14
Červen
0
Masarykova demokratická akademie
Politických stran sice již máme u nás bezpočet, ale ta syna a otce Klausových si stejně své místo na slunci zaslouží. Už proto, že bude čitelná a snadno zařaditelná – programem i stylem.
Trikolóra – odkud se probůh vzal nápad na tak cizácky znějící název? – se postaví na pravý okraj spektra, kde původně chtěla být ODS (Petr Fiala předčasně tvrdil, že víc napravo už bude jenom zeď), dál již najdeme pouze hnědou bažinu. Zakotví v ní názoroví ultrakonzervativci a ekonomičtí neoliberálové. Přiláká Semínovu Akci D.O.S.T. i fanklub z Institutu Václava Klause.
Již dnes ji vedle Václava Klause ml. tvoří jedna poslankyně, kterou dosud nikdo mimo Olomoucký kraj neznal, jeden exhejtman a jeden exstarosta. Fandí jí též dva senátoři. A jeden exprezident, abych nezapomněl. Klaus ml. budil větší očekávání, co se týká jmen. Nejspíš by se přidala i další, ale to až ve chvíli, kdy bude projekt působit životaschopně.
Voliče si najde mezi těmi, co nedohlédnou dál než na vrchol Sněžky. Lidé soucitní s lachtany ve vzdálené Antarktidě, jež zakladatel zmínil, mezi nimi nebudou. Připuštěno nebude ani žádné volnomyšlenkářství, zazvoní výhradně starosvětské hodnoty – tradiční rodina, odmítání experimentů s pohlavím, školství bez inkluze… Na černé listině budou sociální dávky, daně i dotace, vždyť bohatství vzniká z práce a zásahy státu je znehodnocují. Ještě bych přihodil obhajobu privatizačních kšeftů, korupce, klientelismu, poslední amnestie Klause st., nemluvě o neschopnosti odlišit čisté peníze od špinavých. Zkrátka čistokrevné retro.
Za partnery si Trikolóra přeje Orbána, Farage a Salviniho. Prostě opět taková nacionální internacionála. Nepřátele hledejme v Bruselu, mezi Sudeťáky a neomarxisty. Drobně jen překvapil záměr spolehnout se na domácí sponzory. Klaus st. má totiž z 90. let dobré kontakty na štědré dárce Lajose Bácse z Maďarska a Radjiva M. Sinhu z Indie…
Styl Klaus ml. naznačil, když o environmentální aktivistce Gretě Thunbergové hovořil jako o šestnáctileté puberťačce s několika diagnostikovanými poruchami. Takže arogance, arogance, arogance. Ta se u Klausů dědí z otce na syna. Ale přejme jim to. K elitářskému klubu, jehož členové vědí všechno nejlíp a kde se nejí saláty, nýbrž řízky, nepije z pet lahví, nýbrž ze skla a jezdí na lyžích, ne na snowboardu (jak kdysi definoval pravičáctví Klaus st.) pasuje jako zadnice na hrnec.
Klaus ml. ještě slíbil vzývat zdravý rozum. Z toho lze usuzovat lanaření sympatizantů těch stran, které s tímto termínem pracovaly dosud – počínaje Okamurovou SPD přes Hannigovu Stranu zdravého rozumu, Babišovo ANO až po krajní konzervativce z KDU-ČSL. Něco si nejspíš uloupne i z ODS, ale nemusí toho být moc. Například sociální demokracii neoslabila ani nová strana Miloše Zemana, ani nová strana Jiřího Paroubka.
Když si představíme, že by Klausova aktivita mohla vymazat pravicové trpaslíky a odebrat půlku elektorátu Okamurovi, nemuselo by to být vůbec špatné. Zvlášť kdyby SPD i Trikolóra skončily pod pěti procenty a jako bonus přišly roztržky mezi extravagantními lídry. Ty jsou pro radikální strany vytvořené okolo alfa samců neochotných se přizpůsobovat typické.
Část hlasů získá Trikolóra na Klausovo ego, část jich tímtéž odežene. Nevýhodné pro ni také bude, že nejbližší volby se uskuteční do krajských zastupitelstev. Tam bude mít problém dát dohromady výrazné kandidátky. Jenže když pohoří, může se to negativně odrazit na její pověsti před sněmovním kláním. Dvojice Klausů se ještě bude mít co otáčet, aby vedle sebe samých přivedla na výsluní i celou partaj.
Komentář původně vyšel 1, 6, 2019 na webu Deníku Referendum.