24

Březen

0

Eichler: Člověk má mít nárok na podporu

Masarykova demokratická akademie

Vláda mate slovy. Pomoc lidem má být podle ministrů adresná. Cílem prý je, aby se nedostala k těm, kdo ji zase tolik nepotřebují. Předjímají, že by ji někdo mohl zneužívat a že je příliš štědrá. Lidé si ji buď nezaslouží, nebo si ji stát nemůže dovolit.

Domácí pravice tak rozvíjí svůj příběh z devadesátých let. Tehdy se ujalo, že každý je odpovědný za svůj úspěch. A zapomnělo se, že u neúspěchů to neplatí. Že leccos člověku předurčí místo, kde se narodil, anebo vzdělání a příjmy jeho rodičů.

I když to pravice nevnímá, tak debata o chudobě za poslední roky pokročila. Víme, že česká společnost je vcelku rovnostářská v příjmech, panují ale obrovské rozdíly v majetku. Díky projektu minimální důstojné mzdy víme, že bohatí nejsme ani s příjmem přes třicet tisíc měsíčně.

Abychom zbohatli, je třeba řada změn. Vláda může upravovat daně, mzdy a platy. Život usnadní posílení nejrůznějších služeb. Ekonomiku podpoří modernizace průmyslové výroby. Změnit je třeba způsob řízení státu. Soustředit se na budoucnost jednoho konkrétního člověka nijak zvlášť nepomůže.

Obecně je třeba přemýšlet i o sociální politice. V české debatě postupně převládlo, že podporu si člověk musí zasloužit. Mají pro ni být stanovena jasná pravidla. Základem je kontrola a přísnost. Proto chce stát v různých situacích po lidech dokládat příjmy nebo majetek. Proto by leckdo uvítal, aby z peněz na sociální podporu bylo možné kupovat jenom vybrané zboží. Proto je v debatě tak často sociální podpora spojována se školní docházkou. Důraz na kontrolu a stavbu překážek mezi člověka a podporu staví také na dojmu, že sociální stát je zneužíván.

Sociální politika ale zná i druhý přístup. Podle něj máte na podporu nárok, když nastane předvídaná situace. Přijdete o práci, zestárnete, zdraží elektřina. Nárok vzniká, protože jste občan státu. Většinou k tomu navíc platíte daně a veřejné pojištění. Nikdo nezkoumá, jak se staráte o děti. Je jedno, že jste zrovna vyhráli v loterii.

Dnes, s našimi novými ukrajinskými chráněnci, vidíme rozdíl jasně. Nárok na humanitární příspěvek nebo dopravu zdarma jim vzniká, protože odešli před válkou. Nezkoumáme ani to, jak daleko od každého jednoho z nich vybuchl granát, ani to, zda někdo náhodou nemá v kufru vzácnou ikonu po babičce.

Nepředpokládá se, že podpora je napořád. Nepředpokládá se, že nahradí mzdu z práce. Je ale pro každého, kdo utíká. Uprchlíci mají na naši podporu nárok, protože jsou to lidé. Kdyby vláda výplatu podpory podmiňovala výpisy z bankovního účtu za poslední čtvrtletí anebo říkala, že za ni lze koupit jen určité zboží, i její největší zastánci by říkali, že je nelidská.

Přesto se i naši dnešní ukrajinští chráněnci zanedlouho stanou součástí této debaty. Mohli bychom si zapamatovat, že lidi zasažené krizí jsme podpořili bez podmínek. Možná by nebylo od věci, kdybychom se stejně začali chovat i k sobě.

Komentář Patrika Eichlera původně vyšel v deníku Právo v pondělí 21. března 2022.