Eichler: Strany upadají, když ztrácíme zájem

Staré strany ztrácejí členy. Staly se kluby přátel, kteří sbírají funkce od obcí po parlament. Článek v sobotním Právu připomněl, že přes dvacet tisíc lidí už mají jen komunisté a lidovci. Kolem deseti tisíc členů má v kapse průkazku ODS, ČSSD a SPD. Další strany už mají sotva tři tisíce lidí.

Například k sociální demokracii z doby první republiky se hlásily stovky tisíc lidí. Měla své banky, obchody i noviny. Připravovala letní tábory i mezinárodní sportovní soutěže. Tuto sílu máme před očima, když si stěžujeme, jak jsou dnešní politické strany slabé. Nezmiňujeme, že pro politickou stranu té doby byl volební výsledek přes deset procent velkým úspěchem. Zapomínáme, že cílem politické strany není mít velký počet členů, ale zastupovat jejich zájmy.

Strana vybudovaná jako soukromý klub to může mít docela snadné. TOP 09 má dva a půl tisíce lidí. Bráno průměrem je to třicet lidí na okres. Dost na to, aby sehnali prostředky na kampaň i lidi na kandidátky tam, kde chtějí být vidět. Strany pro bohaté takto pracovaly i v minulosti. Dlouho jim pomáhalo, že většina lidí ve společnosti vůbec nemohla volit.

Změna přišla, když se začali dávat dohromady dělníci pracující v textilkách nebo dolech. Síla, kterou dávali odborům, a pak i sociální demokracii, nebyla ve velkých penězích. Byla to síla velkého počtu lidí se shodnými, sociálními zájmy. Často šlo o nezávislý dohled nad bezpečností práce a zkrácení pracovní doby. Na čele stálo všeobecné volební právo. Velké vyprávění tehdy říkalo, že dělníků je ve státě tolik, že když budou pracovat společně, musejí v demokratických volbách vyhrát.

Polistopadová proměna hospodářství přinesla pády velkých továren. Zmizel prostor, kde organizovaná síla těch, kdo se živí prací, vznikla. Když dnes sociální demokraté nebo komunisté početně klesají, nejde jen o věk jejich členů. Problém je najít dostatek míst, kde by se o podobě společných zájmů pracujících běžně mluvilo. Nejlépe z historických stran se daří lidovcům. Často jsou silně propojeni s občanskou společností. Pravidelně se mohou potkávat na půdě různých církví.

Politické strany budoucnosti budou vypadat jinak. Svou roli bude hrát internet, jeho hlasovací a diskusní prostory. Ani na internetu ale nebudou politické strany pracovat samy od sebe lépe.

Důvěru mají dnes naše politické strany jen asi u pětiny lidí. Vztah většiny veřejnosti ke stranám je odtažitý. Nevidíme politické strany jako nástroje, jak prosazovat své zájmy při řízení státu. Raději se obracíme přímo na stát, jako kdyby mohl a měl provozovat jakousi dobrou politiku.

Pokud chceme početnější politické strany, je třeba zajistit lidem prostor, ve kterém se mohou potkávat a mluvit o tom, co společně chtějí. Jistě by pomohlo více volného času. A k tomu donekonečna opakovat, že společné zájmy sice existují, ale často se liší. A že právě proto máme odlišné politické strany, které soutěží o sílu svého vlivu na náš společný stát.

Komentář Patrika Eichlera původně vyšel ve středu 27. dubna 2022 v deníku Právo.