Eichler: Daně mají podpořit priority i stabilitu

Písničku Taxman – Výběrčí daní nahráli britští Beatles v polovině šedesátých let. Šlo o umělecký protest proti daňovému systému, ve kterém členové úspěšné kapely odváděli ze svých vysokých příjmů státu 95 procent. Jedna libra pro mě, devatenáct pro tebe, zpívají v písničce. Kdyby si ministři nahrávku pustili na jednání kabinetu, snad by si uvědomili, že prostor pro zvyšování daní tu je. A zdaleka ho není potřeba využít celý.

Otázka výše sazeb by neměla naši pozornost odvést od úkolů, které daně ve společnosti mají. Oceňme přitom, že předseda lidovců Marian Jurečka se snaží s tématem ve veřejné debatě udržet od začátku léta. A v sobotních Lidových novinách mluví znovu nejen o progresivním zdanění příjmů firem a lidí, ale zmiňuje i digitální daň anebo daň z hazardu.

Díky daním může stát shromažďovat prostředky na řešení neočekávaných krizí. Klasickým příkladem mohou být výdaje na veřejné podpory během koronavirové pandemie anebo nyní po ruském útoku na Ukrajinu. Kdyby měl stát naspořeno, mohl by třeba následovat německý krok s investicí dvou set miliard euro do pomoci firmám a lidem s cenami energií.

Daně mají srovnávat šance lidí ve společnosti. Hovořit o rovných šancích tam, kde někdo žije z úroků na terminovaném vkladu nebo dividend z vlastněných akcií a druhý se prokousává od výplaty k výplatě, je nebezpečná iluze. Daně z dědictví, majetků nebo vkladů by ale šance mezi lidmi srovnávat uměly. Z vybraných peněz by pravice mohla dát střední třídě nějakou daňovou slevu a levice pořídit chytřejší a dostupnější veřejné služby pro všechny.

Daně mají zajišťovat stabilitu tržního prostředí. Vysoké daně pro největší podniky mají třeba zabránit tomu, aby velká síť obchodů nepřevzala menší jednotlivé obchody anebo poskytovatele služeb. Je jedno, zda jde o knihkupce, autobusovou dopravu anebo poskytovatele vyhledávání na internetu.

Nakonec pak může vláda díky daním říkat, co chce v životě společnosti podporovat a co se jí pro její politiku nehodí. Když třeba nebude chtít zavést zálohování plastových obalů, může nerecyklované plasty zdanit, a tak přimět výrobce, aby se o jejich třídění a recyklaci postarali sami.

Teprve, když si řekneme, jaké chceme prosazovat politiky a jaké zdroje na ně potřebujeme, můžeme se odpovědně bavit o výši daní. Daň z mimořádných zisků míjející české banky, umožňující odchod do zahraničí předtím, než ji stát začne vybírat, a postavená tak, že část daňových záloh bude stát v budoucnu firmám pravděpodobně vracet, jsou daně pravicové. Docela hezky vypadají, kromě levných peněz ale nepřinesou státu nic.

Trvalé daně na neočekávané zisky – ať je měli dodavatelé roušek za koronavirové pandemie, mají je dnes zbrojaři anebo energetici a mohou je za rok mít třeba potravináři, když zdraží obilí – nejsou předvídatelným příjmem státního rozpočtu. Předvídatelně ale srovnávají šance mezi velkými podnikateli na jedné straně a středními a malými na straně druhé. Díky nim třeba předejdeme vzniku monopolů na našem trhu a zachováme jeho pestrost a příležitost k soutěži.

Komentář Patrika Eichlera původně vyšel 8. listopadu 2022 v deníku Právo.