Eichler: Obědy pro děti mohou být zdarma. A nejenom ty

Základní způsoby vyprávění o společnosti se v minulosti mnohokrát měnily. Před dvě stě lety dělníci rozbíjeli stroje, aby jim nebraly práci. V polovině minulého století už byl nástup strojů spojován s rozvojem volného času. Ve stejné době v naší části Evropy ve vyprávění o společnosti ustoupil do pozadí požadavek na zvyšování mezd. Místo toho šlo o růst produktivity, aby si za stejné peníze mohl člověk pořídit více zboží a služeb. Že proměna vyprávění šla často ruku v ruce s bezohlednou proměnou společnosti jako takové, je dobře známo.

Budoucnost není nikde napsaná. Hodně záleží, jak si ji sami budeme představovat a co budeme chtít. Politici v demokracii obhajují své mandáty ve volbách. Proto je zásadní, o co si voličská veřejnost řekne. Důvěryhodnost a okoukanost kandidátů má podobný význam jako jejich program. Politiky je však třeba vybírat podle toho, zda jsou ochotni hledat cesty, jak naše přání proměnit ve skutečnost.

Základem k úvaze mohou být poslední data od výzkumníků z PAQ Research. Šestina rodičů má podle nich „ve škole svých dětí zcela bezplatné kroužky a doučování“. Jde o školy, „kam chodí děti z rodin s vyššími i nižšími příjmy“. Naopak „obědy zdarma častěji využívají školy s lepším socioekonomickým zázemím žáků“.

Obědy zdarma nabízí podle výzkumníků z PAQ Research ani ne desetina českých škol. Může je v případě potřeby využívat 14 procent rodičů dětí s příjmem nad mediánem v ČR, ale sotva polovina rodičů chudších. Medián mezd byl koncem loňského roku necelých 35 tisíc korun. Ředitelé škol podle výzkumníků z PAQ Research mají programy na podporu obědů zdarma za administrativně náročné, a proto se do nich nechtějí zapojovat.

Sebraná data říkají, že veřejná podpora je nedostatečná a špatně zacílená. Nedostatečná je, protože valná většina dětí nemá k podpoře přístup. Špatně zacílená je, protože nepomáhá společenské rozdíly snižovat, ale spíše je konzervuje anebo prohlubuje. Sociální stát v našem pojetí jako kdyby pomáhal zvládat nepohodlí, ale přehlížel životní krize.

Míst, kde by ve školním vzdělávání byla na místě náležitá podpora, je ještě řada. Patří sem jistě nákupy školních pomůcek anebo platby za sportovní kurzy a výlety. Kdo chce srovnávat šance dětí na růst a uplatnění ve společnosti, musí uvažovat, jak vzdělávání v dobré kvalitě zajistit všem. Vůle ke změně musí předcházet vyčíslování nákladů a technické debatě, jak úkol zvládnout bez zbytečných otřesů.

Základní cesty jsou dvě. Buď zajistíme takový růst mezd a platů, aby i ti nejméně placení lidé ve společnosti mohli tyto náklady uhradit z vydělaných prostředků. Anebo pověříme úkolem stát, který může jinak organizovat své výdaje, zajistit si vyšší příjmy a bezplatné vzdělávání dětem uhradit.

Pokud je oprávněná obava, že rychlý růst mezd posílí inflaci a zdražování, tím spíše je na místě vsadit na politiku, která může státu takové zadání dát. Po koronavirové pandemii a v době války v Evropě víme, že stát má značné možnosti, když je chce využít.

Komentář Patrika Eichlera původně vyšel 2. března 2023 v deníku Právo.