Šaradín: Potíže s prioritami

Vláda by možná měla říct, že vzdělávání, věda a výzkum pro ni dnes nejsou na prvním místě

V úterý (12. 9. 2023 – pozn. red.) se ministr školství a ministryně pro vědu setkali se zástupci vysokých škol, České konference rektorů (ČKR), odboráři a dalšími pracovníky, kteří se věnují vědě a vzdělávání. Cílem mělo být připomenout vládě její sliby, jež má ve svém programovém prohlášení.

Premiér ani ministr financí nedorazili, nedošlo ani na diskusi, protože oba představitelé vlády po svých projevech odešli. Vlastně je to symbolické, protože podobně vypadá i komunikace vlády s vysokými školami.

Zcela jistě platí, že ne za všechny problémy může tato vláda. Některé se kumulují od začátku devadesátých let, jiné třeba deset let, jiné nastupují až v postcovidové době. Samozřejmě, mnohé obtíže si způsobila tato koalice sama.

Voliči si však přesnou evidenci nesplněných slibů nevedou, takže mají často tendenci neúspěchy a zhoršené podmínky svalovat na současnou politickou reprezentaci.

Připomínání slibu

Žádná vláda a žádná politická reprezentace od roku 1990 nezapomněla v programovém prohlášení na vzdělávání, vědu a výzkum, pro všechny byly vždy prioritou. Teoreticky, praxe mnohdy selhávala, což vidíme právě v oblasti vysokého školství. Ovšem je nesmírně důležité, už kvůli nám samotným, každé vládě tento slib připomínat, jak učinil třeba Petr Kolman na tomto místě.

Každý politik se snaží s vědci a profesory přátelit, protože jim jejich přítomnost vylepšuje image. Věděl to už Napoleon, který před svou první velkou výpravou do Egypta na ni pozval francouzské vědce a přivezl jim, oč si požádali. Věděli to autoritáři, totalitní vůdci i demokratičtí politici.

Vláda Petra Fialy, v níž sedí profesoři, docent i lidé s velkým doktorátem, si velmi dobře uvědomuje, jakou roli vzdělávání ve společnosti hraje. Je to hlavní nástroj k prosperitě a řešení všech problémů, jak se koneckonců píše ve vládním programovém prohlášení: „Vzdělávání, základní i aplikovaný výzkum a uplatňování jeho výsledků ve společnosti přispívají k řešení globálních a lokálních výzev v oblastech zdraví a kvalitního života, historického a kulturního dědictví, udržitelného rozvoje, technického pokroku, bezpečnosti, práv a rovnosti ve společnosti.

Česká republika musí reagovat na tyto výzvy současného světa, demografický vývoj a být sebevědomou a konkurenceschopnou zemí. Klíčem, jak to dokázat, je pro koaliční vládu právě důraz na vzdělávání a výzkum.“

Akademický svět je poměrně tolerantní a dokáže být i trpělivý, obzvlášť v době všelijakých krizí. Nebude stavět barikády ani se lepit k obrazům v Národní galerii. Vše ale má hranice a ozve se, když jsou překračovány. Taková situace nastala. Ministr školství Mikuláš Bek byl před sněmovními volbami v roce 2017 rektorem Masarykovy univerzity v Brně a také místopředsedou ČKR.

Tehdy patřil k hlavním vůdcům protestů proti vládě, apeloval na její sliby, chtěl stávkovat, zkracovat výuku, vyzýval k protestům odboráře i studentské spolky. Vysoké školy požadovaly tehdy po vládě alespoň tři miliardy korun, dostaly je a protesty odvolaly. Je škoda, že ministr Bek na situaci starou šest let zapomněl. Na svá slova z roku 2017 se mohl rozpomenout už letos na jaře, kdy rozhodoval zhruba o 900 milionech korun mimořádné dotace pro pedagogy z humanitních oborů. Nakonec se přiklonil k variantě nepřidávat. Mimochodem, když před pár týdny 900 milionů chybělo na soudech, peníze se našly.

Až na to budeme mít

V tomto směru je nejhorší salámová metoda, již vláda k penězům pro ministerstvo školství zvolila. Čekala, jak se k návrhu státního rozpočtu vysoké školy a věda postaví. V červnu navrhovaná částka činila minus 29 miliard, před pár týdny minus jedenáct miliard, nyní to má být nula, kterou pan ministr komentuje tak, že se sice učitelům „plat nezvýší, ale ostatní jsou na tom hůř“. Vnímání slova „priorita“ je opravdu velmi rozličné.

Zajímavé je, že opozice využívá ke kritice vlády každou příležitost, ale v oblasti vzdělávání a vědy tak tomu úplně není. ANO upozorňuje na špatnou situaci v regionálním školství a nutnost udržet 130procentní úroveň průměrných platů pro pedagogy, ale akademiky a vědce nijak výrazně nepodporuje. Možná proto, že jeho voličská základna je jinde. A přesto i pro ANO, pokud opravdu chce mít Českou republiku velmi úspěšnou, by mělo být vzdělání na prvním místě.

Otázka je, zda by pro vládu nebylo lepší rovnou říci, že vzdělávání, věda a výzkum pro ni zkrátka momentálně nejsou prioritou. Že se musíme uskrovnit, posílit jen obranu a zajistit energetickou soběstačnost. A až v době, kdy na tom budeme ekonomicky lépe, podpořit i vysoké školy.

Svého času to udělal v době utahování opasků Václav Klaus, kdy řekl, na co nemáme peníze. Bylo by to důstojnější než to nynější mazání medu kolem úst. Ale samozřejmě by to s sebou neslo negativní důsledky.

Komentář Pavla Šaradína původně vyšel 18. září 2023 na serveru Lidovky.cz.