29
Listopad
0
Masarykova demokratická akademie
Polské volby vyhrálo Právo a spravedlnost, ale vládní většína je na straně opozice. Poslechněte si nový díl Rozhovorů Masarykovy demokratické akademie. Co čeká Polsko po volbách a co může očekávat od nové vlády? Povedou její kroky k návratu Jarosława Kaczyńského? Co spojuje a rozděluje budoucí vládní koalici? Změní se potratová politika? A v jakém stavu odchází z voleb Levice?
Jana Škvrňáka, polonisty a historika z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a autora Zpráv z Polska se ptá ředitel Masarykovy demokratické akademie Patrik Eichler. Rozhovory Masarykovy demokratické akademie můžete odebírat na našem Spotify, Apple Podcasts a Youtube.
Jezdíš do Polska, dokonce jsi tam byl i během volebního večera. Jak Polsko vypadá dnes a jak se proměnilo za tu dobu, kdy se mu profesně věnuješ? Jaká byla hlavní témata, o kterých lidé mluvili před volbami? Co v Polsku funguje, co nefunguje?
Polsko udělalo v posledních letech velmi výrazný pokrok prakticky ve všech oblastech hospodářství. Jednak v růstu HDP, kde stále patří mezi středoevropské tygry, výrazně se zlepšoval stav dopravní sítě. Bohužel především dálnic, železniční sítě a další nijak nevzkvétaly. V Polsku se v posledních letech také výrazně zlepšuje digitální stát. Začali s tím zhruba před 15 lety a od té doby udělali velký krok dopředu. V tom pro nás mohou být výzvou a inspirací.
Jedním z hlavních volebních témat byla bezpečnost, což se týká toho, že Polsko sousedí s oběma státy válčícími v rusko-ukrajinské válce. Řešily se tak jednak investice do armády, armádní zakázky, zvětšování armády, zároveň také energetická bezpečnost, diverzifikace energetických zdrojů a také migrace. Tedy migrace z Běloruska a zabránění migraci pomocí hraniční zdi.
Kromě toho byla tématem i bezpečnost řekněme sociální, ekonomická. Právo a spravedlnost akcentovalo, že zvyšovalo minimální mzdu a důstojnost chudších vrstev. Zdůrazňovalo, že se snažilo udržet věk odchodu do důchodu na nižší úrovni, než by to udělala předchozí vláda.
Pro opozici, ale nejenom pro ni, byly výrazným tématem potraty. Opozice protestovala proti změnám legislativy v této otázce. K takovým evergreenům opozice patřil stav právního státu, vztah k Evropské unii a kvalita soudnictví nebo veřejné správy.
Když říkáš potraty, tak to znamená otázku kulturních válek, nejenom v českém prostředí. Zvládne s nimi nová vláda něco udělat ve chvíli, kdy v ní má docela velkou sílu koalice Třetí cesta, v níž je zastoupena Polská lidová strana?
To je otázka. Lidovci už řekli, že rozhodně nebudou podporovat potrat do 12. týdne těhotenství, což by chtěla Levice, ale určitě tam nějaká liberalizace nejspíš bude. Asi se změní poslední zápis v potratovém zákonu, tedy nemožnost učinit potrat v případě ohrožení nebo postižení dítěte. Tohle, myslím, nechtějí udržet ani lidovci. A uvidíme, jak hodně se otázka potratů vychýlí na druhou stranu.
Konec konců Levice někdy kolem roku 2000 chtěla zavést potrat v případě špatných životních podmínek matky, což nakonec neprošlo přes Ústavní soud. Tohle je možná to, co by chtěla Levice. Co by chtěli liberálové, je otázka. Nicméně oni už jsou také dost ve prospěch potratů. Rozhodně jsou daleko více pro-choice než pro-life.
Uvidíme, na čem se shodnou. Asi to nebude vypadat jako v České republice, ale určitě to nezůstane u současné situace.
Přihlaste se k odběru zpráv z Masarykovy demokratické akademie. Dostávejte jednou měsíčně do své emailové schránky ty nejčerstvější informace o našich připravovaných debatách a konferencích, knihách, studiích a dalších novinkách z naší činnosti spolu s přehledem toho nejzajímavějšího, na co jsme v našem okolí narazili.
Navíc každý týden najdete přímo ve svém emailu stručné shrnutí komentářů lidí z okruhu MDA, které dávají aktuální dění do kontextu.
Odesláním údajů souhlasím s jejich zpracováním za účelem zasílaní informací o aktivitách Masarykovy demokratické akademie.
Zaznamenal jsem výměnu na X, dříve Twitteru, mezi bývalou mluvčí Nové levice a jedním z politiků Polské lidové strany, kdy lidovec říkal, že potraty a kulturní otázky by určitě neměly být v koaliční smlouvě. Ona mu replikovala, že zemědělci by tam v takovém případě také být nemuseli. Co ty tři koaliční strany spojuje? Kromě toho, že nemají rády Jarosława Kaczyńského a jsou, tak říkajíc, odsouzeny spolu vytvořit vládu?
To bude trochu problém pro budoucí vládu, protože koaliční strany nespojuje zas tak mnoho. Kromě toho, že nemají rády PiS a chtějí řadu jeho reforem zrušit – to se týká depolitizace médií, depolitizace soudní a státní správy – tak je spojuje už asi jen zahraniční politika. Všechny koaliční strany jsou prounijní, proevropské, chtějí se orientovat více na Německo a na Evropskou unii, což PiS nedělal.
Ale pak už jsou mezi nimi rozdíly prakticky ve všem. Z jedné strany tam jsou liberálové z Občanské platformy a z Polska 2050, na druhé straně je Levice. Neshodnou se na kulturních otázkách, na školství, vůbec na přístupu k rozpočtu. Je otázka, co budou dělat a co prosadí.
Co bys tipoval ty? Před osmi lety končila vláda Občanské platformy. Řekněme, že to byla vláda Donalda Tuska, i když on v ní už v závěrečném období nebyl. Tak jak se bude lišit ta vláda před rokem 2015 a v roce 2024, řekněme, a v letech následujících?
Možná nijak. Protože Tuskova vláda se za dvě volební období poučila z chyb svých předchůdců a zjistila to, co dělala Levice: nedělala reformy. Tusk nedělal reformy. Četl výzkumy veřejného mínění a podle toho vládl, nebo spíše nevládl.
Je to možná takový ten liberální přístup, že lidé si poradí sami nejlépe a vláda by jim do toho jen házela klacky, ale každopádně je možné, že takhle bude vypadat i další vláda Donalda Tuska. Že se vlastně nic nebude dělat.
Když se podíváme na vládu před rokem 2015, tak byla velká odborová kampaň za zvýšení minimální mzdy, protesty proti zvyšování věku odchodu do důchodu, protesty učitelů, protesty ve zdravotnictví. Byla to vláda, která nic nedělala, ale přeci jen proti sobě dokázala popudit velkou část veřejnosti a nakonec otevřít dveře k volebnímu vítězství Práva a spravedlnosti. Znamená to, že se za čtyři roky znovu vrátí Jarosław Kaczyński, až si odpočine?
To uvidíme. U budoucí opozice, čili Práva a spravedlnosti, je otázka, co s ní bude po odchodu Kaczyńského do důchodu. Kaczyński chtěl možná už teď pomalu předávat žezlo nad svojí stranou někomu mladšímu, nejspíše premiéru Morawieckému, ale v zásadě ta strana drží jen na Kaczyńském. Je v ní několik frakcí, které se vzájemně spíše nenávidí. A je možné, že po Kaczyńského odchodu nebo smrti, konec konců už je skoro osmdesátník, se PiS rozpadne. Nebude v něm taková osobnost, která by dokázala udržet všechny jeho frakce pohromadě. Před tou stranou je výzva v podobě nástupnictví vedení strany.
Když se vrátíme ještě k vládě, jaká je pravděpodobnost, že nakonec skončíme u běžného balíčku neoliberálních reforem a potratů do 12. týdne?
Ta pravděpodobnost tu určitě je, otázka je jak, velká. To asi zodpoví až následující týdny, kdy uvidíme alespoň nějaké programové prohlášení. V Polsku tedy většinou vlády svůj program nebo koaliční smlouvu nezveřejňovaly, takže tahle vláda by možná byla první, která by to udělala. Uvidíme. (Koaliční smlouva byla podepsána a zveřejněna 10. listopadu 2023, pozn. red.) A uvidíme i podle toho, jak budou vládnout.
Bude vláda do Vánoc?
Nejspíš bude. Nejspíš bude první možnost sestavení, pověření premiéra má prezident Duda, který teď spíš lavíruje. Není jasné, jestli pověří někoho z PiSu nebo z Platformy, respektive buď Morawieckého z Práva a spravedlnosti nebo Donalda Tuska z Občanské platformy. Ale i když pověří někoho z Práva a spravedlnosti, tak ten nejspíš nebude mít parlamentní většinu. (Prvním pokus sestavit vládu opravdu dostal PiS, pozn. red.) Druhý pokus o sestavení vlády má polský Sejm, kde je většina na straně dnešní opozice.
Připomenu volební výsledky. Právo a spravedlnost získalo 35% a 194 mandátů, Občanská koalice 31 %, tedy 157 mandátů. Třetí cesta, koalice Polska 2050 a Polské lidové strany obdržela 14,4 % a 65 mandátů. Novou levici volilo 8,6 % voličů, přepočteno to znamená 26 mandátů. A Konfederace, svoboda a nezávislost získala 7,16 % a 18 mandátů. Co z toho jsou největší překvapení z hlediska volebních výsledků?
Největším překvapením je vysoký výsledek Třetí cesty, koalice dvou stran, které nebyly úplně koherentní – polských lidovců, což jsou víceméně naši lidovci, KDU-ČSL, s větším akcentem na zemědělství a takového podivné hnutí Polsko 2050. To založil bývalý katolický publicista, který je ale spíše hlasem liberální frakce v polské katolické církvi. Spojuje dost rozdílné lidi, názory a myšlenkové proudy. Mají některé liberální názory, do toho podporují Green Deal a zároveň odluku církve od státu. Je to vlastně takový eklektický mix, který není podle mě nějak ukotven. I když v Evropském parlamentu jsou formálně u liberálů v Renew Europe, to by mohla být nápověda.
Takže je to takový polský Andrej Babiš?
Asi trochu. Ale problém Babiše je, že má taky názory podle výzkumů, Polsko 2050 je spíš takový amalgám všeho možného.
Teď k druhé části volebních výsledků. V Polsku se zároveň volil i Senát. Právo a spravedlnost získalo 35 % a 34 mandátů, Občanská koalice 29 % a 41 mandátů, Třetí cestu obdržela 11,5 % hlasů a 11 mandátů, Konfederace svobody a nezávislosti nemá žádný mandát, nicméně Nová levice získala 5,2 % a 9 mandátů. Pak je několik jednočlenných volebních výborů, kde vždy kandidoval jenom jeden kandidát, tedy pojmenovaných podle kandidátova jména. Že v Senátu vyhrála opozice nebylo takové překvapení, mimo jiné proto, že kandidovala společně v tzv. senátním paktu. Proč nekandidovala společně i do Sejmu?
Opozice společně nekandidovala, protože menší strany nechtěly kandidovat pod Občanskou platformou, a to vlastně ze dvou důvodů.
První důvod je, že kdyby menší strany kandidovaly s Občanskou platformou dominující polské opozici, tak by se pravděpodobně staly jejími vazaly. Toho se ty malé strany bojí. A i když mluvily o tom, že by chtěly do nějaké velké koalice, tak z toho nakonec vylavírovaly.
Druhý důvod je, že jedna koalice celé opozice by ztratila část voličů. Pro lidovce by bylo složité hlasovat pro koalici, kde je Levice, pro Levici by bylo složité hlasovat pro koalici s lidovci. Zároveň Donald Tusk má také své limity a má nějaký strop své podpory. Není rozhodně osobností, která nemá nepřátele. Takže šlo o to, aby více koalic dostalo nejenom více hlasů, než jedna koalice, ale aby opozice porazila De Honteův volební systém, který sice ne tolik, ale preferuje větší strany. To se nakonec povedlo.
I když názory, jestli se to povede, a riziko, že větší koalice by dosáhla lepšího přepočtu na mandáty, bylo celou dobu. Dalším rizikem bylo, že by se menší strany nedostaly do Sejmu, čímž by jejich hlasy propadly a přepočítávaly by se ve prospěch vítěze voleb, tedy PiS.
Levice bude do vlády vstupovat jako nejslabší partner. Už jsem zaznamenal v polských novinách výzvy k odchodu předsedy Levice Włodzimierze Czarzastého. V jaké síle tedy Levice bude vstupovat do vlády, jako nejslabší partner, zároveň jenom s 26 mandáty, se ztrátou v zásadě poloviny mandátů oproti předchozímu volebnímu období? Co se tam děje? A když jsi byl v Polsku během voleb, šla tam nějaká zvěst, proč volební výsledek Levice dopadl takto?
Oni to ještě v ten okamžik voleb moc neanalyzovali. Nicméně, co já jsem zaznamenal, tak jejich nálady byly takové, že s nižším výsledkem počítali. Předpokládali asi 8 %, což je trochu více, než nakonec dostali, nepočítali s tím, že ztratí tolik poslanců, ale pro ně bylo daleko důležitější, aby PiS neměl takový výsledek, aby mohl vládnout. Hráli spíš na porážku PiSu, než na vlastní úspěch, což je otázka, jestli má politická strana dělat.
Takže určitě jsou nejslabší stranou. Celý ten levicový projekt má ještě problém, že na úkor větší strany Nová levice posílila novolevicová Razem. Velká levicová strana tak oslabila daleko více. I při oslabení Levice z 46 na 26 mandátů posílila Razem z 6 na 7 poslanců. Je tu otázka, jestli se Razem utrhne, vytvoří vlastní poslanecký klub, a co bude dál s levicovou spoluprací.
Zatím to spíš vypadá, že prognózy, že se Razem utrhne, jsou spíš silácké. Jejich podpora by zatím asi nebyla dostatečně velká, aby dokázali vstoupit do Sejmu samostatně. Takže asi dobře počítají s tím, že se budou dále účastnit levicové koalice.
Pak je otázka, co bude s předsedou té větší strany Nové levice, kterého v jeho obvodu přeskákal místní influencer, nijak známý v celopolské politice, ale s výrazným zázemím, které ani neměl z politiky.
Probrali jsme Právo a spravedlnost, kde dochází k nějaké generační proměně. Probrali jsme Levici, kde se generační proměna také možná odehrává. Zreflektovali jsme volební výsledek Třetí cesty. Zastavme se ještě Konfederace. Co to vlastně je? Je to naše SPD nebo německá AFD?
Konfederace je něco mezi našimi Svobodnými a naší SPD. Rozhodně to není jenom SPD. Konfederace je také koalice tří stran, vlastně teď už čtyř, čtvrtá strana jsou nějací odpadlíci od jedné z těch tří.
Jde vlastně o koalici národního hnutí, krajně pravicových nacionalistů, pro které jsou důležité spíše kulturní zájmy a kulturní války. A zároveň je to i koalice libertariánů, lidí prosazujících nulový stát.
Spojuje je vymezování se proti polskému mainstreamu, což pro ně není jenom Občanská platforma, ale i PiS. Takže Konfederace je v určitém okamžiku proti všem. Podporu získala na odporu k očkování a k sanitární segregaci, jak tomu říkali. Staví se také obojetně k podpoře Ukrajiny. Ne, že by Konfederace byla vysloveně proruská, nebo ne otevřeně, ale je chápána jako proruská strana.
V jeden okamžik měla Konfederace v průzkumech kolem 15 %. To bylo ve chvíli, kdy průzkumy sledovaly celou sjednocenou opozici. V tu chvíli tak byla třetí možností. Zároveň od té doby začala ztrácet. Na začátku měla asi výraznou podporu mladých lidí, ale postupně, když se ti mladí lidé seznamovali s jejím velmi konzervativním programem, zjistili, že je sice přitahují nějaké libertariánské názory, ale rozhodně je nechtějí v kombinaci se zákazem potratů a podobnými věcmi.
Závěrečná otázka: když sleduješ Polsko, máš nějaký polský film, divadelní představení, knihu, obraz nebo oblíbeného polského zpěváka, kterého bys doporučil posluchačům a čtenářům Rozhovorů Masarykovy demokratické akademie?
Teď to možná bude zajímavé pro levicové posluchače a čtenáře. V poslední době je to knížka a seriál od Sczepana Twardocha Król. Odehrává se ve Varšavě v meziválečném Polsku a v podstatě ukazuje propojení mafie se socialisty a s bojem různých frakcí a mafií v meziválečné Varšavě, propojení organizovaného zločinu s politickými stranami.
