Eichler: Zklamaní voliči Spolu odejdou ke Starostům

Českou politiku sleduje už dlouhá léta. Jako novinář, redaktor dvouměsíčníku Listy a nyní ředitel Masarykovy demokratické akademie. Patrik Eichler se v rozhovoru s Deníkem zamýšlí nad důsledky bitcoinové aféry i rozložením sil před podzimními volbami.

Zdálo se, že vláda Petra Fialy bude po dlouhé době jediná, která dokončí bez problémů čtyřleté volební období. A teď, čtyři měsíce před volbami, jsme byli svědky hlasování o nedůvěře. Čekal jste to?
Popravdě řečeno, nečekal. Petr Fiala hodně investoval do toho, aby vládl v klidu v rámci pěti a nyní čtyřkoalice. Ale možná je to typický příznak, protože kromě první vlády Václava Klause všechny kabinety premiérů za ODS skončily skandálem, takže je to něco, na co by si měla ODS rozhodně dávat velký pozor.

Evidentně si ho nedává, protože – a to připomínám pro mladší ročníky – byly to aféry kvůli financování ODS od mrtvých nebo neexistujících sponzorů, kabelky pro milenku premiéra Nečase, Topolánkův Marek Dalík a pandury. Teď je to Pavel Blažek a bitcoiny. Na jakém stupínku se umisťuje ta poslední kauza?
Asi bych to nesrovnával. V případu Pavla Blažka mi přijde významná otázka, jak daleko je z Prahy do Brna. Kauzy Stoka, manipulace s obecními byty a tak dále, jsou popisovány převážně pražskými redakcemi, které detailně neznají prostředí brněnské politiky a neumějí ho ostře nasvítit. Všichni přece vědí, že Blažek je dlouhodobě významná postava ODS, možná její šedá eminence, ale i brněnské politiky. Přitom nemáme přesnou deskripci toho, jak funguje, co všechno se tam odehrává.

Co vám na celém bitcoinovém případu připadá z hlediska občana a důvěry ve stát nejhrozivější?
To, že ministr spravedlnosti byl v kontaktu s člověkem, který byl odsouzený za ilegální obchody. Ukázalo se, že politická složka státu nemá kontrolní mechanismy, které by řekly, že toto prostě udělat nejde.

Pavel Blažek má na to právnický argument, podle něhož si Tomáš Jiřikovský odseděl příslušnou dobu ve vězení a nyní je třeba na něj pohlížet jako na nevinného. Soudy navíc jednoznačně neprokázaly, že bitcoiny pocházejí z trestné činnosti. Takže jeho pohledem to byla čistá miliarda do rozpočtu ministerstva spravedlnosti.
Jenže netrvalo ani pár dní a slyšeli jsme několik různých verzí toho příběhu. Kdo o něm věděl, kdo o něm nevěděl, jestli třetina těch prostředků je jedna miliarda, nebo tři. Neznáme účel té transakce a nevíme, proč pan Jiříkovský dar státu nabídl. Řada problematických věcí nebyla vysvětlena. Nejotřesnější je, že se ministr spravedlnosti dostal do podezření, že by mohly existovat nějaké protislužby za uvolněné prostředky. S tak velikou politickou chybou a poškozením důvěry jsme se opravdu dlouho nesetkali.

Logická otázka laika zní, proč si Tomáš Jiříkovský, jemuž na základě soudního verdiktu byla vrácena elektronická peněženka, potřeboval k jejímu otevření asistenci ministerstva spravedlnosti, nevzal svoje miliardy a neodcestoval na Filipíny nebo do rodné Břeclavi? Mohl si legálně užívat svých peněz.
To je otázka na exministra spravedlnosti a v této chvíli na paní ministryni Decroix, která přislíbila, že celou situaci, která vytváří dojem nějakého nekalého jednání, rozkryje. Pro obnovu důvěry ve stát by bylo dobré, kdyby se na ní podílely státní instituce, ne externí auditní firma, o které hovoří ministryně spravedlnosti. Protože pak to vypadá, že stát nemá sílu toto reputační selhání prošetřit. Bylo by také účelné ustavit parlamentní vyšetřovací komisi, která má právo předvolávat lidi k výslechům a může reálně věci prošetřovat. Žádná auditní firma takovou pravomoc mít nebude.

Jak moc to vládní strany poškodí?
Mírně ano. V průzkumech se to projeví tento nebo příští týden. Pak přijde léto a uvidíme, do jaké reality se probudíme v září. Myslím, že ten dopad nebude fatální. Jiná věc by byla, kdyby musel Zbyněk Stanjura opustit funkci ministra financí. Například pod tlakem Starostů a Víta Rakušana.

Může z toho profitovat právě STAN?
Určitě, protože voliči se dneska přelévají buďto mezi stranami vládního tábora, anebo opozičními, od ANO přes Přísahu, SPD až po sociální demokracii. Když nějací zklamaní voliči odejdou od Spolu, je pravděpodobné, že budou přecházet ke STAN.

Co by z hlediska voleb byl pro Víta Rakušana nejchytřejší krok?
Nabízí se pokračování v útoku na Zbyňka Stanjuru. Pakliže by premiér vstoupil do podzimní kampaně bez dvou svých klíčových spolupracovníků, mohlo by to být pro ODS fatální oslabení. Navíc podzimní volby mohou skončit tak, že nejsilnější klub nebude mít ODS, ale lidovci. Ostatně i Starostové mohou mít početnější klub než ODS, což může vést k vnitrostranické krizi u občanských demokratů a samozřejmě k výměně premiéra i otevření nových koaličních možností.

Prohrají-li Spolu a STAN volby, není pro Petra Fialu jiné cesty, než skončit v čele ODS?
Je to pravděpodobné, jde o běžnou reakci na prohrané volby.

Nastoupil by pak někdo s radikálně odlišnou vizí, typově Martin Kuba, nebo muž, který má z ministrů ODS největší kredit, tedy Martin Kupka?
Z hlediska povolebního vývoje se nejvíc hovoří o Martinu Kupkovi.

Ten tvrdí, že jakákoliv koalice s hnutím ANO je nepřijatelná. Co ale podpora Babišovy vlády s odůvodněním, že by to bylo menší zlo než otevřené vládnutí ANO, SPD a Stačilo!?
Na politice je nejzajímavější, že voliči zpravidla rozdají karty trochu jinak, než jsme si mysleli. Andrej Babiš bude usilovat o to, aby jeho hnutí disponovalo cca 80 hlasy. Klíčová otázka je, kde bude shánět potřebných 101 a víc, aby se premiérem reálně stal. Nezapomeňme, že už si ověřil model, kdy byl v koalici se sociální demokracií, ale tichou podporu mu poskytovala Komunistická strana Čech a Moravy. Může říct, že SPD, Stačilo! nebo Motoristé nemohou zasednout ve vládě, ale vezme si nějaké experty, které mu doporučí. A za důvěru jeho vládě dostanou velvyslance nebo jiné posty ve státní správě jako protihodnotu. Pouze pokud by to nevyšlo, ohlížel by se po Občanské demokratické straně, byť ideově mezi nimi spojení je, ať už jde o jejich euroskeptické nebo vcelku neoliberální ekonomické pozice.

Prezident Petr Pavel v debatě Deníku připustil, že myšlenka na jednobarevnou vládu hnutí ANO doplněnou o odborníky je zajímavá. Miroslav Kalousek však připomněl, že každý ministr je politik, neboť je nominant dané strany. Nic jako nestranický odborník ve vládě neexistuje.
To je pravda a po mém soudu ani nemá existovat. I kdybychom připustili tezi o odborníkovi, jak by to mělo vypadat? Měl by ministr dopravy být řidič, a spíše autobusu nebo kamionu? Má to být pilot či stavitel dálnic? Co je ta expertiza, kterou voliči potřebují? Má být ministr zdravotnictví kardiochirurg nebo výrobce skalpelů, ředitel zdravotní pojišťovny? Jste-li ministr, potřebujete určovat směr, nikoli jednotlivé konkrétní technické parametry. Od toho je tam úřední aparát. Když jako ministr práce přijdete na vládu, rozhodujete i o zemědělských dotacích. A jako ministr kultury hlasujete také o financích do zdravotnictví. Musíte mít obecnou představu o tom, co chcete v politice prosazovat. Proto jsou důležité politické programy, ideové ukotvení jednotlivých politiků. Jste-li neoliberální politik, zpravidla chcete malý stát a nízké daně, podporu soukromého sektoru. Jste-li socialistický politik, chcete více přerozdělovat, pečovat o veřejný sektor, který je bez bariér dostupný širokému počtu lidí, ať už jde o dopravu, nebo vzdělávací systém.

Miroslav Kalousek mi v rozhovoru řekl, že vyhraje-li Andrej Babiš, měkký populismus současné vlády vystřídá ten tvrdý. Souhlasíte?
Pokud chcete stát efektivně spravovat, potřebujete vědět, že platí tři základní pravidla fungování demokratické politiky: O budoucí podobě státu rozhodují politické strany podle síly získané ve volbách. Každému jsou zaručena jeho práva a násilí jako nástroj pro prosazování zájmů v politice není přípustné. Jestli tento rámec opustíte, je potřeba se podívat, zda to neděláte už tak moc, že jste překročili hranice demokratického konsensu. Zbyněk Stanjura říká, že v ekonomice nejsou levicová a pravicová rozhodnutí, ale jenom dobrá a špatná. To znamená, že politika není primární, neb je to odborné rozhodování. Stejně tak Andrej Babiš měl na svých billboardech heslo: Nejsme politici, my makáme. Opět jde o popření primátu politiky. A to podle mě vede k populismu, neboť tím se sděluje, že věci lze zajistit expertním způsobem, aby všichni byli spokojeni, což je vyloučené z podstaty společenského konfliktu. Obyvatelé velkých měst a Prahy mají zkrátka jinou životní zkušenost, jiné problémy než lidé z periferií. Od politiky očekávají odlišná řešení než ti druzí. Na to musejí být politici připraveni.

A nejsou? Vždyť po každých volbách se rozebírá voličský antagonismus mezi městy a venkovem.
Žádná z těch pěti či nyní čtyř koaličních stran nepočítala s tím, že volby vyhraje. Proto byly velmi slabě připravené a měly málo početné personální zázemí, po staru řečeno kádry, které by byly schopné na resorty nastoupit a vytvářet podporu jednotlivým ministrům. Abyste mohli řídit velký resort, potřebujete několik desítek lidí ze strany, která ho spravuje. Pravicové subjekty ovšem tvrdí, že stát má být malý a každý úředník je v zásadě zbytečný. Tím vlastně popírají schopnost státu efektivně vládnout. A myslím, že se to ukázalo i u bitcoinové kauzy. Někdo přece měl jednotlivým aktérům, zejména panu ministrovi Blažkovi, říct, že by šlo o obrovský průšvih, tudíž je s tím nutné skončit.

Při pohledu na volební programy vládních stran vidíme, že splnily kolem devadesáti procent svých slibů: Dukovany, novela školského zákona, trestního zákoníku, důchodová reforma, konsolidační balíček, zásadový zahraničněpolitický postoj, zvládnutá vlna ukrajinských uprchlíků. Byla to úspěšná vláda?
To si nemyslím, protože to byla možná první vláda, která uprostřed volebního období proškrtala své vlastní programové prohlášení. Řadu věcí nesplnila, včetně 130 procent průměrné mzdy ve státě pedagogickým pracovníkům nebo jednoho procenta státního rozpočtu na kulturu.

Protože v únoru 2022 Rusko vtrhlo na Ukrajinu.
Rozdělování zdrojů je vždy otázkou politických priorit. Kdyby vláda chtěla dát jedno procento na kulturu, tak jí v tom nic nebránilo. Jsou problémy, které jsou objektivní, ale ona se podobným směrem ani nevydala. V řadě politik prostě selhala, protože je nedokázala ani začít plnit.

Lidé kabinetu ale asi nevyčítají procento na kulturu nebo další konkrétní kroky. Když si sednete do hospody kdekoliv v zemi, nadávají spíš iracionálně, nemají zkrátka rádi Petra Fialu a jeho ministry.
No, protože politika se polarizuje a lidé jsou nespokojení. Kumulativní inflace dosáhla třiceti procent, avšak platy nerostly stejným tempem. Lidé se mají objektivně hůř a existuje řada problémů, které jsou dlouhodobě neřešené. Bydlení, nedostatek zubařů, praktických a dětských lékařů. Není to jen český problém. Obecně platí, že politické reprezentace západních zemí mají slabou důvěrou. Naopak ve státech globálního Jihu, ať je to Brazílie či Indie, ji mají vysokou.

Čím to lze vysvětlit?
Západoevropské vlády přestaly slibovat zlepšení životní situace lidí. Říkají, že nejde dělat vůbec nic a když, tak se budou přerozdělovat ztráty. A to je strašlivě demotivační. Mladí lidé slýchávají, že bydlení nebude, péči o děti ať si nějak zařídí a do důchodu půjdou v pětasedmdesáti. A klimatická krize se řešit nebude, protože by to poškodilo náš autoprůmysl. Stále víc peněz se bude dávat na zbrojení a chtějí-li si vzít někoho podle svých sexuálních preferencí, tak jim to možná zatrhnou. Pokud si stěžují, že je málo školních psychologů nebo psychiatrů pro mladistvé, řeknou jim, že jsou zženštilí a potřebovali by vojnu. Nechci to karikovat, ale opravdu to z úst představitelů pravicových stran i zástupců podnikatelských svazů zaznívá velmi často. Chceme-li stabilizovat politickou demokracii v Česku, potřebujeme nabídnout lidem perspektivu zlepšení jejich života.

Andrej Babiš předestřel, co by jako premiér udělal: vrátil valorizaci penzí na původní úroveň, seniorům nad 80 let dával finanční bonusy, obnovil slevu na jízdné důchodcům a studentům, zařídil levnější bydlení, nezvyšoval spoluúčast pacientů, zlevnil ceny energií, a při tom všem by nezvyšoval daně. Neřekl ovšem, kde na to vezme.
Jenže popravdě řečeno, to není až tolik podstatné, protože on samozřejmě narazí na to, že v nějaké chvíli Česko bude potřebovat daňovou reformu, přičemž nemluvím jen o příjmu státního rozpočtu. Přes daňovou politiku lze ovlivňovat řadu konkrétních politik. Můžete zdanit prázdné byty a tím pádem přimět část lidí, aby je uvolnila na nájemní trh. Můžete danit neekologické chování a podporovat tak modernizaci průmyslu. Základ debaty nemusí být ve zvyšování daní, ale v definici základů daně. A teď k těm předvolebním slibům. Nic proti třináctým důchodům a kroužkovnému, ale ceny energií jsou zásadní. To je určitě dobře zvolené téma. Objevilo se s krachem Bohemia Energy na podzim 2021, kdy se zhruba 300 tisícům rodin ze dne na den zdražily energie o desítky procent. V té chvíli jste mohla mít levnou elektřinu, protože jste ji měla zafixovánou na tři roky, ale váš soused najednou přestal vycházet s příjmem, neboť byl u Bohemia Energy a výdaje na energie se mu nezaviněně zvedly o desítky procent. A stát nepodnikl žádná výrazná opatření, aby situaci udělal pro postižené lidi udržitelnou.

Hlavně to ale dopustil.
Samozřejmě to je důležitá věc. Politika velmi často zapomíná, že různí lidé mají různé životní zkušenosti a že podle nich volí. Nedají hlas někomu, kdo jejich životní situaci nereflektuje.

Takže predikujete vítězství dnešní sněmovní i mimoparlamentní opozice?
O výsledku podzimních voleb rozhodne neúčast voličů vládních stran. Jejich stratégové by se měli zaměřit na to, jak je dostat k urnám. Lidé, kteří jsou nespokojeni s polistopadovým vývojem, hledají někoho, kdo by jim doručil řešení jejich životní situace. A v této chvíli se kloní k ANO, SPD a s odstupem ke Stačilo!, možná sociální demokracii. Podle mě uspěje strana, která lidi přesvědčí, že podle ní má každý člověk právo ve společnosti vyrůst. To znamená, že bude mít doktora a dobrou školu v docházkové vzdálenosti, kvalitní veřejnou dopravu nebo cenově dostupný osobní automobil. K tomu je potřeba provést systémové kroky, jež mohou změnit náladu ve společnosti, protože jednotlivá technická opatření ji nepřinesou.

Rozhovor s Patrikem Eichlerem vyšel původně 20. června 2025 na portále Deník.cz.