Eichler: Co takhle důvěra v sociální stát

Česká veřejná debata pomalu objevuje, že se společnost dělí do různých skupin. Další dílek do skládačky přiložil minulý týden Český rozhlas svým projektem Společnost nedůvěry. Jeho závěry připomínají, že jako celek nedůvěřujeme dnešnímu společenskému systému. A dokládají, že existuje těsná vazba mezi nedůvěrou v systém a důvěrou v dezinformace. Podobná čísla známe i z jiných výzkumů. Téměř sedmdesát procent lidí si myslí, že společnost potřebuje radikální politické změny. Opačný názor mají v podstatě jen voliči Spolu.

Díky zmíněnému výzkumu lze napsat, že podle třetiny lidí společnost řídí skryté elity a že politici jednají v jejich zájmu. Další pětina lidí v tomto případě soudí, že je to tak „půl na půl“. Jak moc chybná je jejich úvaha, když každodenně sledujeme zarputilý odpor k danění superbohatých lidí, firem a jejich majetků?

Naopak přijetí Istanbulské úmluvy proti násilí na ženách, říkají data Českého rozhlasu, považuje za nebezpečí pro tradiční rodinu jen asi osm procent lidí. Vidíme, co ve společenské debatě dokáže hlasitá odhodlaná menšina.

Data ze Společnosti nedůvěry rozbíjejí argument, že lidé, kteří věří dezinformacím, jsou málo vzdělaní, že problémem je slabá mediální gramotnost. Aby dezinformace přestaly být významným politickým tématem, je třeba především zvednout důvěru v politické a společenské instituce od parlamentu po média.

Důvěra v instituce se přitom předává z generace na generaci. Běžně už dnes říkáme, že se dědí chudoba i úroveň vzdělání. Málo se ještě zažilo, že rozbití důvěry ve veřejný stát, jaké zažila část dospělých na počátku 90. let, je přítomno v rodinném vyprávění dnešních dvacátníků. I podle nich platí, že stát nezajišťuje jesle ani školky, těžko seženete doktora, člověk se mezi druhými necítí bezpečně, v 80. letech bylo snazší žít v ulici spolu, nejenom vedle sebe.

Snaha obnovovat důvěru ve společnost a dnešní uspořádání výukou mediální gramotnosti na základních školách tedy nebude stačit ani náznakem. Budovat důvěru ve veřejný stát a posilovat naši demokracii a soudržnost tváří v tvář viditelným i předvídatelným krizím vyžaduje jiné kroky.

Rozhlasová Společnost nedůvěry bohužel mnoho nadějí nedává. Nejnižší důvěru ve vládu a parlament u nás sociologové změřili v letech 1998 a 2012. V obou případech končila etapa úsporných opatření a vlády ODS se hroutily zapletené do vlastních skandálů. Škrty ve veřejných rozpočtech nemůže stávající vláda ODS důvěru ve společnosti zvýšit.

Tváří v tvář nedůvěře a požadavku radikálních změn je tak spíše otázka, kdo a jakou změnu nabídne a lákavě představí. Máme za sebou desetiletí individualistického vyprávění, že každý si za své úspěchy i neúspěchy může sám a nárok je pomalu sprosté slovo. Snad už je na čase vyzkoušet solidární společnost, kde se na veřejných službách podílí každý a ty jsou v dobré kvalitě dostupné právě i těm, kdo si je nemohou koupit. To se týká i prostoru veřejné debaty zaplňovaného dnes dezinformacemi z domova i ze zahraničí.

Komentář Patrika Eichlera původně vyšel 20. června 2023 v deníku Právo.