Příběh o krávě, která pošla hlady těsně předtím, než ji sovětští experti odnaučili jíst, známe. K nějakému užitku z ní snad zbyla jen vypelichaná kůže. Když stejný postup zkouší zdejší pravice na státu, nemůže se nikdo divit, že nepřichází jeho viditelný rozvoj. A že si lidé oprávněně stěžují na další a další vystupující problémy.
Lékaři jsou příliš staří a budou chybět. Úřady práce nestíhají přiznávat důchody. Zubaře leckde znáte jenom z vyprávění. Česká pošta ruší pobočky a začíná doručovat jednou za tři dny. Opakovaně chybějí léky a dostat je bez doplatku je pro leckoho fata morgana. Při změně autobusového dopravce opakovaně v různých regionech nevyjíždějí desítky spojů. Na nákup máme i podle ekonomického poradce premiéra jezdit raději do Polska. Mzdy jsou nízké. Šestina dětí na základních školách si nemůže dovolit obědy v jídelně. Platy ve veřejném sektoru jsou někdy i pod minimální mzdou. Mohli bychom pokračovat.
Když přišla energetická krize, vyzvala vláda občany, aby si požádali o příspěvek na bydlení. Nárok má ten, kdo na ně vydává přes třicet procent příjmu, kasali se ministři. Jen pozapomněli, že limity v daném nařízení jsou hluboko pod reálnými cenami, takže v dražším místě už člověk stejně na podporu nedosáhne.
Když jde o důchody, upozorňují dnes ministři, že stát nemůže lidem zajistit důstojné stáří. Na to je potřeba si naspořit bokem. Jak to mají lidé udělat, když důchodové fondy často přinejlepším nestíhají za inflací, už nedodávají. Popisu toho, kde stát nestačí na své základní úkoly, bychom mohli věnovat několik odstavců.
Premiér Fiala se pak nemůže divit, že investiční pobídka na výrobu mikročipů, aby naše země byla moderní, běžného člověka neokouzlí. Zvlášť když jeho výbor pro strategické investice přijde zase jen s úkolem stavět dálnice a vysokorychlostní železnice. Snad proto, že je snazší si představit kubík betonu než silnější veřejné služby.
Ať už se na život v Česku díváte očima vládních investičních plánů anebo každodenních problémů, těžko najdete řešení v úsporách a škrtech. Menší prostředky na výstavbu vysokorychlostních železnic vznik jejich sítě neurychlí. Nižší mzdy nepřivedou více řidičů do meziměstských autobusů.
I proto je škoda, že zmíněný vládní výbor zahrnuje ministry a zástupce průmyslu, ale na zástupce zaměstnanců se nedostalo. O pracovní podmínky ve vládním vyprávění o modernizaci nejde. Řeč je nejvýše o počtu cizinců, kteří mají zaplnit místa u výrobních linek.
Český stát má řadu viditelných problémů, kterým se ve velké politice nikdo nevěnuje. Příběh o modernizaci, který by člověk s chutí poslouchal, v repertoáru sněmovních politiků není. Na rozdíl od nudného divadla, ze kterého můžete o přestávce odejít, jde ale v politickém světě o víc. Za vlády pravice přinejmenším o množství peněz, které zůstane pod veřejnou kontrolou. A se kterým pak bude moci některá příští vláda hrát jako rovný s rovným se zájmy zdejších velkých firem a kapitálu. Jeho zájmy se od zájmů občanů pochopitelně liší.
Komentář Patrika Eichlera vyšel v úterý 25. července 2023 v deníku Právo.
0
