13

Září

0

Jelínek: Malý krok pro EU a ČR, velký pro Jourovou a ANO

Masarykova demokratická akademie

Tisíc a jeden způsob interpretace vyvolalo mezi politiky jmenování Věry Jourové místopředsedkyní Evropské komise, jež má dbát o transparentnost a hodnoty EU. Sledovali jsme přehlídku předstírané radosti i zlomyslného popichování. Přitom ve skutečnosti bychom měli být z té důvěry, které se dostalo právě nám, zpochybňovačům evropských hodnot, rádi.

Jenže on to není post pro Českou republiku, ale pro Jourovou. Není jejím úkolem nás reprezentovat nebo nám pomáhat. Naopak se od ní očekává, že zapomene, odkud je a kdo ji do Bruselu vyslal. Tento princip má zabránit tomu, aby se Komise, potažmo EU stala kolbištěm rozmanitých národních a regionálních zájmů. Ty ať si probublávají v Evropské radě mezi premiéry nebo v Radách ministrů jednotlivých států.

Předseda vlády Andrej Babiš (ANO) se nutil k úsměvům, přitom na brífinku k osudu Jourové několikrát nervózně vypadl z role. Tvrdí nám, že měl dva plány. Buď Jourové vyjednat vlivné ekonomické portfolio (mluvilo se o obchodu či digitalizaci), anebo z ní udělat místopředsedkyni Komise. Povedlo se to druhé, protokolárně významnější.

Potíž je v tom, že prvním záměrem se chlubil na každém kroku, o druhém bůhvíproč mlčel. Tudíž mu teď věřit můžeme a nemusíme. Moc upřímně ani nepůsobí, když se Babiš tetelí na tím, jak Jourová bude bojovat s dezinformacemi, fake news, kyberšikanou či ovlivňováním voleb. Vždyť to jsou zhusta političtí spojenci a sympatizanti ANO, kteří informační válku bagatelizují nebo rovnou fámy a nepravdy ve veřejném prostoru šíří a přiživují.

Opozice se v tom rozhodla Babiše rovnou důkladně vymáchat. Jistě, místopředsedů Evropské komise bude osm, takže Jourová nijak vyniknout nemusí, ovšem sám fakt, že Česká republika poprvé do tohoto křesla usedne, přece stojí za ocenění. Místo toho jsme z ODS, SPD, ale i z KSČM slyšeli, že jde bezmála o trest, poněvadž nyní bude Jourová muset peskovat Polsko, Maďarsko a možná i nás, tedy staré známé visegrádské firmy.

V pozadí šlo vyčíst, že nikdo nemá co Varšavě, Budapešti či Praze do vnitřních záležitostí mluvit. Leč Evropská unie je klub s určitými pravidly, ne cochcárna, kde jeden může táhnout hot a druhý čehý.

Sama Věra Jourová působí poněkud rozpačitě. Její agenda je obtížně nahmatatelná a přátele jí přinášet nebude. Mnohé věci sice bude řešit v tandemu s kolegou místopředsedou Margaritisem Schinasem, ale ve středoevropském regionu si budou zvlčilí autokraté chladit žáhu především na ní.

Zde je ale nutné dodat, že Jourová není žádná třtina ve větru. Jde o političku, která toho hodně zažila i odpracovala. Jejím stylem není křik a konfrontace, nýbrž důsledná, pečlivá práce a trpělivé vyjednávání. V Bruselu si již udělala dobré jméno. Také proto nejspíš nejvášnivější zdejší euroskeptik Tomio Okamura (SPD) haleká, že měla být dávno odvolána.

Není důvod pochybovat, že si Jourová cení evropských hodnot a že je bude střežit, jak jen to půjde. A to přesto, že pochází ze země, kde se evropským hodnotám vysmívá široká, skoro bezbřehá aliance od Jana Kellera po Petra Robejška a od Vojtěcha Filipa po Tomáše Vandase.

V tomto směru lze rozhodnutí šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové vnímat jako drobnou provokaci Babiše, Kaczynského a Orbána. Ale stejně tak může jít o pokus nás víc vtáhnout do děje, abychom si i my v tomto regionu uvědomili, jak jsou důležité svoboda, demokracie, mír, solidarita či sociální spravedlnost.

Nová pozice pro Babišovu nominantku je možná jen malý krok pro Evropskou unii i Českou republiku, ale zato velký skok pro Jourovou a třeba i pro hnutí ANO. Když Věra Jourová nic nepokazí, zařadí se do první evropské ligy.

Toto postavení může dříve či později zúročit i doma. Hodit se to může například v okamžiku, kdy Andreje Babiše dožene jeho minulost nebo nesplněné sliby. Potom může po střízlivých a seriózních osobnostech typu Jourové vrůst poptávka i v Praze.

 

Komentář původně vyšel 12. září 2019 na webu Deníku Referendum.

Ochrana osobních údajů