Účelem tematického kurzu Objevování teorie sociální demokracie je přiblížit jeho účastníkům teoretické základy sociální demokracie jako autonomního (jakkoli otevřeného a pluralitního) politického hnutí. Tyto teoretické základy nejsou zcela samozřejmé. To lze označit vzhledem k faktu, že sociální demokracie patří k nejvlivnějším a nejúspěšnějším politickým hnutím západního společenství posledních 150 let za poněkud záhadný paradox.
Sociální demokracie se jako autonomní politické hnutí zrodila v letech 1870-1920. Na jejím zrodu se podílely nejrůznější emancipační koncepty, které nakonec ústily do jednoho myšlenkového proudu, pro který se v některých politicko-historických studiích ujal termín via media. Šlo o alternativu vůči na jedné straně ekonomickému liberalismu laisez-faire, který se snaží kapitalistické poměry teoreticky legitimizovat a prakticky konzervovat. A na straně druhé vůči revolučnímu marxismu, který usiluje o radikální revoluční přeměnu.
Úkolem projektu Objevování teorie sociální demokracie na půdě MDA je tedy seznámit jeho účastníky s hlavními myšlenkami předních teoretických proudů „soutěžících“ o teoretickou legitimizaci sociální demokracie, ale i demokratické levice v širším smyslu. Potřebu „znovuobjevování” sociálnědemokratické teorie posiluje vzrůstající komplexnost společenských a civilizačních problémů v stále propojenějším globálním světě, jejichž řešení si od sociální demokracie žádá odpovídající stejně komplexní politickou strategii.
Formát kurzu:
Semináře probíhaly formou dvouhodinových debat uzavřeného a stálého okruhu lidí. Každý seminář byl otevřen příspěvkem ze strany vedoucího semináře, po němž následovala moderovaná diskuze nad tematickými texty.
Garanti kurzu:
Mgr. Jan Chmelíček, filozof a politolog
PhDr. Oto Novotný, filozof a politický analytik
Představení kurzu a jeho základních cílů. Stručný exkurz do dějin sociálně demokratického myšlení. Debata o očekávání účastníků.
Představení základních pojmů a principů myšlení Karla Marxe s důrazem na pojetí člověka, práce a filosofii dějin. Skutečně „revolučním“ a trvajícím přínosem Marxova myšlení, který je třeba neustále připomínat, je pojetí člověka jako prakticky jednající smyslově předmětné bytosti svobodně volící a utvářející své životní perspektivy, krátce Marxova filosofie praxe. Debata nad vybranými pasážemi z díla Karla Marxe o hlavních přínosech pro současné levicové myšlení.
Owen byl činorodý a přímočaře uvažující vizionář, který své velkolepé záměry neopíral o příliš hluboké teorie, čímž si od Marxe a Engelse vysloužil označení „utopista“. Owenovy socialistické experimenty nebyly vždy úspěšné, ale základní předpoklady, na kterých stavěl, rozhodně obstály. Podnítily vznik družstevního a odborového hnutí a odkázaly demokratické levici velké poučení, že i její nejsmělejší politické plány musí být normativně ukotveny, prověřovány a permanentně rekonstruovány naší kolektivní zkušeností.
John Rawls patří stále k nejvlivnějším a nejčtenějším politickým filosofům, kteří se pokoušeli odpovědět na otázku, jak má vypadat spravedlivé uspořádání společnosti. Představení základních principů teorie spravedlnosti.
Myšlenkový přínos Eduarda Bernsteina, „otce marxistického revizionismu“, je jedním z nejdůležitějších východisek na cestě opakovaného promýšlení projektu demokratické levice v jeho liberálním směru. Bernsteinův „evoluční socialismus“, interpretovaný jako nikdy nekončící pátrání po svobodě, solidaritě a distributivní spravedlnosti, zůstává stálou inspirací pro permanentní rekonstrukci a reformu demokracie a občanské společnosti.
Marxismus nabyl ve dvacátém století řadu podob. Jedním z nejoriginálnějších myslitelů, kteří se na počátku dvacátého století zabývali jak revoluční praxí, tak filosofickou reflexí, je Antonio Gramsci. Představení konceptu hegemonie, historického bloku a dalších hlavních myšlenek tohoto myslitele.
Adam Przeworski odkrývá možnosti dalšího rozvoje sociální demokracie na bázi teorie racionální volby: Objektivní podmínky „utvářejí v každém okamžiku strukturu volby; Strukturu, ve které aktéři zvažují cíle, uvědomují si alternativy, vyhodnocují je, volí směry činnosti a jejich sledováním utvářejí nové situace.
Marxovo myšlení nové filosofické směry nezahubily. Naopak někteří myslitelé jako Ernesto Laclau dokázali skloubit poststrukturalistický přístup s dědictvím Karla Marxe a vytvořili zcela nové možnosti moderních interpretací bez ztuhlosti rigidního marxismu. Představení základních směrů post‑marxistického myšlení.
John Dewey viděl v socialismu nikoli vzdálenou utopii, ale program permanentní demokratické rekonstrukce společnosti, jejímž primárním cílem je vytváření reálných podmínek pro svobodný rozvoj každého jejího člena. Odmítá návrat k sociálnímu státu byrokratického typu, ve kterém je občan pouhým pasivním objektem státní politiky, ale navrhuje participativní stát, ve kterém je občan aktivním tvůrcem. „Více demokracie!“, tedy demokracie jako způsob života a kultura, je deweyovská odpověď na problém sociální demokracie.
