Třicet let jsme se o státu příliš nebavili. Vnímali jsme ho možná za povodní. To jsme vyhlíželi modré majáky záchranářů i vojáky pomáhající s odklízením škod. Řadu svých možností využil stát během posledních dvou roků. Pandemie přinesla rozsáhlé veřejné podpory podnikatelům i pomoc rodičům s dětmi. Museli jsme strpět uzavření hranic státu i okresů. Zdravotnické pomůcky po republice opět převážela auta s modrými majáky.
Dnes znovu sledujeme stát, jak pracuje v krizi. Od počátku ruského útoku na Ukrajinu přišlo do České republiky přes sto tisíc uprchlíků. Za pár týdnů jich tady může být několikanásobek. Stát ve svých různých podobách otevírá pro uprchlíky vízová a poradenská centra. Vláda chystá zvláštní podporu nově příchozím i těm, kdo je u sebe ubytují.
Veřejný prostor na internetu jako na nádražích je přeplněn dobrovolníky i dobrou vůlí. Mimořádnost situace je zjevná. Platí, že uprchlíkům před válkou je třeba pomáhat všemi dostupnými silami. Každá mimořádná situace se ale časem promění v situaci každodenního života. Platí to, protože se nejde pořád jen bát. Ale i proto, že do českých měst dělostřelecké granáty nedopadají.
Česká politika v domácí i mezinárodní shodě podporuje ukrajinskou obranu a přeje si její úspěch. Je to v souladu s vědomím, že válku nelze vyhrát jinde než na frontě. Hlasy připomínající, že nakonec je stejně nejdůležitější mír, který ochrání životy lidí, jsou nezřetelné.
Naši noví chráněnci a spoluobčané se postupně budou zapojovat do zdejšího života a budou se během něj potýkat s problémy. Některé budou vyplývat z válečné zkušenosti anebo neznalosti jazyka. Potřeba bude mnoho pomoci i dětem. Některé budou sdílet s velkými částmi české společnosti. Půjde o nedostupnost bydlení, přehlížený švarcsystém a nízké mzdy, děravou evidenci pracovních míst, drahé zubaře kilometry daleko.
Dnes je pro pomoc obětem ruského útoku na Ukrajinu nadšení. Je třeba ho využít k přípravě změn, které předejdou pocitu, že pomoc druhým dopadá nejvíce na ty, kdo už se sami obtížně protloukají. A které před vytlačením na okraj společnosti ochrání lidi, které dnes na nádražích vítají státní i dobrovolnické týmy.
Nikdo, ani lidé z Doněcku, Charkova nebo Lvova si nezaslouží za pár měsíců či let chodit pro jídlo do potravinové banky, bydlet za drahé peníze na špatné ubytovně, pracovat bez nároku na dovolenou anebo důchod, doprošovat se příspěvku na drahou elektřinu.
Přinést nejlepší možnou péči uprchlíkům a pocit spravedlnosti všem lidem je úkol vlády. Pokud to ta Fialova zvládne, bude to s velkým sebezapřením. Jejím východiskem je individualismus a osobní odpovědnost člověka. I na útěku před válkou? Její nepřekročitelnou linií je nezvyšování daní. I tváří v tvář válce a potřebě obstarat možná i čtvrtmilion lidí na útěku?
Postavit soudržnou a otevřenou společnost je jediná cesta, jak zajistit spokojený život dnešním i nově příchozím členům naší společnosti. Právě to máme po vládě chtít. Válce navzdory.
Komentář Patrika Eichlera původně vyšel v pondělí 7. března 2022 v deníku Právo.
0
