Eichler: Chránit bohatství není samozřejmé

Zavřít vodu do bezedné přehrady způsobí katastrofu. Sucho. Žízeň. Voda má pro nás smysl, když obíhá. Je jí dostatek v krajině, ve vodovodu, tu a tam i v té přehradě. Můžeme se třeba vykoupat.

S penězi je to podobné. Mít všechny ve velikém trezoru a jezdit po nich na lyžích jako Strýček Skrblík ruší jejich základní účel. I peníze mají největší smysl, když obíhají. Vy si koupíte noviny, noviny zaplatí tiskárně, tiskař si koupí housky a pekař noviny. Stejnou minci potkáte na více místech a několikrát se vám vrátí. Některé lokální měny to mají jako pravidlo. Když je dlouho nedáte z ruky, jejich hodnota sama klesne. Cílem je, aby se jejich hromadění vůbec nevyplatilo. Máte jít raději k sousedovi na nákup.

Na světě dnes žije necelých osm miliard lidí. Dolní tři miliardy z nás vlastní asi šestinu toho, co deset nejbohatších. Majetek těch deseti nejbohatších se během pandemie koronaviru zdvojnásobil. A kdyby se majetek této desítky proměnil na dolarové bankovky, sahal by jejich sloupec asi na půl cesty k Měsíci. Alespoň to ve své pravidelné zprávě o nerovnostech ve světě píše mezinárodní organizace Oxfam.

Jazyk zprávy není radikální, je ale přímý a otevřený. Ve stejném systému směřují v dolarech miliardové zisky k úzké elitě. A zároveň miliardy lidí na Zemi trpí hladem, nemocemi, násilím nebo nedostupností vzdělání. Ani jedno není nehoda nebo omyl. Jde o dvě základní charakteristiky dnešního ekonomického uspořádání. Podle Oxfamu přitom ve světě „není nouze o peníze“, ale o představivost a vůli. Důkazem je, že vlády po celém světě daly na zvládnutí pandemie koronaviru šestnáct bilionů dolarů.

Aby nerovnosti nerostly tak expresním tempem, navrhuje zpráva pro začátek téměř úplně zdanit bohatství, které desítce nejbohatších lidí na Zemi během pandemie přibylo. Veřejné rozpočty by díky tomu získaly zhruba osm set miliard dolarů, asi devět celých státních rozpočtů České republiky. Odpůrce daní autoři zprávy nepřímo uklidňují, že i tak by vrcholová desítka zůstala bohatší než devětadevadesát procent ostatních.

Podle Oxfamu přibýval během pandemie jeden dolarový miliardář v podstatě každý den, takže nerovnost ve světě rostla. Protože se růst bohatství nejvíce váže na kapitál a majetek, mají právě kapitál a majetek danit vlády trvale. Novými penězi budou moci posílit sociální politiky, veřejné služby a díky tomu i stabilitu demokratických států.

Možná ještě důležitější ale bude oslabení moci vázané na bohatství. Zmenšení počtu miliardářů má podporovat ten, kdo chce oslabit vliv oligarchie na politiku. Posílí tak totiž voličský hlas občanů.

Současná vláda nerovnosti srovnávat nechce. Danit nejbohatší výslovně odmítá. Marian Jurečka zmínil jen možnost zvýšení spotřebních daní. I on tak připouští, že sebere těm, kdo většinu příjmu zase hned vydají za zboží nebo služby denní potřeby. Chránit bohatství je zřetelná politika. Tváří v tvář světu a dnešní pandemii to ale nemůže být politika samozřejmá.

Komentář původně vyšel 22. ledna 2022 v deníku Právo.