Obstrukce přinesla do české sněmovny pravice. V devadesátých letech Sládkovi republikáni. ODS na začátku roku 2010 blokovala jednání poslanců přes dva měsíce. Stačily dlouhé projevy a vhodně vybírané přestávky na jednání klubů. Co strašného se dělo? ČSSD s komunisty chtěla proplácet nemocenskou od prvního dne nemoci a třeba také zrušit poplatky u lékaře. Zablokovaná sněmovna o těchto bodech nedokázala hlasovat.
Nebylo to první ani poslední bouřlivé jednání české sněmovny. Právě na začátku roku 2010 si ale poslanci napříč stranami nejspíše uvědomili sílu obstrukcí i slabiny vlastního zákona o jednacím řádu.
Do obstrukcí se pouštěli i sociální demokraté. Koncem roku 2011 týden blokovali vznik soukromých důchodových fondů spolufinancovaných z veřejného pojištění. Začátkem léta 2012 takto bojovali proti církevním restitucím. Ani v jednom případě ale nepřekročili hranu úplného zablokování činnosti komory. Své připomínky pak s dílčími úspěchy předkládali k rozhodnutí Ústavnímu soudu.
Zablokovat jednání sněmovny klidně na celé volební období byly ovšem ochotny ODS a TOP 09 v létě 2014. Obstrukcemi tehdy donutily vládu Bohuslava Sobotky ke změnám v textu služebního zákona. Stejně jako čtyři roky předtím chtěly zablokovat hlasování o zákonech ve třetím, závěrečném čtení.
Ta mohou v české sněmovně probíhat jen několik hodin ve středu a v pátek. I když by řečníci ve třetím čtení návrhů zákonů měli nejvýše upozorňovat na zjevné gramatické nebo technické chyby, ke zlomení obstrukcí toto pravidlo sněmovna nevyužívá. V minulosti už sněmovní většina naopak bez ohledu na obstrukci dlouhými projevy určila pevný čas hlasování a zbývající přihlášené poslance nenechala vystoupit.
Obstrukce exposlance SPD Lubomíra Volného přerůstající do fyzického násilí řešila sněmovna v minulém volebním období i jeho vyvedením ze sálu. Při jednání o výši důchodů v minulém týdnu se vládní koalice s poslanci za ANO a SPD na ukončení obstrukce nakonec dohodla. Okupace sněmovního řečniště a záběry pořízené na mobilní telefony poslancům obou stran pro vlastní reklamu pro tuto chvíli zřejmě stačily.
Debata přitom nemá zůstat jen u potřebné novely jednacího řádu sněmovny. Kdyby sněmovní většina vymáhala technická pravidla pro jednání ve třetím čtení, prostor pro obstrukce by se rychle a znatelně zmenšil.
Sněmovnu ovšem potřebujeme vnímat nejen jako nástroj pro prosazování záměrů vládní většiny. Poslední krizi vládní koalice do velké míry sama způsobila. Návrh na změnu výpočtu výše penzí předložila arogantně s tak velkým zpožděním, že se nedokázala obejít bez stavu legislativní nouze.
Sněmovna je především prostor, kde se mají střetávat zájmy různých společenských skupin. Od lídrů stran čekáme formulaci politických odpovědí na hlavní otázky společenské debaty. Vždy je dobré vědět, co budou strany prosazovat, i když se moci ujmou třeba až za dvě volební období. Různá vyprávění o světě přitom ze současné Sněmovny při nejlepší vůli neslyšíme. Problém je to vážný přinejmenším jako hlasité obstrukce.
Komentář Patrika Eichlera původně vyšel 9. března 2023 v deníku Právo.
0
