29
Leden
0
Masarykova demokratická akademie
Na loňském sjezdu se lidovci pokusili odstřihnout od nedávné minulosti. Pavla Bělobrádka, který stranu přivedl nejen zpátky do Sněmovny, ale i do vládní koalice s ČSSD a ANO, a který se chtěl vrátit k rodině, vystřídal Marek Výborný, jenž se nezdráhal některé momenty lidovecké přítomnosti ve Strakově akademii kritizovat. Však také v souboji o šéfovské křeslo tehdy porazil Bělobrádkova věrného souputníka, exministra zemědělství Mariana Jurečku.
Zajímavá byla i sestava místopředsedů. Na prvním místě senátorka Šárka Jelínková, s výbornou pověstí na Slovácku, leč v divočině celostátní politiky působící příliš křehce. Nakonec se soustředila zejména na vnitrostranické dění a podle názoru mnohých si ji nešlo neoblíbit.
Kdo by čekal, že hendikepy Jelínkové vyrovnají další místopředsedové, by byl vedle jak ta jedle. Šlo o náměstky primátorů Brna, Liberce a Havířova, komunálními problémy vytížené muže, kteří do republikového dění nepromlouvali. Vše musel dohánět poslední z místopředsedů, ostřílený sněmovní harcovník Jan Bartošek.
Není divu, že za rok lidovci nijak nevyrostli a ničím nezaujali. Proti suchu bojují i další strany, hájit církevní restituce je nepopulární a proměny volební legislativy občany nechávají chladnými.
Nakonec se o KDU-ČSL mluvilo nejvíc v souvislosti se zvažovanou integrací pravice. Máloco jiného ale působí tak nejistě jako ona. Dá se rozumět protibabišovským demonstrantům z Letné, že by jim spojení takového Bartoška s Miroslavou Němcovou připadalo logické. Stejná vzletná slova, stejná silácká gesta, stejné zaťaté výrazy.
Ovšem pohled z Hané nebo Podbeskydí může být jiný. Tam jde víc o úroveň běžného života než o trestně stíhaného premiéra. Nemluvě o nabroušenosti části lidovců, kteří si pamatují, jak s ODS zápasil nejúspěšnější novodobý lídr KDU-ČSL Josef Lux.
Když se v sobotu sešli delegáti mimořádného sjezdu, nechtěli se v nelidovecky působícím pražském hotelu Ambassador tísnit příliš dlouho a vzali vše z jedné vody. Po ovdovělém Výborném, který se míní starat hlavně o děti, si za předsedu vybrali Jurečku. Jeho zástupkyně Jelínková neměla vyzyvatele a řadovými místopředsedy se vedle dosavadní dvojice Jan Bartošek-Petr Hladík stali Tomáš Zdechovský a Ondřej Benešík, tedy známé a mediálně zdatné tváře, skoro by se až dalo říct, že střelci.
Zatímco Bartošek vzýval svobodu a demokracii, jeho sok v předsednickém klání Jurečka sázel na stůl jeden konkrétní námět vedle druhého. Podobně jako Alexandr Vondra na kongresu ODS nebo Andrej Babiš ve svém investičním plánu.
Dostalo se na důchody maminek, byty, lítačku na hromadnou dopravu po celé zemi i solární panely na střechy domů. Sjezd vůbec působil hodně zeleně, o ochraně klimatu nemluvil jen čerstvý předseda, ale i řada dalších kandidátů, úspěšných více i méně. Dává rozum, že strana spjatá s venkovem cítí též sepjetí s přírodou.
Přesto ve vzduchu visí tři symbolické otázky. Za prvé, komu fandil Petr Pithart. Expremiér a respektovaný rádce lidoveckých špiček vyzýval ve svém vystoupení k odvaze. Má ji ale víc ten, kdo si přeje předvolební spojení středopravicových stran, nebo zastánce sólo postupu KDU-ČSL?
První cestu razí po Výborném i Bartošek se Zdechovským, druhou prosazuje střízlivý Jurečka. Se STAN si vyzkoušel, jak se lze vyčerpat už jen při chystání společného bloku.
Za druhé, proč měl z Jurečkova zvolení radost vsetínský rebel Jiří Čunek. Může to nějak souviset s Čunkovou slabostí pro Andreje Babiše? Jurečka opakuje, že pro KDU-ČSL je dál nepřijatelná účast ve vládě s trestně stíhanými osobami. Přesto lze cítit, že s myšlenkami na Babiše neusíná ani nevstává a že dává přednost strategii neopírající se jen o kritiku předsedy ANO.
Za třetí, kdy přijde český Sebastian Kurz a co nám přinese. Jménem rakouského kancléře se oháněl Jurečka i Zdechovský. Prý je nutné si počínat jako on. To by znamenalo hodně mluvit s lidmi, ale také se jim snažit stůj co stůj zalíbit. A v případě potřeby vládnout chvíli s krajní pravicí, chvíli se zelenými, prostě s kýmkoliv…
Postavení rakouských lidovců je historicky jiné než těch našich. Ostatně i Lux kdysi pokukoval spíš po CDU a CSU za západní hranicí. Přesto bude zajímavé, co se KDU-ČSL pokusí od nich obšlehnout.
Náznak odpovědi na řadu otázek může být v dárkovém balíčku pro novináře účastnící se sjezdu. Vedle bloku a průpisky jsme v něm našli i balík lahůdkových párků od lidovcům blízkého uzenáře.
KDU-ČSL chce být k lidem přívětivá jako ANO a těžit ze své regionální ukotvenosti. Před holdingy však dává přednost drobným podnikatelům a živnostníkům. S Evropou se nehodlá přetahovat, nýbrž spolupracovat.
Zároveň ale hodně touží zpátky do vlády. A protože s Jurečkou nebude stát nalevo ani napravo, šance ke splnění tohoto cíle se jí zvýší, ať už bude po volbách rozdávat karty kdokoliv.
Komentář původně vyšel 28. ledna 2020 na webu Deníku Referendum.