Divný boj s dezinformacemi. Všechna opatření budou zbytečná, pokud důvěra ve vládu je sotva pětinová
Existenci dezinformací nemá smysl popírat, lišíme se však v míře, jaký vliv jim přisuzujeme. A určitě i v pohledu na to, co dezinformace je a co není. Všechny strategické i politické dokumenty státu chápou dezinformace jako velké bezpečnostní riziko, které má na naši bezpečnost velký vliv.
Dezinformacím a hybridním hrozbám se nevyhýbá ani programové prohlášení současné vlády, jež v tomto směru přijala řadu závazků. A jelikož jde o poměrně citlivou záležitost, může to být právě vláda, která boj proti dezinformacím negativně ovlivní.
Před několika lety jsem četl knihu finské novinářky Jessiky Aroové Putinovi trollové. V ní ukázala, jak a kde dezinformace vznikají, jak se vede dezinformační válka v několika zemích a jakým způsobem jsou ti, kdo tyto praktiky odhalují, pronásledováni. Kniha je velmi čtivá a argumentačně bohatá a v zásadě může fungovat jako úvod do studia hybridních a dezinformačních válek.
Podobných knih je dlouhá řada, bylo natočeno mnoho dokumentů a světu konspirací, dezinformací, misinformací, hoaxů a hybridního boje se věnuje řadu let i věda. Ale protože zkoumáme společenskou problematiku, nikdy se nedobereme výsledků s platností zákona. Vždy existují pochyby, alternativní vědecké výzkumy a podobně, které ovlivňují naše stanoviska.
Navíc máme tendenci události přeceňovat nebo naopak podceňovat. V pěti případech se působení dezinformačního boje neprokáže, v šestém ano. Ale už tomu nevěnujeme pozornost, protože se přece několikrát ukázalo, že dezinformační boj je výmysl. Spolu s tím, jak často o dezinformacích hovoříme a píšeme, narůstá počet vysvětlení řady jevů: na vině jsou dezinformace.
Namísto toho, abychom jednotlivé případy kriticky posuzovali, necháváme se unést tímto nejjednodušším vysvětlením. Čím více používáme takové vysvětlení, tím více jsme na dezinformace alergičtí. Přirozeně tím ztrácíme schopnost být ostražití vůči skutečným hybridním hrozbám.
Je jasné, že základem boje proti dezinformacím je důvěra, jednak společenská, jednak politická. Všechna naše opatření, včetně zákonů a institucí, které slouží k boji proti dezinformacím a na naši ochranu, budou zbytečná, pokud důvěra ve vládu, která stojí v čele tohoto boje, je sotva pětinová.
I ten nejlepší vládní úmysl si potom vysvětlujeme a odůvodňujeme jako politický tah, který má zastřít některé skutečné problémy naší vlády, třeba sociální politiku, nízké mzdy či ekonomická selhání. Zkrátka vládě nevěříme, že boj proti dezinformacím vede z důvodu našeho prospěchu.
Selhání vlády
I tato špatná situace se však dá ještě zhoršit. Po počátečním tápání, které bylo dáno zejména nechutí řady občanských demokratů s bojem proti dezinformacím cokoliv udělat, se vláda přece jen rozhoupala. V březnu 2022 se vládním zmocněncem pro oblast médií a dezinformací stal Michal Klíma, jeho působení však bylo přinejmenším rozpačité.
Do této oblasti zasahoval i poradce vlády pro národní bezpečnost Tomáš Pojar, který ale proslul tvrzením, že neví, co dezinformace je. Před rokem se poradcem premiéra pro boj s dezinformacemi stal sociální vědec Miloš Gregor a letos v květnu byl jmenován koordinátorem strategické komunikace vlády Otakar Foltýn.
Jeho úkolem je srozumitelně komunikovat základní hodnotové orientace státu. Není to jednoduché, ale potřebné, což se ukázalo třeba během covidové krize. Důležité je to v době oslabování demokracie napříč světem, v době rozkolísání některých hodnot a podobně. Pan Foltýn před pár týdny sliboval, že tato strategická komunikace „bude pravdivá, zábavná, ale někdy i provokativní“.
Nutno podotknout, že zejména to poslední se mu daří. Jeho výrok o tom, že obdivovatelé Vladimira Putina jsou velmi často lidé „nešťastní, zahořklí, zapšklí, smutní, opuštění nebo jen mající životní smůlu – anebo jsou to prostě jen svině“, je zcela jistě provokativní a pro některé občany možná i zábavný. Stačí to však pro strategickou komunikaci? Tedy je to výsledkem hodnotové orientace našeho státu?
Vláda v obnově důvěry v politiku i stát selhala. Pro její zlepšení zřídila důležitý úřednický post a obsadila ho člověkem, jehož jedno z prvních veřejných vyjádření důvěru ve stát podkopává. Hodnoty státu se mají trpělivě vysvětlovat, obhajovat a debatovat. V žádném případě nesmí nastoupit přesvědčování, a už vůbec ne urážení. Leda by právě toto mělo být našimi společnými hodnotami.
Zkrátka a dobře, úředník pro strategickou komunikaci státu hned na začátku ztratil sympatie části obyvatel a už si je patrně nezíská zpět. Jako odborník na komunikaci si měl být vědom toho, že jeho výrok bude žít vlastním životem, bude všelijak vysvětlován, interpretován, využíván, zneužíván i zkreslován. Zejména v době dezinformací.
Celý komentář Pavla Šaradína vyšel původně 20. srpna v Lidových novinách.
0
