Šaradín: Česká politika ve své podstatě přestala existovat

Sedmé krajské volby můžeme označit snad ve všech směrech jako zvláštní, podivné. Ačkoliv to nejsou politologická označení, trochu nevědeckého jazyka si vypůjčit můžeme. Prezident je kvůli státnímu svátku naplánoval už na třetí zářijový víkend. Extrémně krátká kampaň tak nedovolila stranám plně mobilizovat své příznivce. Navíc ji na řadě míst předčasně ukončily povodně.

Zatímco třeba v západních Čechách byly povodně v zásadě vzdáleným tématem, na Jesenicku či Krnovsku tomu tak rozhodně nebylo. V Telči jsem v týdnu na ulici zaslechl, že v obchodě nejsou gumáky, protože je všechny odvezli na Moravu.

Povodně budou mít nejspíše ještě další politickou a právní dohru, ministr vnitra bude muset možná vysvětlit, proč vůbec nesvolal Státní volební komisi. Poučení pro příště, jak a zda vůbec organizovat volby v době mimořádných situací.

Referendum, či nikoliv?

Jak už tomu bývá, regionální volby bývají doménou především celostátních stran. Opoziční strany je považují za referendum o vládě, ty subjekty, které ji tvoří, takový charakter soutěže odmítají. Snad až na Mikuláše Ferjenčíka, který na sociálních sítích neprozíravě napsal, že pokud voliči chtějí, aby zůstali Ivan Bartoš a Jan Lipavský ministry, nechť volí Piráty. Vzhledem k tomu, jak ministr Bartoš nezvládá digitalizaci, vypsat o něm referendum byla velká odvaha.

V krajích se objevovaly zejména billboardy lídrů, kteří kritizují vládu. Andreje Babiše, Tomia Okamury, Kateřiny Konečné a někde jsem zahlédl spot, který zobrazoval hranatou volební urnu a hranatého Filipa Turka. Což měla být posila pro Přísahu a Motoristy. Podpora celostátních lídrů Spolu regionálním kandidátkám byla minimální, nebo vůbec žádná. Vzhledem k nízké popularitě vlády to však překvapivé nijak nebylo.

Opomíjení regionálních témat

Poněkud zvláštní byl i přístup České televize, který snad můžeme označit jako bezradný. Ta si nechala zpracovat volební potenciál, na základě něhož zvala strany do volebních studií, již v srpnu. Tedy v době, kdy lidé politiku zcela ignorují. Ale budiž, nějaký klíč musela použít. Jen možná nemusel být na základě zbytečného průzkumu.

Bezradnost se však ukázala v závěrečné debatě stranických předsedů, kteří ani ve volbách nekandidovali. Naopak přijít nemohli ti, kteří se o hlasy voličů ucházeli. Byli by dle ČT totiž zvýhodněni vůči ostatním regionálním či senátním kandidátům. Takovou opatrnost si však diváci nezaslouží, politika je totiž bojem o moc (skoro) se vším všudy. Že lídr kandiduje? Proto šel také politiky.

Celostátní média se plně přizpůsobila hlavní volební soutěži mezi vládou a opozicí. Ta je sice minimálně vzhledem k příštím sněmovním volbám důležitá, nicméně řešení regionálních problémů nepomáhá. Čas od času se můžeme maximálně dočíst, o co hůř než v Praze se žije na Ústecku, Karvinsku či kolem Příbrami.

Opomíjíme tak velmi důležitá lokální a regionální témata. Například v Olomouckém kraji žije polovina obyvatel v hospodářsky a sociálně ohrožených územích, zatímco v České republice je to čtvrtina obyvatel. Nemáme bohužel často taková regionální média, která by o těchto tématech dokázala fundovaně psát. Chybí jim čas, lidé i peníze.

Jak hluboké je morální dno?

Volby navzdory minimální kampani ukázaly dvě důležité věci. Zaprvé, nespokojenost lidí s vládou je tu i bez silné mobilizační kampaně provázána s hnutím ANO, případně dalšími kritickými subjekty. Andrej Babiš se už ani nesnaží jezdit po regionech a hlasy nespokojených mu padají samy.

Zadruhé, regionální stranické systémy jsou možná ještě více roztříštěné než na celostátní úrovni. ODS někde nechce nebo nedokáže spolupracovat s lidovci a TOP 09, s pravicí spolupracují zelení, někde regionální strany vytlačují ty parlamentní. V každém případě tyto volby pro mnohé sloužily jako test.

Třeba Okamurova SPD si zkoušela, kam může ve volbách obsahově zajít, jak hluboké je morální dno. Zkoušela rovněž, navzdory dřívější kritice koalic, spolupracovat s PRO Jindřicha Rajchla, Trikolórou či Svobodnými. KSČM si otestovala novou značku, Přísaha spolupráci s Motoristy a sílu značky a regionálních lídrů.

Volby jsou důkazem, jak moc se česká politika změnila. Ve své podstatě už u nás neexistuje, ta stranická ani programová.

Komentář Pavla Šaradína původně vyšel 22. září 2024 na serveru Lidovky.cz.