Jelínek: Podvůdky dávkované po lžičkách

Když se člověk neozve v restauraci, tu a tam mu naservírují blivajz. Když si neřekne své podomním prodejcům, utratí mastné prachy za nefunkční krám. S politikou to není jiné. Někteří šejdíři si myslí, že nám mohou nakukat cokoliv. Bohužel je dost submisivních jedlíků, kupujících i voličů, kteří se neozvou, ba šunt ještě vychvalují.

Je to nemoc z povolání, že si pravidelně pročítám web KSČM a Haló noviny, zvlášť po zasedání komunistických špiček. Proto jsem si všiml a v Českém rozhlase upozornil na pozoruhodný projev Vojtěcha Filipa, ve kterém na jednání ústředního výboru označil osoby okolo Milionu chvilek pro demokracii protestující proti Babišově vládě za kolaboranty, ba teroristy.

Filip doslova řekl: „Tak si nazkoušeli dostat lidi na Letnou, sice trochu nafoukli počet účastníků, ale přesto se jim to podařilo, těch lidí tam bylo poměrně hodně. Teď si vyzkoušeli blokádu Hlavního nádraží, vyzkoušeli si kybernetický teroristický útok na nemocnici a zatím jim to prochází.“

Teď už mlží: „Stojím si za tím, že tohle se v České republice děje, a jestli za tím stojí Milion chvilek nebo někdo jiný, je otázka orgánů činných v trestním řízení a musí se tím zabývat i v této souvislosti.”

Šéf KSČM zjevně hřeší na poslaneckou imunitu, která bývá běžně vztahována na kontroverzní či urážlivé výroky související s výkonem mandátu. Jenže tentokrát nejde jen o politické soudy, nýbrž o zjevné obviňování z terorismu. To už stojí za podané trestní oznámení od jednoho z brněnských aktivistů i za případný občansko-právní spor. Možná by mohlo být aktivní i státní zastupitelství samo o sobě.

To, že se takto skandálně chová lídr partaje, jejíž přímá předchůdkyně měla sama krev na rukou, je sice nechutné, leč druhotné. Podstatné je očerňování lidí s odlišným politickým názorem, které do parlamentní demokracie nepatří.

Podobně se chová premiér Andrej Babiš (ANO), když hovoří o Transparency International jako o „zkorumpované neziskovce“. A kdo ji podle něj korumpuje? Ministerstva, tedy údy vlády, prostřednictvím grantů. Sám přitom stojí v čele vlády. Ukáže i na „korupčníky“ mezi svými ministry? Sotva. Jde mu jen o ten cákanec špíny. O to, že v hlavách voličů uvízne spojení TI = korupce. Že by se Babišovi podařilo vytlačit z našeho povědomí, že TI je naopak neziskovka proti korupci a střetu zájmu, včetně toho jeho, bojující?

Kdo ví. Vždyť i Václav Klaus v roce 1997 dokázal udělat z nespokojenosti části členů ODS s podivným stranickým účetnictvím „Sarajevský atentát“. Zaměnit oběti a pachatele je snadné. Kdo nesleduje politiku nonstop, snadno podlehne manipulaci. Padouch, nebo hrdina, všichni jedna rodina…

Kreativní práce s fakty se u Klausů dědí z otce na syna. Přesvědčil nás o tom minulý týden Václav Klaus ml. Na Facebooku sdílel průzkum podepsaný „Research“ (tak se ale žádná agentura nejmenuje), který před sobotními opakovanými komunálními volbami ve Strakonicích zjistil jeho straně takřka šestnáctiprocentní popularitu. „Bylo to na Facebooku, já jsem to viděl. My jsme si ten průzkum určitě nezadávali,“ uvedl pak Klaus pro Deník N.

Klaus je popularizátorem názoru, že lidem netřeba vysvětlovat, co je pravda a co lež. Máme prý nárok na informace i na dezinformace. Podle toho se zjevně chová. Mimochodem ve Strakonicích nedosáhla Trikolóra ani na čtyři procenta.

Obří podvody, lži a manipulace se prohlédnou snadno. A tak nám neseriózní politici servírují malé nebo ty velké dávkují po lžičkách. Nadto si pečlivě vybírají publikum. Tuší, kde mohou uspět a kde by narazili. Když se však nějaký blábol uchytí ve veřejném prostoru, má tendenci žít svým vlastním životem. Ostatně to je jejich cíl. Něco popostrčit a pak si jen mnout ruce, jak jsem se my, hlupáci, nechali nachytat.

Proto má smysl je pozorně sledovat, bezprostředně konfrontovat výmysly se skutečností a využívat všech mediálních, politických i právních nástrojů, aby byli falešní hráči vedeni k pořádku. Je to běh na dlouhou trať. Když se ale na ni nevydáme, různí Filipové, Babišové a Klausové se přemnoží do té míry, že ztratíme povědomí o tom, zda žijeme v realitě, či virtuální realitě.

Komentář původně vyšel 19. prosince 2019 na webu Deníku Referendum.