Obtížná volba lidovců: je pro ně Spolu past, nebo naděje do budoucna?
Základní otázka zní: může být malá politická strana, kterou reprezentuje více než desetina členů Poslanecké sněmovny, ve vládě má místopředsedu a další dva ministry, 12 senátorů a hejtmana, nadto desítky starostů, přes tři tisícovky místních zastupitelů a dva europoslance, nespokojená? Odpověď je poměrně jednoduchá, ano, může. Tyto pozice jsou totiž úspěchem časů minulých, budoucnost KDU-ČSL je ale více než nejistá.
Za poměrně silnou pozici v celostátní politice vděčí lidovci dřívější důsledné politice opoziční a účasti v předvolební koalici Spolu. Odvrácenou stranou je jejich neviditelnost, kdy se pohybují ve stínu, především ve stínu ODS.
Dalšími negativními aspekty jsou ztráta preferencí, špatný mediální obraz způsobený především homofobními poslanci, rostoucí vnitrostranická nejednota i ztráta někdejší středové pozice, kterou vybojoval Josef Lux a později udržoval Pavel Bělobrádek. Pravděpodobně nejviditelnějším projevem nedůvěry v současný koncept strany je postoj Pavla Fischera. V obou prezidentských volbách jej KDU-ČSL podpořila, ideově si velmi rozumí, nabídla mu původně dokonce dobré umístění na kandidátce do Evropského parlamentu, ale ten straně nedůvěřuje a nechce ji na oplátku podpořit, respektive stát se jejím členem.
Procenta podpory se jistě lépe nabírají v klidných časech ekonomické hojnosti. Ta dnes není. A ačkoliv se vládní strany domluvily na společném programu, na který má obstarávat peníze ministr financí, nedaří se mu to. Pociťují to i lidovci, zejména v oblasti sociální politiky. Výsledkem jsou opožděné důchody, přehlcené úřady práce nebo některé vlastní návrhy, pro něž by dříve KDU-ČSL nehlasovala.
Popírají svou minulou politiku
To je případ rodičovského příspěvku, který měl být úplně v jiné výši a měl se týkat všech, nikoliv pouze dětí narozených po 1. lednu 2024. Přitom v minulosti lidovci vždy bojovali proti pevné časové hranici. Zdála se jim nesmyslná. A když vláda ANO a ČSSD kvůli neústupnosti Andreje Babiše zvýšila v roce 2019 rodičovský příspěvek pouze rodinám, které sice měly děti do čtyř let věku, ale už jej vyčerpaly, podávali lidovci dokonce žalobu k Ústavnímu soudu. Dnes se naopak podobné diskriminace dopouštějí.
Víno za učitele
Chyb však dělají mnohem více. Například poslanci a primáři Vítu Kaňkovskému se podařilo rozhýbat mladé lékaře, Českou lékařskou komoru, zdravotnické i lékařské odbory tím, že navrhl legalizovat přesčasy a v zásadě je zdvojnásobit. Výsledkem je, že přesčasy vypověděly tisíce lékařů a k podobnému kroku se chystají i zdravotní sestry. Pan poslanec se sice hájil tím, že jen špatně četl nálady ve zdravotnictví, ale jen a kvůli KDU-ČSL tu máme takto dlouho nevídané protesty.
Nelibost v oblasti školství zase vzbudilo tzv. nezdanění tichého vína, učitelům všech stupňů totiž peníze chybí. Nezdaněná částka by přesně nachlup pomohla vysokým školám. Místo narovnání podmínek se někdejší ministr zemědělství Nekula chlubil, jaký majstrštyk se mu tímto nezdaněním povedl. Takže další zářez pro KDU-ČSL.
Předseda hraje na sebe
Podíváme-li se na mediální strategii strany, byla zvolena nejspíše tak, aby podporovala především předsedu Mariana Jurečku. Pokud to tak skutečně je, není to příliš šťastné řešení, už kvůli tomu, jak obtížný resort si předseda strany vybral. A navíc, jak se zdá, má ve straně silnou opozici.
Ta se projevila už na sjezdu strany v Ostravě, který se konal vloni na jaře. Funkci první místopředsedkyně obhajovala Šárka Jelínková s podporou Mariana Jurečky, který půl roku předtím vybojoval pro stranu ve sněmovně velmi silné postavení. Přesto předsedův člověk neuspěl a funkci získal jeho dlouholetý rival Jan Bartošek. Před časem se zase volil předseda poslaneckého klubu, kde opět nevyhrál Jurečkovi nakloněný poslanec Tom Philipp, ale jeho kolega a poslanecký nováček Aleš Dufek. Za této situace vsázet vše na lídra je velmi odvážné.
Některé stranické spory jsou dlouhodobé, například opozice lidoveckých Jihočechů vůči předsedovi. Jiné mají kratší trvání a jsou spíše důsledkem současných lidoveckých chyb, negativního vnímání strany a splynutí značky s projektem Spolu. To vše se pravděpodobně odráží na mizivých volebních preferencích.
Lidovci stojí před velkým dilematem. Koalice Spolu jim měla pomoci oživit značku, a děje se opak. Jako by se strana ocitla v pasti. KDU-ČSL v koalici zaniká a její kroky jsou v zásadě neodlišitelné od ODS. Přitom naděje na zlepšení se neblíží, a i přes obrovskou disciplinovanost voličů mohou její kandidáti propadnout.
Na společné kandidátce Spolu si zbylí občanští demokraté i TOP 09 své preferenční hlasy pohlídají. Naděje zůstává jediná, musí se zlepšit ekonomické i sociální podmínky ve státě, zvýšit ekonomický růst, podařit se digitalizace, splnit sliby učitelům a podobně. Modlitby, aby se tak stalo, stačit ovšem nebudou.
Článek Pavla Šaradína původně vyšel 29. října 2023 v Lidových novinách.
0
