23
Březen
0
Masarykova demokratická akademie
Expremiér Vladimír Špidla je letitým expertem na sociální věci a důchody. V rozhovoru pro MF DNES komentuje čerstvě přijatý zákon, který osekává červnovou valorizaci penzí, a nabízí vlastní řešení – zvýšení daní.
Co říkáte na krok prezidenta, který podepsal nižší růst červnové valorizace, ale kvůli zákonu se obrátí na Ústavní soud, pokud to neudělá opozice?
Správnější by bylo zákon odmítnout. Byl schválený pomocí zneužití parlamentních procesů. Je úlohou prezidenta tu věc nepřipustit.
Ministr práce Marian Jurečka plánuje i úpravu valorizačního schématu k 1. lednu. S tím souhlasíte?
Nejprve je třeba vědět, jak přesně to vláda chce upravit. Považuji za principiální záležitost, aby byla udržována reálná hodnota důchodů. Pokud se totiž uvádí, že důchod dosahuje 48 % ve vztahu ke mzdě, tak to je pouze přechodná záležitost. Současný valorizační systém vede k tomu, že v okamžiku, kdy opadne tato rychlá inflace, tak se budou důchody ke mzdě snižovat. Ministr Jurečka úpravou valorizačního mechanismu v podstatě říká, že se bude snižovat životní úroveň důchodců. S tím nesouhlasím.
Kromě změny valorizačního mechanismu chce ministr Jurečka představit také důchodovou reformu. Co od ní očekáváte?
Neočekávám od ní nic zvlášť dobrého, protože to, co Jurečka veřejně prezentuje, je založené na tom, že váha důchodů v našem HDP má poklesnout. Vidím tam tendence vytvořit takzvaný rovný důchod. To znamená stejný důchod naprosto pro všechny, což je dlouhodobá idea ODS a zdá se, že lidovci této ideji začínají podléhat.
Rovný důchod ale někde mají…
… to sice ano, ale nikde nestačí. Vždycky musí být doplňován nějakými dalšími systémy, většinou privátními.
Podle programového prohlášení vlády by v rámci důchodové reformy měla být zřízena dobrovolná složka pro spoření, v našem případě ale ve formě státního nebo veřejnoprávního fondu…
… to je možnost, o které se v minulosti také debatovalo. Usuzovalo se, že by to mohla být dobrá věc, ale jen za předpokladu, že se neoslabí příjmy průběžného systému, což se nepodařilo doladit. Podle mě chce i proto současná vláda tímto krokem průběžný systém oslabit a nasměrovat k rovnému důchodu.
Vláda také zvažuje možnost, aby děti platily jedno procento ze svého důchodového pojištění rodičům nebo prarodičům. Jak se na to díváte?
To je další typická metoda, jak rozvrátit důchodový systém. K tomu, abych pomáhal svým rodičům, přece nepotřebuji zákonné schéma. Obvykle rodiče pomáhají dětem a děti pomáhají rodičům.
Takže této solidarity není zapotřebí?
Mezigenerační solidarita nepotřebuje být formalizovaná. Je k tomu také potřeba zmínit další aspekty. Zhruba 8 % českých žen obvykle nemá děti. V některých dobách bylo dokonce toto číslo podstatně vyšší. Ne proto, že by je nechtěly, ale z nějakého důvodu je prostě nemají. Také lidé, kteří žijí v horších sociálních podmínkách, nebudou schopni přispívat, což v zásadě znamená desolidarizaci. Protože jak funguje současný systém? Tak, že někdo, kdo má dobré příjmy, platí do důchodového systému a z jeho příjmů je placena nejen jeho maminka, ale i nějaká další maminka. V okamžiku, kdy by platil jenom na své rodiče, tak na další rodiče by se už nemuselo dostat. Čili všechny takovéto návrhy rozbíjejí systémovou solidaritu. Jakmile důchodový systém přestane být celopopulačním, stane se nestabilním.
Hovoří se o tom, že věk odchodu do důchodu by se měl v budoucnu zvýšit na 68 let. Zaměstnanci ve vybraných náročných profesích by naopak mohli odejít do důchodu dříve. Je to správně?
Úprava doby odchodu do penze podle náročnosti profese byla už součástí reformy, kterou připravovala Jana Maláčová. V zásadě je správné vzít v úvahu náročnost profese. Ale prodlužování věku odchodu do důchodu k 68 letům je nepřiměřené.
Proč si to myslíte?
Zaprvé, střední délka života v dobrém zdraví se moc neprodlužuje. Naopak od roku 2017 stagnuje, nebo dokonce občas klesá. Zadruhé, délka života v dobrém zdraví je u různých skupin různá. Situace se liší, třeba když srovnáte kraje. Mezi severními Čechami a Prahou je například rozdíl tří až čtyř let. Jakmile začnete hranici odchodu do důchodu mechanicky prodlužovat, tak v ten okamžik zatěžujete nepřiměřeným způsobem určité velké skupiny lidí.
Na druhou stranu, ministerstvo práce a sociálních věcí poukazuje na to, že máme v Česku vysoký počet odpracovaných let nutných pro přiznání důchodu. Aktuálně je to 35 let a ambicí je snížit hranici na 25 let. Není to ulehčení a určitá kompenzace navýšení věku pro přiznání řádného důchodu?
Určitě to není kompenzace nebo ulehčení. Pokud bude určen věk 68 let, nebudete moci odejít dříve, i když budete mít odpracováno. Obecně si ale myslím, že je dobré zkrátit počet let nutných k dosažení důchodového nároku. V současné době totiž sledujeme, jak se tříští pracovní trh, jak se některé pracovní poměry dostávají do neevidované zóny a nastává tak vlastně situace, že lidé reálně pracují, ale ta práce jim nezakládá odpracované roky a tím jim nezakládá ani nárok na důchod. A tento stav se bude podle mě dále rozšiřovat, takže hrozí, že velké skupiny lidí vůbec nebudou schopné důchodu dosáhnout.
Nemělo by ale zvýšení věku odchodu do důchodu dopad na produktivitu seniorů?
U prodlužování věku do důchodu mě navíc vždycky zaráželo, že třeba Británie má velké množství lidí v invalidních důchodech proti třeba Francii. A pak jsem zjistil, že britský systém je tvrdší, tak lidé nacházejí únik namísto ve starobních penzích v invalidních důchodech. Prodlužování věku odchodu do důchodu není jednoduchý mechanismus, protože lidé, kteří už na tom budou zdravotně zle, uniknou do jiného pomocného systému.
Za posledních dvacet let vznikly čtyři důchodové komise – první v roce 2004 pod vedením ekonoma Vladimíra Bezděka. Vznikl od té doby nějaký návrh důchodové reformy, který byste označil za reálný a dobrý?
Zatím žádný takový nevznikl. Kde to bylo nejblíž, tak to bylo za ministryně Jany Maláčové. Tam se poprvé přímočaře řeklo, že systém není řešitelný bez výrazného posílení příjmů. Všechny ostatní návrhy se to snažily udělat tak, aby důchody moc nestály. V případě návrhu ministryně Jany Maláčové bylo ale jasně řečeno – důchody budou, není to laciná věc a je třeba posílit příjmy.
Kde vidíte možnosti posílení?
Těch možností je celá řada. Například daň z právnických osob. Dá se zavést progresivní zdanění. Když Úřad vlády ještě za Bohuslava Sobotky hodnotil vyvádění dividend, tak jsme zjistili, že se od nás odvádí dvaapůlkrát víc dividend, než je obvyklé v jiných vyspělých zemích. Takže tam máte nějakých dosažitelných 100 až 200 miliard. Náklad se jen musí naložit na silná ramena. Náš daňový systém je mimochodem nevýhodný pro malé a střední firmy. Naopak velmi výhodný je pro nadnárodní kapitálové subjekty. Tam se určitě dá sáhnout.
Jinými slovy, měl by se změnit daňový systém?
Náš daňový systém obecně je zoufale zastaralý. Nedokáže reagovat na to, co se děje v ekonomice, kde nastupuje umělá inteligence, digitalizace, živá práce je v zásadě nahrazovaná prací mrtvou. Náš daňový systém se proto musí zcela změnit, jinak nebude možné vůbec financovat veřejné rozpočty.
Je tedy vůbec možné důchodovou reformu, která by dlouhodobě fungovala, vyřešit bez daňové reformy?
No není.
Není tedy spíše správné a výhodné zaměřit se na posilování odpovědnosti lidí a podpořit je třeba v nějakém dalším spoření vlastního charakteru?
Vy jste tedy ochoten říct, že člověk, který celý život pracoval, žil běžný život, je neodpovědný? Odpovědnost v tomto směru přece neznamená, že si budu ještě více spořit, to je nesmysl. Mnozí lidé místo aby spořili, tak se starali o děti, koupili třeba hudebně nadané Pepičce cello. A o těchto lidech chcete říct, že jsou neodpovědní a že nezaslouží odpovídající důchod?
Rozhovor s Vladimírem Špidlou původně vyšel 18. března 2023 na serveru iDNES.cz.