Od června do srpna mohou cestující v Německu jezdit většinou veřejné dopravy za 9 euro na měsíc. Českou republikou projelo čtyřicetileté TGV.
TGV přivezla Správa železnic. Chtěla podpořit zájem veřejnosti o vysokorychlostní tratě. Jejich stavba by se u nás měla rozběhnout během příštích deseti let. Příjezd soupravy zprovozněné v době, kdy se u nás začínala stavět dálnice D11, je ukázkou vztahu českého státu k železniční dopravě. Dálnice stavíme s problémy. Snažíme se do nich ale investovat pár desítek miliard korun ročně. Na kolejích budeme rádi, když se z Prahy do Brna bude za rok opět jezdit za dvě a půl hodiny. Dnes je to kvůli objížďkám o hodinu více.
I plány na stavbu vysokorychlostní železnice je potřeba sledovat s obavami. Bude stát vedený ODS chtít zvládnout zároveň mnohamiliardové nové investice a běžnou údržbu lokálek? Neohrozí příprava rychlovlaků každodenní dojíždění lidí do práce, na nákupy nebo za kulturou v okrese? Odkud by další vláda ODS brala peníze na tak velké investice, když se zarputile odmítá bavit o příjmech státního rozpočtu?
Devítieurovou jízdenku na veřejnou dopravu v Německu si mohou koupit i Češi. Má lidem ulevit v čase všeobecného zdražování. Neplatí pro letadla a dálkové vlaky. Samostatně musíte pořídit jízdenku pro psa. I když máte předplatní jízdenku za více peněz a s delší platností, bude pro vás platit výhodnější tarif.
U nás se už objevila předvídatelná zpráva, že v prvních dnech byly některé vlaky přeplněné. Že se to může zvláště v turisticky populárních místech stát, píší ve svých informační materiálech i němečtí dopravci. Namísto škodolibé radosti, že u sousedů máte problém si ve vlaku sednout, bychom se mohli inspirovat. Podpora veřejné dopravy je cesta, jak pomoci lidem v čase krize.
Když stoupají ceny paliva, může vláda snížit spotřební daň o jednu, dvě i devět korun. Anebo může říci, že mají lidé jezdit veřejnou dopravou. Sveze více lidí, je ekologičtější a v důsledku i levnější. Česká vláda postupuje naopak. Studentům a seniorům jízdné zdražila o čtvrtinu. Po seniorech nově chce poloviční jízdné třeba Středočeský kraj. Sedmdesátníci a starší tam doposud mohli jezdit zdarma. Slyšíme o omezování veřejné dopravy namísto jejího posilování. Cílem je ušetřit, a ne pomoci lidem.
Německá devítieurová měsíční jízdenka také připomíná, že lze sjednocovat ceny jízdného. I toto téma v české debatě chybí. Jako kdyby nikomu nevadilo, že cesta vlakem na stejné trase může stát každý den jinak. A že stejně daleká cesta mezi velkými městy bývá levnější než cesta mezi městy menšími.
Svým způsobem slepý je i výtečný projekt roční režijní jízdenky za 3650 korun v Praze. I když je Praha součástí širšího systému integrované dopravy, cenami jako kdyby do něj nepatřila. Z Kladna či Českého Brodu platíte za stejnou dobu jízdy do stejné práce už bezmála dvanáct tisíc. Je to i téma pro obecní volby. Platit alespoň pár měsíců za dojíždění do práce německých 9 euro namísto české tisícovky by ovšem pomohlo řadě lidí už dnes.
Komentář Patrika Eichlera původně vyšel v pondělí 13. června 2022 v deníku Právo.
0
