Šaradín: Víc než jen škrtací ambice

Překročme mantru nízkých daní. Vyšší zdanění nejmajetnějších prospěje společnosti

Všichni se shodují na tom, že je potřeba dát veřejné finance do pořádku. Teprve po zvládnutí tohoto úkolu se můžeme dostat k prosperitě a stabilitě společnosti. K tomuto vede několik různých cest, přičemž vládní strategie určovaná ODS se soustřeďuje na škrty, osekávání veřejných služeb, úspory a opatrné zvyšování daní. Piráti, STAN a lidovci se (již) zvyšování některých daní nebrání, ale jejich hlas není až tak slyšet. Vládní odpovědnost za veřejné finance je ovšem zásadní a nezpochybnitelná. Od opozice bychom čekali rovněž aktivní přístup, ale v zásadě se od vlády neliší. Mantra škrtů na výdajové stránce rozpočtu zasáhla jak ANO, tak SPD.

Balíček nebalíček, všechny dosavadní vládní návrhy směřující ke stabilitě veřejných financí byly opravdu spíše kosmetické, včetně daně z mimořádných zisků. Rozklížené veřejné finance dávají přitom jednu velkou šanci neprovádět pouze dílčí opatření, ale dlouhodobější a hlubší reformu, která může napravit řadu nespravedlností a nedokonalostí celého systému. Nelze počítat s tím, že se vrátí každoroční stomiliardový schodek ze zrušené superhrubé mzdy, který bez náhrady vytvořilo spojenectví ANO, ODS a SPD tím, že peníze státu převedlo občanům, ale jen za cenu obrovského oslabení provozu státu. Koalice Spolu přiznávala již před volbami v roce 2021, že schodkem se bude muset zabývat: „Chceme tu díru v rozpočtu řešit jiným způsobem, a to na výdajové stránce. Ať už to jsou dotace různým agrobaronům, nebo zbytné výdaje jako slevy na jízdném,“ říkala předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová.

Inovativní řešení

Krize nám ale umožňuje hlubší pohled na vlastní nedostatky. Proč ji neřešit inovativním způsobem? Proč nemít větší než škrtací ambice? Vždyť všechny strany, ale i odborníci upozorňují na vysoké daňové zatížení práce, respektive zejména na výši odvodů. Česká republika patří mezi zeměmi OECD k těm s největším zdaněním práce a zároveň s nejnižší hrubou mzdou. Deset patnáct let hovoříme o nízkých mzdách a platech, proč je tedy nezvednout a nepřiblížit se k západním standardům?

Ekonomické návrhy by měly vždy směřovat ke stabilitě společnosti. S největší pravděpodobností je většinová představa vlády spjata s mnohokrát vyvrácenou představou o tom, že jmění bohatých proteče až chudým. Dnes jsou ve vyspělých zemích ověřené politiky, které směřují ke společenské prosperitě skrze solidaritu, například větší zdanění bohatých. U nás je něco takového takřka tabu, protože se, podle kritiků progresivního zdanění, jedná o trestání úspěšných. Například v roce 2017 navrhoval premiér Bohuslav Sobotka právě progresivní zdanění, přičemž základem byla teze, že průměrné mzdy mají být zdaňovány méně než ty vysoké. S ideologickou kritikou přišla ODS i TOP 09, ale rovněž někdejší vládní strany ANO a KDU-ČSL. Marian Jurečka tehdy hovořil o tom, že se jedná o populismus a že „rozumné je daně nezvyšovat a nechat peníze rodinám přes vyšší slevy“. Po několika letech předseda KDU-ČSL svůj názor změnil a podporou progresivního zdanění ukázal, že se dá alespoň částečně vystoupit z mainstreamu nezvyšování daní, nicméně jeho názor ve vládě je stále menšinový.

Zavádění progresivních daní a vyšší danění obrovských majetků není komunismus, ale jedna z charakteristik sociálního státu. Téměř všichni se chceme inspirovat dánskými či finskými službami, ale pojetím tzv. štíhlého státu se jim nepřiblížíme. A co navrhují nejbohatší lidé planety?

Čtenáři si možná pamatují na nejrůznější výzvy, které se objevovaly v souvislosti s bojem proti důsledkům pandemie covidu-19, která měla obrovský vliv na sociální i ekonomické podmínky jednotlivých společností. Tehdy se ozvali nejbohatší lidé světa. V roce 2020 adresovali účastníkům virtuálního jednání v Davosu výzvu, aby jim vlády zvýšily daně. Taková pomoc měla pomoci ukončit živoření více než miliardy chudých lidí. Podobná výzva se objevila ve Spojených státech před prezidentskými volbami v roce 2019. Tehdy dvě desítky miliardářů apelovaly na zvýšení daní, které je „morální povinností Ameriky“. Vyšší daně superbohatých měly mj. posílit demokracii, snížit společenské nerovnosti a daně nízkopříjmovým a pomoci v boji proti klimatické změně. Podobně uvažovali už v roce 2016 miliardáři ve státě New York. Jejich peníze měly pomoci řešit mj. problémy spjaté s chudobou.

Komentář Pavla Šaradína původně vyšel 17. června na serveru Lidovky.cz.