Sociální systém nemá podporovat „lidi nebo domácnosti, které si mohou zajistit příjmy vlastní prací“, říká ministr práce Marian Jurečka v sobotním Právu. V několika po sobě jdoucích odpovědích pak mluví o zneužívání dávek, zatajování příjmů a majetkových testech, které by chtěl do systému kontroly doplnit.
Ukazovat prstem na lidi, kteří nepracují, je tradiční pravicová figura. Připomeňme proto, že nezaměstnanost kolem dvou a půl procenta činí z České republiky premianta Evropské unie. Úřady práce sice nabízejí zhruba čtvrt milionu volných míst. Řada z nich je ale v systému především proto, aby bylo možné povolat pracovníky z východoevropských a asijských zemí. Kvalifikace nezaměstnaných se s poptávanými pracemi zhusta nepotkává.
Jenže příběh o nezaměstnaném, co si jezdí pro dávky luxusním autem a k podpoře dostane v akci ledničku, slyšel z druhé ruky snad každý. Zatímco stát, který by člověku nabídl a uhradil rekvalifikaci, je rovný spíše pohádce pro děti. Přitom je stát na různých úrovních velký zaměstnavatel a také mu chybějí lidé – úředníci, vojačky, lékaři, někde učitelky.
Robustní systém veřejně organizovaných rekvalifikací by byl nejenom cestou, jak získat nové zaměstnance pro veřejný sektor. Prostor k dalšímu vzdělávání by během života rád využil snad každý. Leckomu by pomohlo, kdyby na něj měl legislativně chráněný nárok. Každý zaměstnanec s vyšší kvalifikací by si pak mohl říci o vyšší mzdu i u soukromníka a ten by se pak mohl odvážit náročnějších projektů.
I kdybychom zůstali jen u základního Jurečkova požadavku zaměstnat více lidí, má lidovecký předseda řadu jiných možností než přísnější kontroly a tresty. Nezaměstnanost žen je vyšší než v případě mužů. Řada žen by jistě ráda pracovala, kdyby děti měly nárok na místo v jeslích nebo mateřské škole od narození. Bylo by ovšem potřeba investovat do staveb a zaměstnanců.
Minimální mzdu by vláda mohla svižně zvýšit na úroveň, díky které by pracující slušně vyžili. Nemohou existovat lidé, kteří nevidí smysl v práci, ke které rovnou musejí žádat o sociální podporu a nechat úřad kontrolovat své příjmy a majetek?
A co kdybychom zkrátili pracovní dobu o jednu dvě hodiny denně? Kolik atraktivních pracovních míst by vzniklo jenom proto, že by lidé měli více volného času – na přátele, na kulturu, na vzdělávání. S dobře připraveným systémem rekvalifikací, silnou ochranou pracovníka a podporou pro nové drobné podnikatele by to mohlo pomoci i našim tolik diskutovaným periferiím.
Ministr Jurečka leccos z toho jistě docela dobře ví. Jenže také ví, že na jesle a školky budou obce žádat peníze od ministra financí, že o rekvalifikacích by musel debatovat s ministrem školství, že se zkrátka žádná pořádná změna nedá udělat v jednom jediném resortu.
Pro začátek tedy žádejme, aby vláda plánovala a pracovala jako celek. A přejme si, aby si ministři o vládních prázdninách našli čas přečíst něco o světě kolem nás jinde než na vlastních sociálních sítích. Jejich představivosti i našemu státu to pomůže.
Komentář Patrika Eichlera vyšel ve čtvrtek 3. srpna 2023 v deníku Právo.
0
