Patrik Haratyk ve své studii o přijetí eura ze strany Bulharska, Rumunska a Chorvatska krom jiného tvrdí, že se stále více ukazuje, že u členství v eurozóně je stále více důležitá otázka “za jakých podmínek”, než “kdy”.
Odesláním údajů souhlasím s jejich zpracováním za účelem zasílaní informací o aktivitách Masarykovy demokratické akademie.
V textu se dozvíte:
- Další integrace eurozóny má potenciál posílit fenomén tzv. vícerychlostní evropy mezi zeměmi platícími společnou měnou a těmi, jež stojí mimo ni.
- Z trojice sledovaných balkánských zemí eu vykazuje rumunsko nejmenší kompatibilitu s referenčními hodnotami stanovenými maastrichtskými kritérii.
- Chorvatsko se v případě nastavení svého směnného kurzu vymyká ostatním zemím. Chorvatská kuna je zavěšena na euro a národní banka uplatňuje přísně řízený režim plovoucího kurzu.
- Projekt hospodářské a měnové unie s eurem podporuje v současnosti pouze 35 % obyvatel Bulharska (jaro 2018). v Chorvatsku společné měně vyjadřuje podporu 46 % obyvatel a v rumunsku jde o 61 % (jaro 2018).
- Ač se dnes jeví Bulharsko jako země s největšími vyhlídkami na členství, nemusí být nutně prvním z členských států, o který se dnešní základna eurozóny rozšíří. stále více se totiž ukazuje, že určujícím předmětem debat o členství v eurozóně není otázka „kdy“, nýbrž „za jakých podmínek“.
0
