Eichler: Kterou solidaritu vidí prezident Pavel

Česká veřejná debata klade od počátku devadesátých let důraz na osobní odpovědnost. Kdo se dovolává solidarity druhých, ten od první chvíle čelí požadavku na vlastní aktivitu. Jako kdybychom věnovali příliš mnoho času sledování příběhů barona Prášila. Za vlasy se z bažiny nakonec vytáhl sám, stačilo u televize fandit.

Přístup, podle kterého má sociální stát ocenit ty, kdo si pomohli sami, platí na české pravici stále. Solidarita, která by člověku v problémech otevřela cestu k životnímu standardu střední třídy, má punc socialistického rozdavačství.

Když Petr Pavel coby nový prezident říká, že solidarita je znakem vyspělé země, je tedy potřeba se ptát, jakou solidaritu myslí. A do jaké míry je ochoten měnit způsob myšlení o solidaritě, společnosti a státu na české pravici. Z jejího prostředí vzešel a na něj nakonec může mít největší vliv.

Solidarita je chování prospěšné pro společnost jako celek, ne pro jednu zájmovou, sociální nebo národnostní skupinu. Kdo postupuje solidárně, ten nežádá od člověka, se kterým se solidarizuje, nic na oplátku. Solidarita coby hodnota je nedílně spojena se skutečnou, každodenní spoluprací mezi lidmi. Existuje, když existují společenské struktury, kde lze solidaritu bezprostředně zažívat. O solidaritě platí to samé, co o svobodě. Nestačí o ni mluvit. Na hodnotě získává, když se člověk může rozhodnout a využít ji.

Společenská solidarita se ovšem nesnese s naším přebujelým důrazem na osobní odpovědnost. Politika, která klade důraz na kontrolu zneužívání sociální podpory namísto jejího doručování potřebným, nestaví na solidaritě, ale na dohledu a posilování nedůvěry. Solidarita „Čechů s Čechy“ anebo boháčů mezi sebou neobstojí, protože část lidí ze společnosti rovnou vylučuje.

V praktické politice jsou výrazem solidarity instituce, které umožňují rozvoj člověka v různých fázích jeho života – od zdravotní péče, přes vzdělávání a výchovu po otevřené prostory pro komunitní setkávání. Předpokladem solidarity je vzájemná důvěra. V hospodářství jsou obrazem solidarity družstva.

Základem solidarity ve společnosti jsou ovšem také progresivní daně – kdo více vydělává, ten více přispívá, aby se společnost jako celek měla lépe. A sociální a zdravotní pojištění – kde nejde na péči naspořit, tam se na ni skládáme všichni a využije ji ten, kdo bohužel onemocní. Jak v letošní kampani upozorňuje VZP, srdeční by-pass vyjde už na půl milionu, amputace nohy na sto dvacet tisíc. Podobně jako u důchodů platí, že na skutečně vážnou zdravotní péči si sám nenaspoří prakticky nikdo.

Nemůžeme od Petra Pavla čekat, že by se po složení prezidentského slibu dal na dráhu socialistického politika. Můžeme mu ale říci, že jeho „odhodlání poskytnout pomocnou ruku těm, kdo si sami pomoci nemohou“ a „vůle adresně směřovat pomoc k těm nejzranitelnějším“ mají se skutečnou solidaritou společného jen pramálo. Až bude jezdit po republice, měl by svou představu o solidaritě přeložit do konkrétních návrhů. Je totiž důležité, jak se o věcech mluví.

Komentář Patrika Eichlera původně vyšel 13. března 2023 v deníku Právo.