16
Červenec
0
Masarykova demokratická akademie
Španělský premiér a generální tajemník Španělské socialistické dělnické strany (PSOE) Pedro Sánchez byl 25. listopadu 2022 na 26. sjezdu Socialistické internacionály (SI) v Madridu zvolen předsedou celosvětové organizace sociálně demokratických, socialistických a dělnických stran. Jeho projev nabízíme v českém překladu také jako informaci o nejdůležitějších tématech mezinárodního sociálně demokratického hnutí.
Sami jsme jen epizodou v historickém boji za socialismus a v životě socialistických stran. I přesto ale příslušnost ke stranám Socialistické internacionály určuje velkou část našich životů. Pro mě je Španělská socialistická dělnická strana školou života, ve které se dá politicky, lidsky a morálně růst. Dnes, v tento emotivní den, chci svá první slova věnovat aktivistům PSOE.
Vaším jménem a jménem všech španělských socialistů přebírám jako generální tajemník PSOE předsednictví Socialistické internacionály.
Všem kolegům a kolegyním z odstupujícího vedení mohu jen poděkovat za podporu, kterou mi poskytli při zvládnutí této výzvy. Veškeré své úsilí a pracovní nasazení věnuji jedinému cíli – dostát obrovskému množství důvěry, které do mě vkládáte. Výslovně děkuji Georgi Papandreouovi a Luisi Ayalovi. Děkuji za vaši obětavost a odhodlání a počítám s vámi i v této nové etapě.
Je mou odpovědností vyvinout veškeré úsilí, abych nabídnul aktuální, pokrokovou odpověď na velké světové výzvy. Vynaložím také všechny síly, abych dále posiloval váhu a vliv Socialistické internacionály ve světě. Organizace, která znovu sjednocuje všechna pokroková internacionalistická hnutí. Jsme domovem všem socialistickým, sociálně demokratickým a pokrokovým silám na světě. Organizace, která podporuje genderovou rovnost jak navenek, tak uvnitř. Přítelkyně a přátelé, patřím ke generaci, která těží z pokroků socialistických vlád Felipa Gonzáleze a Josého Luise Rodrígueze Zapatera. Vlád, jež učinily největší pokroky v nedávné historii Španělska. Vlád, jež položily základy dnešního pevného sociálního státu.
Socialistická strana a rozvoj demokracie jsou ve Španělsku neoddělitelně spjaté. Španělská socialistická strana stojí za všemi velkými sociálními a občanskými výdobytky naší demokracie. Ale aby něco takového bylo vůbec možné, musela být v mé zemi nejprve nastolena demokracie. V tomto boji jsme nebyli sami. Evropští a světoví politici a socialistické strany s důvěrou neúnavně bojovali, aby posílili naši mladou, ohroženou demokracii. Byly mezi nimi velké osobnosti jako Olof Palme nebo Willy Brandt, významní členové Socialistické internacionály, která v roce 1980 uspořádala kongres v Madridu s jasným cílem, aby demokracie ve Španělsku zapustila kořeny. Země ohrožená reakcí překonala strach a s nadějí začala hledět do budoucna. Optimismus politiků přicházejících ze všech zeměpisných šířek v nás probudil víru. Společně jsme uskutečnili staré přání, o kterém jsme snili za druhé republiky – že nikdo už lidem nikdy nevezme právo na svobodu.
Jak bychom mohli zapomenout na švédského premiéra s kasičkou v ruce, jak vybírá peníze na španělské demokraty v exilu? Jak bychom mohli zapomenout na demonstrace po celé Evropě proti dalším barbarským krokům frankismu? Jak bychom mohli zapomenout na podporu španělských exulantů od socialistů z tolika zemí? Španělsko na tyto projevy solidarity ze strany evropské sociální demokracie a celého světa na obranu naší svobody nikdy nezapomene.
Naše země vděčí za svou současnou podobu také právě internacionalismu pokrokových sil. Odtud, ze vzpomínky na přijatou pomoc, se rodí naše dnešní odhodlání pomáhat druhým, aby kráčeli cestou svobody, demokracie a obrany lidských práv. Naši kolektivní paměť tvoří symbolické momenty ze vzdálených zemí a kontinentů. Protože kromě vášně pro svobodu a rovnost nás sjednocuje ještě třetí princip, který vzešel z francouzské revoluce – bratrství.
Mnoho španělských rozhlasových stanic hraje vždy 25. dubna píseň Grândola vila morena. Připomínáme si tím jarní karafiátovou revoluci v Lisabonu, která předcházela té naší. Dnes v Lisabonu, zítra v Madridu, zpívali naši otcové a matky. 11. září si připomínáme Allendeho a dojímáme se jeho výzvou, abychom kráčeli po velkých cestách, po nichž se znovu vydává svobodný člověk. Jsou to dny v kalendáři, které překračují hranice a které vnímáme jako vlastní. Utváří společný příběh, který nás spojuje. To je síla bratrství celosvětového pokrokového hnutí, kterou tato organizace ztělesňuje jako žádná jiná. Přítelkyně a přátelé, levice buduje charakter. Proto je v takto složitých časech nezbytné, abychom prosazovali hodnoty zdravého rozumu, které jsou hodnotami sociální demokracie.
Dne 15. listopadu svět překročil hranici osmi miliard obyvatel. Otázka, kterou si musíme položit, nezní, zda jsme schopní zajistit obživu, vzdělání, péči, ochranu a bezpečí celému lidstvu. Otázka zní, co děláme špatně, že toho schopní nejsme. Na zemi je nás již osm miliard. Někteří říkají, že nás je příliš mnoho. Ale problém není v přílišném počtu lidí. Problém je v nedostatku lidskosti.
Ve světě poznamenaném geopolitickým soupeřením a predátorským kapitalismem je apel na multilaterální politiku a globální spolupráci povinností, která se musí stát ústředním principem sociální demokracie. Nejen proto, že schopnost spolupráce je cennější než soupeření, ale také proto, že obranu multilateralismu máme v genech. Zastává ho především Organizace spojených národů, kterou jsme po druhé světové válce pomáhali zakládat. Toto pouto musíme obnovit a posílit. Musíme být ideologickou oporou při obraně Organizace spojených národů, protože neexistuje žádné vhodnější fórum pro boj proti celosvětovým hrozbám neznajícím hranice.
Náš internacionalismus je lék na krátkozrakou politiku příkopů a hranic. S dnešním ústupem neoliberalismu, který zajímá jen globalizace trhu a kapitálu, nastal čas globalizovat práva a svobody – globalizovat klimatickou spravedlnost, globalizovat rovnost, globalizovat demokracii a důstojnost člověka.
Takovou globalizaci záměrně ignorovali ti, kdo před deseti lety přivedli svět do katastrofy. Ti, kdo stáhli plachty a nashromážděný zisk skryli do neprůhledné sítě daňových rájů. Ti, kdo pod záminkou deregulace schvalovali moderní formy polootrocké práce. Obchodníci se strachem, spojenci post-pravd a alternativních faktů, kteří se snaží zastavit zelenou transformaci, i když dobře vědí, že čas na řešení klimatické změny se krátí. Jsou to ti samí, kteří privatizovali nemravné zisky a socializovali ztráty, až uvrhli svět do zničující ekonomické krize. Je to dědictví desetiletí pokroku ztraceného v důsledku finanční krize. Dědictví, s nímž se musíme vypořádat prostřednictvím obrozené a odvážné sociálně demokratické alternativy.
Právě to děláme ve Španělsku.
Právě jsme schválili nový sociální rozpočet a nové daně pro velké korporace. Postupujeme kupředu ve věci sociální a fiskální spravedlnosti navzdory odporu, křiku, urážkám a blokádám pravice, včetně té krajní. Postupujeme kupředu, protože chráníme lidi. Dosahujeme pokroku, protože díky evropským fondům posilujeme hospodářský růst. Postupujeme kupředu, protože zatímco v sociální oblasti ulevujeme většině Španělů, žádáme o dodatečný příspěvek velké korporace. Španělsko dělá pokroky, protože zajišťujeme stabilitu naší zemi a jejímu lidu v době, kdy to nejvíce potřebuje.
Přichází doba socialismu.
Před více než sto lety se tato organizace vyslovila pro světový mír. Několik dní před svou vraždou vyzval Jean Jaurès všechny pracující světa, aby se sjednotili a „zahnali strašlivou noční můru“. V předvečer první světové války se Socialistická internacionála jako jediná pokusila zastavit katastrofu zoufalou výzvou k míru. Poučení z historie známe. Stejně jako cenu, kterou lidé musí zaplatit, když se nechají zatáhnout do brutality války. Proto máme povinnost volat po obraně míru na celém světě. Stát se aktivisty obnoveného pacifismu založeného na obraně mezinárodní zákonnosti. Jsou to vždy jiní, kdo živí nenávist, která vede k válce. Sociální demokracie byla vždy na straně mírového řešení. Putinova invaze na Ukrajinu nám ukazuje důležitost zachování mezinárodního řádu založeného na pravidlech a na respektování územní celistvosti států. Vybudovali jsme instituce k řešení konfliktů, aniž bychom se uchýlili k násilí. Vytvořili jsme mírovou diplomacii, abychom zvítězili nad násilím.
Všechny války, ať už na Ukrajině nebo kdekoli jinde na světě, jsou zločinem proti lidstvu. Musíme najít prostor pro diplomacii. Je načase respektovat mezinárodní zákonnost. Nastává hodina míru. Konce války. Se Socialistickou internacionálou se zasadíme o ukončení Putinovy invaze na Ukrajinu a zastavení všech konfliktů na dalších kontinentech.
Přítelkyně a přátelé, chtěl bych shrnout naše návrhy v pěti pracovních oblastech, které byly projednány na tomto kongresu.
Na prvním místě je boj proti klimatické nouzi. Spravedlivá ekologická transformace. Generální tajemník OSN António Guterres to vyjádřil jasně: buď budeme spolupracovat, nebo zahyneme. Je nepředstavitelné, že tváří v tvář důkazům existují tací, kteří si vyberou popírání a smrt. Nestačí se postavit netečnosti, která nás vede ke klimatické katastrofě. Musíme vykročit vpřed a jasně říct, že chamtivost několika málo lidí vede lidstvo k sebezničení. A proto vás žádám, abyste zaujali jasné stanovisko – boj proti klimatické nouzi je jedinou možnou investicí do budoucnosti. Skutečnost, že země, které jsou klimatickou nouzí postiženy nejvíce, trpí činností nejrozvinutějších ekonomik, znamená obrovskou, téměř existenční nespravedlnost.
58 nejohroženějších zemí, v nichž žije pětina světové populace, je zodpovědných za méně než 5 procent emisí. 54 afrických zemí vypouští jen něco málo přes 3 procenta celosvětových emisí. A navzdory tomu jsou v první linii a trpí následky devastace, které musíme ve jménu našich synů a dcer zabránit.
Za druhé, ukončení mužského šovinismu. Feminismus je stejně jako socialismus internacionalistický. Neexistuje spravedlivější cíl než obrana plné, skutečné a fungující rovnosti mezi muži a ženami. Každých 11 minut na světě zemře násilnou smrtí jedna žena. Tváří v tvář tomuto barbarství se síla sociální demokracie musí projevit v našem odhodlání s touto hanebností skoncovat. Genderově podmíněné násilí a sexuální vykořisťování jsou nepřípustným útokem na lidskou důstojnost. Nestačí se proti tomu jen ozvat. Musíme vytvořit účinnou veřejnou politiku, abychom toto násilí, jež pramení z mužských výsad, ukončili.
Íránské ženy se dnes proti těmto fanatickým výsadám bouří. Na této půdě, která sdružuje pokrokové síly z celého světa, chci vzdát hold jejich odvaze. A uctít jejich volání po svobodě, které se žádnému tyranovi nikdy nemůže podařit utopit v krvi.
Nejste samy. Pro tyto ženy dnes socialismus více než kdy jindy znamená svobodu. Velkou revolucí naší doby je feministická revoluce. A organizace jako Socialistická internacionála, jejíž nejvyšší hodnotou je rovnost, musí být hnací silou při prosazování tohoto procesu, jež překonává hranice myslitelného.
Proto je důležité jednat na dvou frontách. Na jedné straně je třeba mít na paměti, že jde také o mužský boj. Fandit a tleskat už nestačí. Ženy se za svá práva zasazují už dlouho. Je načase, abychom se my muži začali vzdávat svých privilegií. Aby muži a ženy mohli působit ve skutečně rovných podmínkách. Je to něco, o co musíme usilovat všichni společně, bok po boku. Protože feminismus znamená spravedlnost a týká se nás všech.
Musíme rozhodně bojovat proti pokusům o potlačování práv žen, k nimž dochází v různých částech světa. Řekněme to nahlas – ani krok zpět. Vítězství v této bitvě vyžaduje mnohem, mnohem více žen v odpovědných pozicích. Dnes jsou křesla všech parlamentů obsazena ženami z pouhé čtvrtiny. I zde v mé domovské zemi zbývá ještě mnoho práce. Můj závazek k rovnosti je stejně důležitý jako kroky, které podnikneme, aby ženy mohly zaujmout místo, které jim právem náleží.
Paní generální tajemnice, v tomto spoléhám na vás. Vážená Benedicto Lasi, vy jste již symbolem nové doby, v níž budeme pracovat na překonávání bariér a bourání skleněných stropů. Je úctyhodné, že Socialistická internacionála má za generální tajemnici ženu Afričanku.
Za třetí je načase, aby neoliberalismus, převládající v posledních desetiletích, byl nahrazen spravedlivým ekonomickým modelem. Neexistuje žádný zjevený osud, který by odsuzoval zemi k věčné chudobě. Neexistuje žádný důvod, proč by chudoba měla být navěky zakořeněna v rozsáhlých oblastech Afriky, Asie nebo Ameriky. Přijetím chudoby jako něčeho nevyhnutelného se vůči ní stáváme lhostejnými. Jako socialista odmítám věřit, že jsme bezradní a že lidstvo se všemi svými znalostmi a pokrokem není schopno tak krutou nerovnováhu napravit. Osud člověka při narození nemůže být podmíněn tyranií náhody. Dívka v Sahelu by neměla být zatracena jen kvůli tomu, kde se narodila. Dítěti vyrůstajícímu ve Střední Americe by sny nemělo zničit pouliční násilí nebo drogové kartely.
Socialisty z nás dělá to, že nepřijímáme diktaturu náhody a že věříme v hodnotu politiky v boji proti sociální nespravedlnosti. V boji proti nespravedlnosti bojujeme proti těm, kteří skrývají své bohatství v daňových rájích. Vzkazujeme jim, že zdraví našich blízkých, vzdělání našich synů a dcer, práva pracujících a spokojené stáří jsou práva, která vyžadují důstojnost a nikdy s nimi nebude možné obchodovat jako se zbožím. Ekonomika musí sloužit lidem a planetě, ne naopak. Více než 350 milionů dětí dnes žije v extrémní chudobě – s méně než dvěma dolary na den. 44 milionů lidí trpí těžkou podvýživou, zatímco se plýtvá miliardou tun potravin ročně, což jsou téměř tři miliony tun denně. Řešení této tragédie by v roce 2021 bývalo stálo jen 0,3 procenta světového HDP, což je asi čtvrtina z peněz ulitých nadnárodními korporacemi.
Existuje tedy alternativa. Je to otázka hodnot a rozhodnutí.
Cestou k rovnosti je spravedlivé přerozdělování. V roce 2019 převedly nadnárodní korporace do daňových rájů 969 miliard dolarů. To znamená, že země vybraly na dani z příjmu právnických osob v průměru o 10 procent méně, než by měly. Abychom toto vysávání zdrojů zastavili, jsou potřeba mnohostranná opatření. To se ukázalo v roce 2021, když 136 zemí schválilo zavedení patnáctiprocentní minimální daně z příjmů právnických osob od roku 2023. Byl to první krok, po němž musí následovat mnoho dalších spolu s opatřeními, která zaručí, že se světový obchod bude zakládat na spravedlivých a jasně definovaných pravidlech. A také se způsoby financování rozvojových zemí, které skutečně napomohou jejich rozvoji a z nichž se do budoucna nestanou zatěžující půjčky.
Za čtvrté, Socialistická internacionála musí mít vedoucí úlohu při prosazování důstojné práce a pracovních práv. Nesmíme zapomínat, odkud pocházíme, abychom věděli, kam směřujeme – z boje za důstojnou práci se zrodila Socialistická internacionála. Ve Španělsku jsme díky reformě pracovního práva, kterou schválila naše vláda, dosáhli nevídaného pokroku, co se týče stability a důstojnosti práce. Do středu pracovněprávních vztahů jsme umístili dialog a kolektivní vyjednávání. Od Španělské konfederace podnikatelských svazů (CEOE) požaduji, aby zasedla s odbory a dosáhla dohody o mzdách, která poskytne jistotu zaměstnancům.
Musíme se angažovat ve třech směrech. Za prvé, musíme podpořit přijetí obchodních doložek, které budou vyžadovat dodržování minimálních univerzálních pracovních standardů. Za druhé, musíme v rámci OSN posílit činnost multilaterálních institucí na obranu pracovních práv a spravedlivého obchodu. Za třetí, musíme zaručit rozšíření těchto práv na pracovní místa, která vznikla v důsledku technologické a digitální revoluce.
Přítelkyně a přátelé, naše představa o důstojné práci má původ v průmyslové revoluci. Technologická revoluce nyní představuje skvělou příležitost k prohloubení pracovních práv. Je naší povinností tohoto velkého technologického skoku využít a demokratizovat jeho přínosy v celosvětovém měřítku. Dělba práce ve vícerychlostním světě vylučuje některé země z transformace, která by přitom celosvětově měla přinést více lepších pracovních míst.
Za páté, jsme svědky klíčového dějinného okamžiku v obraně demokracie a občanských práv. V posledním desetiletí se počet zemí s uznávanými demokratickými režimy snížil o dvacet procent. A počet lidí s plnými občanskými právy klesl o polovinu. Právě v této oblasti musíme s plným vědomím využít mimořádného politického a myšlenkového dědictví, které má naše organizace k dispozici. Dědictví žen a mužů, kteří nás inspirují svými slovy, myšlenkami a činy, abychom podporovali věc svobody a důstojnost tváří v tvář tyranii a autokracii.
Uvědomujeme si, že demokracie vyžaduje určitou materiální úroveň, která je také podmínkou lidské důstojnosti. Abychom měli silnou demokracii, potřebujeme silné občanství, což znamená občany osvobozené od chudoby a nevědomosti a chráněné před neštěstím života. Svoboda nikdy nemůže být cenou za blahobyt, protože bez svobody není blahobytu. Myšlenky mění svět k lepšímu i k horšímu. Myšlenky, které nezůstávají pouhou abstrakcí, ale zcela podmiňují každý aspekt života milionů lidí.
Udělejme ze Socialistické internacionály velkou ideologickou platformu, která přispěje ke zlepšení a rozvoji demokracie na všech pěti kontinentech. Protože staré principy svobody, rovnosti a bratrství, které inspirovaly socialistický humanismus, platí dodnes. Protože ručíme za úspěchy, které bohužel nejsou nezvratné. Demokracii je třeba bránit den za dnem.
Vážení přátelé, jsme strážci jedinečného dědictví. Žádná ideologie v dějinách nezlepšila materiální a duchovní podmínky společnosti tolik jako demokratický socialismus. Jako sociální demokraté se nepovažujeme za lepší než ostatní, ale jsme si vědomi, že sociální demokracie vytváří lepší svět. Jsme hrdí, když se ohlížíme zpět a poznáváme se v tradici, která dokázala úspěšně odrazit útoky neoliberalismu a reakčního nacionalismu – ideologií, které reagují na svá nedávná selhání návratem do minulosti plné izolace, nedostatku solidarity a konfliktů mezi národy. Dnes tu však nejsme proto, abychom se pokoušeli obnovit minulé úspěchy nebo pokrok sociálnědemokratického ideálu, potvrzovaný reakcí na pandemii nebo důsledky války na Ukrajině. Jsme tu proto, abychom utvářeli socialismus, který vychází z naděje, a ne z pesimismu. Z ambicí, a ne z konformismu.
Z představ, a ne resentimentů. Jsme tu jako sociální demokraté, abychom reagovali na velké výzvy naší doby, přičemž nejvyšší prioritou je klimatická nouze. Musíme reagovat přesným popisem příčin a konkrétními návrhy. A to návrhy, které vycházejí z plurality organizace, jako je ta naše – silné a reprezentativní, předpokládající rozmanitost a zvláštnosti jednotlivých regionů, které jsou v ní zastoupeny. Návrhy, jak vytvářet prosperitu a příležitosti ve všech koutech planety, a to udržitelnějším a rovnostářštějším způsobem. Návrhy na obnovení mezigenerační smlouvy s mladými lidmi, ke kterým chci směřovat svá poslední slova.
Italský spisovatel Claudio Magris říká, že utopie znamená nepoddávat se věcem takovým, jaké jsou, ale bojovat za to, jaké by být měly. Vyzývám všechny mladé lidi, aby za tuto touhu bojovali. Aby bojovali za to, jak by se měly mít věci ve světě plném nejistot.
Najdou se tací, kteří o vás říkají, že jste „generace sněhových vloček“ a zpochybňují vaši schopnost přinášet oběti. Zdá se, že si neuvědomují vaši skutečnou sílu. Celý váš život byl poznamenán ekonomickou krizí, zničující pandemií a teď i stínem války. Z těchto důvodů jste spíše než generace sněhových vloček generací naděje. Budete to vy, kdo ukončí hlad a chudobu. Zastavíte klimatickou nouzi. Najdete lék na strašlivé nemoci. A dovedete lidstvo k novým milníkům.
Nedovolte, aby vám někdo říkal, že vaším osudem je žít hůře, než žili vaši rodiče, protože to není pravda. Ve vašich rukou leží naděje na to, co dávalo smysl demokratickému socialismu ode dne, kdy se zrodil, a k čemu vás chci dnes v Madridu vyzvat – vytvářejte lepší svět.
