Eichler: Důležité je, na co se ptáte

Jízdenku na celou veřejnou dopravu si můžete od pondělí koupit v Německu. Stojí 49 euro za měsíc, zahrnuje i MHD, neplatí jen na dálkové vlaky a cestování první třídou. Za jedenáct set korun po registraci projedete celou zemí. Vláda se spolkovými zeměmi hradí náklady rozhodnutí z veřejných rozpočtů. Předpokládá se, že si jízdenku brzy pořídí 17 milionů lidí. Devítieurových měsíčních jízdenek se v loňském roce prodalo 52 milionů kusů.

Zároveň s předložením návrhu se objevila řada debat. Podle Svazu německých dopravců je cena jízdného příliš nízká a měla by se zvýšit. To samé bychom jistě slyšeli i u nás. Proto je zajímavější debata rozvíjená lidmi z levicového a zeleného prostředí. Podle nich by cena neměla být pro všechny zájemce stejná. Mladí lidé a lidé s nízkými příjmy by měli platit méně. Problematická je nutnost registrace před nákupem jízdenky. Devítieurovou jízdenku jste vloni mohli koupit i v automatu na nádraží.

Součástí debaty je i úvaha, že levné jízdné snáze využijí lidé z větších a velkých měst. Proto zaznívá požadavek na posílení veřejné dopravy na venkově. Zlevněnou jízdenku totiž mohu využít jen ve chvíli, kdy mým směrem v dobrém čase jede potřebný spoj.

Rozvoj veřejné dopravy má podle zelených snížit počet kilometrů ujetých autem na venkově právě ve prospěch veřejné dopravy. Zatímco ve městech lidé ujedou autem asi jen čtvrtinu všech denních kilometrů, v malých městech a na vesnicích je to více než polovina.

Jako dnes Češi jezdí do Německa pro levnější a kvalitnější potraviny, mohli bychom si v Německu kupovat i levnější jízdenky. Problém samozřejmě je, že cestovat je třeba tam, kde jízdenka platí a na rozdíl od chleba tento nárok nelze přes hranice převézt. Bylo by potřeba ho zde prosadit.

Fialova vláda se sice slibuje zaměřit „na systematické zvýšení počtu cestujících ve veřejné dopravě“, naprostá většina jejího programového prohlášení ovšem mluví o stavbách, které chce ve svém funkčním období postavit anebo naplánovat.

Českou Jednotnou jízdenku chce vláda postupně rozšiřovat na krajské integrované dopravní systémy. Nemluví o její celostátní platnosti, a co je důležitější, ani náznakem neuvažuje, že by ji využila k regulaci ceny veřejné dopravy. Síťová jízdenka na železnici u nás dnes na měsíc vyjde pětkrát dráž než její německý protějšek s jiným, ale v důsledku širším záběrem.

Libovolné politické opatření zároveň otevírá debatu o krocích nutných proto, aby dobře fungovalo. Debatu u našich sousedů jsme krátce popsali. Česká vláda staví na „nezbytných a nutných“ škrtech. Vytváří falešná dilemata, zda má být nějaká služba spíše nefunkční anebo soukromá. Taková debata bude ovšem velké části lidí nutně protivná a nebudou mít zájem se na ni podílet.

Pokud nechce o svých obavách o demokracii jen psát na sociální sítě, mohla by vláda zrovna téma veřejné dopravy dobře využít. Přinejmenším by díky němu mohla trochu oslabit oprávněný dojem, že jí o regiony jde zpravidla jen v posledních týdnech před některým osudovým hlasování.

Komentář Patrika Eichlera původně vyšel 11. května 2023 v deníku Právo.