10

Říjen

0

Eichler: Přejme odborům úspěch

Masarykova demokratická akademie

Ať se členové vlády vezmou společně za ruce a odejdou k Neumětelům, znělo poselství Českomoravské konfederace odborových svazů před velkou demonstrací v dubnu 2012. Pravice byla tou dobou u moci šest let, druhý rok vládu řídil předseda ODS Petr Nečas. Jeho kabinet se zmítal v problémech průběžně vyvolávaných především skandály Věcí veřejných, strany vzájemných odposlechů založené politickým podnikatelem Vítem Bártou. Že účastníci demonstrace zaplnili celé pražské Václavské náměstí, zaskočilo i odborové předáky vystupující na tribuně.

Situace před deseti lety byla od té dnešní na hony vzdálená. Heslo Stop vládě nejenom jasně vyzývalo ke svržení pravicového kabinetu a vypsání předčasných voleb. Shrnovalo v sobě odpor proti daňové reformě zvýhodňující OSVČ, nesouhlas s plány na propouštění mnoha tisíc veřejných zaměstnanců, protest proti rozbití veřejného zdravotnictví zavedením připojištění, odmítnutí nápadu na výběr školného na veřejných vysokých školách. Podle odborářů by na plánech pravicové vlády průměrný zaměstnanec tratil více než jednu čistou měsíční mzdu ročně.

Demonstrace tehdy měla na co navazovat. Menších průvodů a protestů se v předcházejících letech konala řada. O rok dříve se během jednodenní stávky v dopravě na celý den zastavilo i pražské metro.

Od demonstrace ČMKOS, která nás čeká v sobotu, si někteří slibují opakování scénáře z před deseti let. Odmítnutí vlády, která nemyslí na lidi a nedělá dost s rostoucími cenami všeho. Další by rádi viděli ráznou odpověď na dvojici demonstrací svolaných na stejné místo okrajovými skupinami české pravice během září. Leckteří budou škodolibě čekat na případné zaškobrtnutí Josefa Středuly a odborů coby poslední velké síly veřejně hájící zájmy zaměstnanců. Odkud byl asi v týdnu veden útok na Josefa Středulu manipulativními otázkami na jeho příjmy a financování odborové konfederace?

Zatímco v roce 2012 chtěli odboráři po vládě, aby se sbalila a odešla, letos žádají, aby konečně začala pracovat. Chtějí regulaci cen potravin, energií, pohonných hmot, vody a nájemného a neprodlené zvýšení minimální mzdy na 18 200 korun. Při sedmnáctiprocentní inflaci, upozorňují odboráři, přichází člověk s běžným příjmem o sedmnáct korun z každé stokoruny. Současné zvýšení mezd a regulace cen a jejich kontrola mají pomoci udržet reálnou kupní sílu mezd a platů alespoň na letošní úrovni. Odbory také požadují zavedení daně z mimořádných zisků a spravedlivé zdanění nejbohatších.

Odborům přejme úspěch. Úplně plno v sobotu být nemusí. Jde o první demonstraci ve volebním období. Takřka jistě budou následovat další. Důležité je, aby i následující protesty těch, kdo se bojí, mohla svolávat síť organizací připravených nenechat na vládě nit suchou. A vést je předáci odhodlaní důkladně kritizovat ministry na náměstích i během oficiálních jednání. Kromě složenek půjde v sobotu o důvěru lidí, že změna je možná v dnešním politickém systému. Zatím měli hlas jen ti, kdo nechtěli nic měnit a ti, kdo ho chtějí svrhnout.

Komentář Patrika Eichlera původně vyšel 7. října 2022 v deníku Právo.