29

Duben

0

Eichler: Nauka o nástrojích

Masarykova demokratická akademie

Máme automobil. A někam a nějak s ním jedeme. Máme vědecké ústavy. A chceme po nich, aby bádaly v různých směrech. Máme přírodu. A musíme se k ní nějak chovat, aby vydržela. Máme nástroje a struktury, různě je využíváme a naplňujeme je různým obsahem.

Už základní škola nám má říct, že o použití dostupných nástrojů rozhoduje člověk podle svého vzdělání, svých zkušeností a cílů. Podrobnější nauku o práci s nástroji dostává člověk v životě později. Často až ve chvíli, kdy sám začíná něco podnikat v dospělém světě.

Nejpozději tehdy bychom si měli osvojit, že stát je neutrální struktura, kterou máme proto, abychom mohli společně spravovat své záležitosti. Že politiku máme, abychom se během přetlačované mezi různými zájmy vyhnuli násilí. A že politické strany máme, protože existují vedle sebe různé oprávněné zájmy různých skupin lidí. I zpráva, že své cíle lidé snáze prosazují ve skupině, by měla být součástí základní nauky o práci s nástroji ve veřejném prostoru.

Z poznání, že stát je v základu struktura obsahově neutrální, vychází takzvané „občanské“ vzdělávání. Na starosti ho má mít stát na základě společenské shody, že občané, pokud volí, mají vědět, jak stát funguje, co je ve státě k čemu a co v něm kdo může dělat. Dobré občanské vzdělávání zmenšuje pravděpodobnost, že kandidát/ka na pozici X ve volbách slavně zvítězí s programem, který lze prosazovat jedině z pozice Y.

Protože je ale stát struktura obsahově ne utrální, nemůže nikomu říkat, že daně mají být spíše takové, energetický mix spíše onaký a zda chudé děti mají mít k obědu zdarma jenom polévku nebo i zákusek.

Občanské vzdělávání pracuje s představou, že nárok na přístup do veřejného prostoru a prospěch z občanského vzdělávání má mít každý, kdo je ochoten se přihlásit k základním demokratickým pravidlům. Totiž podepsat, že základní lidská práva platí pro všechny lidi bez výjimky, že podobu pravidel života ve státě dohadujeme v politice a že politické strany jsou nástroje, které máme, abychom se o podobě těch pravidel dohadovali.

Nedílnou součástí vzdělávání o životě ve státě je pak vzdělávání „politické“. Vychází z toho, že každý politický proud, každý, kdo zastupuje dostatečně velký kolektivní zájem, má právo vysvětlovat své politické, tedy programové, záměry veřejnosti a že je to ve veřejném zájmu. Pokud totiž nebudou kolektivní zájmy zastupovány ve světě politiky, budou pro své prosazení hledat jiné cesty. Ty už ovšem nutně budou nedemokratické. A v různých podobách toho slova násilné.

Občanské vzdělávání má zajišťovat pouze stát, resp. jím určená veřejná struktura. Politické vzdělávání mají zajišťovat instituce určené politickými stranami, ale odpovědné veřejnému zájmu a strukturám.

V České republice se od roku 2018 podařilo založit politické instituty coby nástroje politického vzdělávání. Na veřejný institut občanského vzdělávání coby druhou nohu základní nauky o nástrojích zatím čekáme.

 

Komentář původně vyšel na jaře 2019 v časopise IDEA vydávaném spolkem Idealisté.cz.

Ochrana osobních údajů