10
Srpen
0
Masarykova demokratická akademie
„Evropa se nachází v bodu historického obratu,“ řekl polský premiér Mateusz Morawiecki v březnu 2023 na půdě univerzity v Heidelbergu a doplnil: „musíme mít odvahu učinit Evropu znovu velkou“.
Vize, kterou polský premiér předložil, bude ale pro leckoho představovat vážný problém. Morawiecki je přesvědčen, že v současném světě mají šanci pouze silné a sebevědomé země. V EU je dnes veden spor mezi suverenitou státu a suverenitou institucí.
Morawiecki ve svém vystoupení vyhlásil válku na dvou frontách. Na první frontě chce čelit neoimperialismu Moskvy, na té druhé technokratické utopii Bruselu. Varuje před vládou panevropské byrokratické elity, která chce o všem rozhodovat za zavřenými dveřmi v bruselských úřadech.
Evropa má šanci, jen pokud ji budou tvořit silné, sebevědomé národní státy. Za suverenitu a svrchovanost národa dnes bojuje Ukrajina. Nic nechrání svobodu lépe než národní stát, a tak Ukrajina bojuje i za naši svobodu.
Je třeba odmítnout centralizaci, říká Morawiecki. Naopak musíme omezit roli evropských institucí, musíme se v řadě oblastí posunout od jednohlasného hlasování ke kvalifikované většině.
Polský premiér chce urychleně pokročit v integraci dalších zemí – urychlit vstup nejen Ukrajiny, ale i zemí západního Balkánu a Moldavska do Evropské unie. Proevropský je podle něj pouze ten, kdo klade důraz na rozšíření. Tak se vytváří silná Evropa.
Z Morawieckého vystoupení je zřejmé, že pro bezpečnost Polska je zásadní členství v NATO a Evropská unie je především jednotný společný trh a systém vyrovnávajících dotací. Silná Evropa pak znamená především rozšířit společný trh o další členy.
V takto pojaté Evropě se samozřejmě proces integrace zjednoduší a bude možné ho urychlit. Členské státy si budou moci žít podle svého. Vracíme se trochu k postvestfálskému období po roce 1648, kdy vnitřní poměry byly záležitostí každého státu zvlášť. Není dovoleno zasahovat do politicko-kulturních odlišností, mluvit do toho, jak se řídit obecnými principy vlády zákona, dodržování nezávislosti soudů, respektování práv menšin.
Je zřejmé, že podobná vize Evropy je v rozporu s představou řady členských států EU. Rozhodný důraz na svrchovanost a nezávislost je v rozporu s představou sdílené odpovědnosti členů, která je klíčovou myšlenkou unijní architektury. Řada členských zemí mluví naopak o jejím posilování za účelem vytvoření kompaktnějšího, odolnějšího a rychleji reagujícího celku.
Morawieckého vystoupení v Heidelbergu je v zásadním sporu s vizí, kterou přednesl německý kancléř Olaf Scholz nedávno na Karlově univerzitě v Praze. Rozkol mezi oběma vizemi může vážně komplikovat další kroky a postup EU vůči Ukrajině. Další rozšiřování EU byť jen o Ukrajinu se neobejde bez značných finančních nákladů. Ukrajina samotná by po vstupu tvořila pětinu veškeré zemědělské půdy v EU. V současnosti 18 z 27 zemí EU dostává z EU více peněz, než do ní platí. Toto číslo by kleslo na 4–5 zemí v případě, že by Ukrajina do EU vstoupila.
V polovině dubna jsme byli svědky události, kdy Polsko navzdory protestům z Kyjeva ohlásilo, že zastavuje dovoz většiny druhů ukrajinských potravin. To byl konkrétní případ chování polské vlády ve chvíli, kdy důsledky otevřené obchodní politiky vůči Ukrajině se dotkly zájmu polského a hlavně venkovského obyvatelstva.
Je zřejmé, že rychlá překotná integrace nových států do EU by naopak spíš mohla znamenat dezintegraci jejího současného fungování. Je těžké si představit jakékoli přístupové kroky a rozhovory v podmínkách válčícího státu. Ve veřejnosti by se neměla posilovat iluze, že vstupování do EU je čistě byrokratický proces, který se může dít, i když vám létají rakety nad hlavami. Mezi současným stavem probíhající války a členstvím v EU musí proběhnout celá řada velmi obtížných kroků a procesů.
Prvním krokem, ke kterému se ještě ani neblížíme, je deeskalace konfliktu. Pokud by se toto zdařilo, můžeme začít jednat o příměří. Je možné, že příměří, které existuje na 38. rovnoběžce na Korejském poloostrově, je předobrazem stavu, do kterého bychom se mohli pokusit dostat. Skončit se zabíjením by rozhodně nebylo málo.
Ani příměří ale neznamená mír.
Mír předpokládá určitou důvěru mezi stranami, a o té si můžeme zatím nechat jen zdát. Teprve pak bychom mohli zahájit rekonstrukci, které by dávala šanci pro udržitelnost. Z Afghánistánu máme mnoho zkušeností s rekonstrukčními projekty, na kterých se pracovalo léta a dnes z nich není nic. Rekonstrukci a obnovu zdevastovaných částí země by bylo možné spojovat s celkovými reformami ukrajinské administrativy.
Každý z těchto kroků vyžaduje vlastní strategii, program a postupnou realizaci. Dnes není ani jasné, jakou roli v možných scénářích bude mít EU skutečně šanci sehrát.
Kromě Ukrajiny a Ruska budou zřejmě významným partnerem Spojené státy a pravděpodobně Čína. Čína byla největším obchodním partnerem Ukrajiny už před válkou. Měla na Ukrajině významné investice a může získat značný vliv v prosazování svých zájmů. Dnes se nacházíme v situaci, kdy se další vývoj na Ukrajině dá stěží plánovat a předvídat.
Evropská unie se potýká se stále stejným starým neduhem, že u svých partnerů vyvolává očekávání, která je pak obtížné plnit. Projev premiéra Morawieckého v Heidelbergu ukazuje na další vážné riziko – nejsme sjednoceni v základní strategii dalšího postupu vůči Ukrajině.
Prolistujte si celou Výroční zprávu MDA za rok 2022
