami utvářet širší koalice. Je to ta správná cesta?

Je to jako všechny podobné recepty podmíněné. Existují zkrátka místa, typicky třeba Bohumín, kde to z žádného hlediska nemá smysl. Ale pak existují místa, kde opravdu není možné vytvořit vzhledem ke slabé struktuře sociální demokracie věrohodnou a samostatnou kandidátku.

A v takovém případě prostě musíme být schopni udělat nějakou dohodu, buď s nějakým uskupením, anebo s jednotlivci. Takže si myslím, že ta myšlenka je správná, avšak má také své meze, nemohou to být předvolební koalice za každou cenu. Bude však mnoho lokálních situací, kdy to bude ze všech hledisek rozumná a správná varianta.

A je podle vás realistické to, co se stalo před posledními volbami na pravici, tedy že by se jednotlivé levicové proudy spojily a postupovaly před příštími sněmovními volbami koordinovaně v jednom bloku?

To nevím. Momentálně mi to ale za tak krátkou dobu úplně reálné nepřipadá. Určitě si ale myslím, že dalším úkolem sociální demokracie je stát se ohniskem širšího levicového hnutí. To znamená sociální demokracie a s ní celá řada spojenců. A ti spojenci nemusí být nutně organizováni pouze v podobě politických stran.

Ostatně na sjezdu jsme viděli, což také oceňuji a vnímám to jako velmi silný moment, že tady byla delegace odborů v čele s předsedou ČMKOS Josefem Středulou. A na sjezdu nebyl jenom on, ale také jeho místopředsedové a představitele dalších velkých odborových svazů. A to jsou přesně ty subjekty, se kterými je potřeba na té širší levicové koalici spolupracovat.

Co říkáte na vcelku nízké předvolební preference Josefa Středuly před prvním kolem přímé prezidentské volby? Nelze i na nich ilustrovat složitou situaci a také krizi, ve které se u nás levice nachází?

V tomto případě nemám žádný komentář. Teprve se uvidí, jaký bude skutečný výsledek Josefa Středuly – preference před volbami u jednotlivců se mohou ukázat jako značně nespolehlivé. Jinak ano, v preferencích, byť ne tak přímočaře, se krize levice projevuje. A ta mimo jiné spočívá v tom, že se tady vytvořila kulturní hegemonie konzervativní pravice – to je ten problém. Všechny problémy jsou tady nahlíženy z této perspektivy.

Je to jedna z velkých politických porážek sociální demokracie a jednou z příčin této porážky je to, že jsme šli do koalice s hnutím ANO; i proto jsme této hegemonii konzervativní pravice nedokázali efektivně čelit. Pro mě ta vůbec nejzásadnější prohra spočívá v tom, že tato hegemonie vnutila lidem představu, podle které chudoba nemá strukturální společenské příčiny.

Lze to říct i takto: prohráli jsme v politické diskusi boj o to dokázat, že chudoba má strukturální příčiny, a že to tedy není selhání jednotlivce. Jistě, v některých případech to tak je, ale zdaleka ne ve všech. A to je ten problém. Z tohoto hlediska je levice v každém případě velmi silně oslabena a bude chvíli trvat, než se dá dohromady.

Tím se dostáváme k další otázce: jak hodnotíte vládu Petra Fialy?

Pokud jde o zahraničněpolitickou pozici a Evropskou unii, tak tady musím říct, že vláda své úlohy zvládla. Například to, že jel Petr Fiala na Ukrajinu hned v časné době, byl myslím jeden ze skutečně významných podnětů k tomu, že se Evropa sjednotila do té míry, že je schopná agresi Ruska odolávat. Je potřeba mít na paměti, že tam jel jako budoucí předseda Evropské unie – bylo to skutečně velmi významné. Takže potud ano.

Jinak je to však vláda, která vytvořila strukturální situaci, která způsobí rozvrat veřejných financí. Navíc jsem osobně přesvědčený, že tak činí vědomě, aby mohla ve značné míře odbourat a zprivatizovat veřejné služby. A pokud se zamyslíme, jaké to bude mít důsledky, tak ty jsou zcela jasné.

Uvedu několik příkladů: už teď začínají mluvit o tom, že by se měl změnit valorizační mechanismus u důchodů. A to je mechanismus, který zavedla sociální demokracie. A proč ho zavedla? No kvůli tomu, že jsme viděli, že ten předchozí valorizační mechanismus do několika let povede k tomu, že se důchodci dostanou do katastrofální chudoby. To byl ten důvod, proč jsme to změnili. Nechtěli jsme dopustit, aby se masy důchodců dostali do katastrofální chudoby.

Další věc: už začínají mluvit o zavedení standardu a nadstandardu ve zdravotnictví. To je věc, která ohrožuje lidi přímo na životech. Bude to znamenat, že lidé, kteří mají dostatek peněz, nebudou trpět, a lidé, kteří nebudou mít dostatek peněz, budou trpět. Protože řeči o tom, že se zavedením nadstandardů nezhorší péče, jsou hloupé. Pokud totiž zavedou připojištění, tak v něm bude muset být dostatečné množství úkonů, aby se vůbec vytvořil nějaký pojišťovací kmen.

Takže ano, nebudou se privatizovat nemocnice, nebude se privatizovat hardware, ale bude se privatizovat software. A všechny řeči o tom, že nemůže mít každý z nás cadillac, tak sakra – tělo každého člověka je přece cadillac. Není horší tělo jednoho člověka, než jiného člověka. Všichni jsme lidé.

Jinými slovy říkáte, že pokud někteří sociální demokraté před volbami varovali před privatizací veřejných služeb, tak to varování stále platí?

Ano, to pořád platí. A vláda Petra Fialy k tomu vytváří základní ekonomické předpoklady tím, že není ochotná zabývat se příjmovou stránkou rozpočtu, ale pouze tou výdajovou. A příjmovou stranu rozpočtu oslabila do té míry, že už můžeme mluvit o rozvrácení veřejných financí.

Rozhovor s Vladimírem Špidlou původně vyšel 8. ledna 2023 na INFO.CZ.