Eichler: Strany levice dnes nemohou růst, protože sociální otázka dnes není politickým konfliktem

Blíží se volby do Poslanecké sněmovny a sociologické průzkumy předpovídají vítězství koalice Pirátů se Starosty. Co podle vás způsobuje jejich umístění na prvním nebo druhém místě?

Devadesátá léta jsou středobodem dnešního politického střetu a prim hrají ty strany, které se vůči nim vymezují, kritizují s nimi spojenou korupci a nejlépe v té době ani neexistovaly. Piráti měli svůj antikorupční autobus a i letošní kampaň začínali přehledem „kauz” jiných politických stran. Politické hnutí ANO vyrostlo na protikorupční náladě po zatýkání v okruhu ODS začátkem léta 2013. Na kartu korupce a odmítání devadesátkové politiky hrají i Okamurovo SPD a expolicejní Přísaha. Zkorumpované tradiční strany a zkorumpovaný Kalousek jako nálepky fungují, protože nespokojenost řady lidí se situací je skutečná a jiný slovník při kritice polistopadového období si jen těžko hledá cestu do hlavního proudu veřejné debaty. Piráti, ANO i Přísaha nabízejí také důraz na technokratickou odbornost. Piráti ji hodně opírají o přínosnost digitalizace a až plakátovitou snahu o transparentnost, která má v jejich pojetí bránit zákulisním dohodám jako něčemu a priori špatnému. Odlišují se pak svým silným generačním profilem. Jsou strana mladých pro mladé, díky čemuž mohou některé generace voličů snáze oslovovat, protože s nimi sdílejí podobnější socializační zkušenost než například s generací dnešních seniorů.

Z výzkumů se rovněž ukazuje, že tradiční levicové strany, tedy KSČM a ČSSD jsou na prahu vstupu do sněmovny. Co zapříčinilo tak velký pokles jejich obliby? Je to podpora vlády Andreje Babiše nebo to má hlubší kořeny?

Ustavení vlády s důvěrou Sněmovny v červenci 2018 bude podle mě zejména ČSSD připsáno v budoucnu k dobrému. Díky rozhodnutí Jana Hamáčka (a v důsledku i KSČM) jsme se totiž jako republika tehdy vyhnuli mnohaměsíčnímu protahování parlamentní krize a vládnutí mimo kontrolu parlamentu. Ustavení vlády s důvěrou znemožnilo jak odstavení parlamentu od kontroly exekutivní moci, tak omezilo libovůli zemanovského Hradu při zasahování do státní politiky. Že ČSSD ani KSČM nezískávají, není zvláštní. Jediným pólem politického konfliktu byl po dlouhé měsíce Andrej Babiš, nerostly ani strany rozdrobené opozice, ani menší Babišovi polo-koaliční partneři. Pravici se ale podařilo v mezičase sjednotit do dvou koalic, a tak svým voličům nabídnout naději na změnu. Strany levice dnes nemohou růst, protože nejsou uznaným pólem politického konfliktu, není jím totiž v této chvíli jim vlastní sociální otázka. ČSSD se ji snaží vracet dohry programem žádajícím vyšší zdanění nadnárodních korporací, pokutami za neobsazené byty, aby se jich více dostávalo na trh, anebo zkracováním pracovní doby, aby lidé měli také čas na sebe, zvláště po koronaviru. Silná kritika pravice po zveřejnění programu říká, že se sociální demokracie vydala správným směrem, ale obnovit politickou sílu nejde jedním dobře napsaným programem. Jak KSČM, tak i ČSSD se pak potýkají s řadou vnitřních problémů, třeba pokud jde o řízení, mobilizaci a nábor členské základny, obě si to tak či onak uvědomují, ale pokroky nedělají nijak velké.

Všechny strany přichází s velkými sliby. Jedni slibují, že nám připraví skvělou budoucnost a další, že nás ochrání před migranty. Jsou volební hesla tím důležitým, co zajímá voliče? Nebo jsou to volební programy?

Programy jsou nástroj, jak si ve straně a jejím okolí říci, co nás zajímá a jak se na to díváme. Příležitost podívat se, zda své voliče nejen oslovujeme s návrhy problémů a jejich řešení, ale zda nějaké voliče i skutečně zastupujeme. Zda tedy jsme to „my”, kdo má problémy s dostupností školek anebo zubaře, anebo jsou to jenom „oni” a my si o „jejich” problémech něco myslíme. V neposlední řadě pak má program politickou stranu odlišit od jejích veřejných soupeřek. Pravice tak má svůj zdravotnický nadstandard, propouštění státních zaměstnanců nebo sociální dávky výhradně potřebným. ČSSD návrh, jak dostávat na trh prázdné byty, zvyšování platů v sociálních službách nebo zdanění korporací. KSČM posílení státu včetně referenda o vystoupení z EU, boj s migrací nebo zrušení soukromých exekutorů. Co mi v programech levice chybí, to je obecná představa, velké vyprávění či ideologický příběh, proč ta která opatření dělám. Chceme, aby se nám žilo dobře? Abychom mohli růst? Abychom se ve společnosti cítili bezpečně? Co je dnes cílem levicové politiky v takovéto zkratce?

Za posledních 30 let se pořád jen slibovalo, ale až současná středo-levá vláda dokázala prosadit mnoho věcí pro obyčejného člověka. Jak je tedy možné, že hnutí ANO ve volebních průzkumech dále padá dolů?

Politické hnutí ANO nijak zvlášť nepadá. Po sjednocení pravice do dvou koalic získalo relevantní soupeře a přestalo být s odstupem nejsilnější formací naší politiky. Také neplatí, že by jen tato vláda dělala řadu věcí pro obyčejného člověka. Sobotkova také zvyšovala minimální mzdu, zrušila soukromé důchodové fondy nebo zdravotnické poplatky, obnovila porodné na druhé a další dítě nebo obnovila činnost tripartity. Špidlova nás dovedla do Evropské unie, Zemanova vrátila symbolické uznání lidem poškozeným českou cestou transformace. Úspěchy „Babišovy” vlády jsou navíc vyvzdorované na něm i na ministryni Schillerové: náhradní výživné, zvyšování důchodů, zrušení karenční doby, zvyšování mezd a platů, to všechno Babiš, Schillerová, poslanec Juříček nebo zástupci průmyslníků Dlouhý a Hanák vždy odmítali a prosadila to ministryně Maláčová, resp. ČSSD. Řadu věcí se pak zároveň posadit nepodařilo – zmiňme jen často opakovaný požadavek na zřízení veřejné banky anebo omezení soukromého vlastnictví a provozování vodovodní infrastruktury.

Líbí se vám osobně nějaké volební heslo pro nadcházející volby? Například spolu dáme Česko dohromady, Česká republika na prvním místě atd.

Snad Vraťme zemi budoucnost nebo Šance na nový začátek, obě se obracejí dopředu, říkají, že je možná změna. Pohled do budoucna nabízí i sociálně demokratické Spravedlivá země, bezpečná budoucnost. Ale ta skutečná volební hesla uvidíme až po polovině srpna. Kdybych měl radit, pracoval bych v nich se slovesem.

Jaký je váš tip, kdo vyhraje nadcházející volby a dokáže případný vítěz sestavit vládu?

Buď Andrej Babiš anebo jeho oponenti, protože o budoucnost Andreje Babiše v těchto volbách jde. Ve výsledku ale spíše vyhlížím další kolo parlamentní krize a delší hledání životaschopné většiny. Vítězem se tak napodruhé může stát třeba i ten výše zmíněný zemanovský Hrad.

Rozhovor původně vyšel 2. července 2021 na webu Institutu české levice.